S Janem V. do dalších pětiletek
Činoherní klub se nabízel jako logická lokalita pro oslavu pětasedmdesátin Jana Vodňanského – objevil se tu ve „zpěvohře Činoherního klubu“ jako showman v roce 1969 vlastně poprvé. Jeho a Skoumalovy pořady S úsměvem idiota, S úsměvem Donkichota a Hurá na Bastilu tu patřily k úspěšným kusům, jejichž osvobodivý (také proto, že nonsensový a absurdní) humor pomáhal návštěvníkům v duševním zdraví přežít léta husákovské normalizace.
Oslavenec si pozval v polovině června do narozeninového publika velice rozmanité přátele: od Ivana Havla, přes Josefa Somra k Daliboru Jandovi. Jevištní text-appeal začal prezentací Vodňanského spolupráce se skladatelkou a zpěvačkou Hanou Navarovou. Po přestávce si Jan Vodňanský zval na pódium klavíristy a také autory songů na svoje texty (Petr Frischmann, Přemysl Rut, Daniel Dobiáš, Jiří Toufar), dával k lepšímu i nové verše a popisky objektů z další „neveřejné výstavy Bedřicha Bobše“, v některých zajiskřil smysl pro drastickou pointu jako v letech, kdy fungoval ve dvojici s Petrem Skoumalem blahé paměti. Dobře jsme se bavili kupříkladu při miniaturách typu: Překvapený lodivod:/ Alles gute/ pozor útes nebo Místo tučných dortů/ dej si mobil O2. Také edukativní témata potěšila (Nevím, proč by husiti/ měli se mi hnusiti/ jen proto že k maturitě/ znát je budu musiti či V Paříži je milo tím/ že je městem gilotin/ u té jedné ztratím hlavu/ odvezou ji do ústavu/ u druhé tě vyfotím).
Oslavenec se během večera rozezpíval, jeho nenapodobitelný styl by se dal klasifikovat jako sofistikovaný naivismus kořeněný parodií budovatelské vervy. Došlo na některé méně známé, nicméně znamenité kousky (s Rutem napsaná Píseň neveselá o aranžéru Josefovi), ve finále se pak ozvaly songy z pokladnice značky Skoumal a Vodňanský nejmilovanější. „Dupající králíci“ zmutovali do několika okouzlujících jazykových verzí, v líbezném love songu Pověz miláčku se po Janově boku objevila stále charismatická Táňa Fischerová. Těsně před koncem dílem improvizovaného pořadu bylo na jevišti pokřtěno CD Tarantule a jiné dosud nevydané songy. Finále patřilo Maršálům, jednomu ze skvostů mezi českými písničkami, laškovně hrozivému valčíku s politickým i milostným podtextem, interpret a autor textu ho podal s mimořádnou uvolněností, publikum se přidávalo v refrénu. Následovala neformální zábava a setkání v prostorách divadelního foyeru, protože jen blázen šel by spát.
Komentáře k článku: S Janem V. do dalších pětiletek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
