S jasnou dramaturgickou vizí do Nového divadla
V čele muzikálového souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni stojí režisér Roman Meluzín od roku 2000. Po svých předchůdcích Petru Klotzovi, Miroslavu Doutlíkovi a Janu Ježkovi zdědil spolehlivě fungující, avšak poněkud zkostnatělý operetní soubor, jehož inscenační možnosti jednoznačně končily u klasického muzikálu 60. let 20. století. Cesta k modernějším titulům, k omlazení ansámblu i k mladšímu publiku byla trnitá, avšak nevyhnutelná a jediná možná. Ostatně postupně jí prošly všechny podobné soubory, ať už Hudební divadlo Karlín nebo brněnské scény, naposledy Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Přesto, nebo právě proto, musí reformovaný divadelní kolektiv dosahovat obrovské flexibility, aby byl schopen kvalitně interpretovat díla v celé žánrové šíři, od často restaurovaných prvorepublikových hudebních komedií přes klasický muzikál až po současnou rockovou a popovou operu. U publika stále velmi populární „velká opereta“ spadá od loňského roku logicky pod gesci souboru opery.
Polibek pavoučí ženy FOTO Pavel Křivánek
Úspěch nastoupené cesty jasně dokumentují výsledky. Umělci spjatí s muzikálovým souborem DJKT Plzeň získali několik prestižních Cen Thálie a téměř každoročně figurují mezi nominovanými. Neméně důležité jsou i ekonomické parametry – návštěvnost muzikálových produkcí dlouhodobě atakuje hranici 90 % a soubor v několika posledních letech odvedl do společné divadelní kasy nejvyšší část tržeb v přepočtu na počet představení v rámci celé instituce. Zmíněné lze přičíst k dobru citlivé a velmi vyvážené dramaturgii, která nabízí jak hry lidovější či rodinné (momentálně např. Růži z Argentiny, Noc na Karlštejně nebo dlouhodobě vyprodaný Divotvorný hrnec), vysloveně zábavné (Adéla ještě nevečeřela, Prodavači snů) či divácky i interpretačně náročnější (Nine, Polibek pavoučí ženy). Doslova úkazem je pak kultovní muzikál Monty Python’s Spamalot, jenž zanedlouho oslaví na scéně Velkého divadla 70. reprízu, přičemž znám diváky, kteří jej viděli i čtyřicetkrát. Tituly jako Chicago, Evita či chystaní Producenti přitom ještě před deseti lety patřily „na oblasti“ do kategorie nerealizovatelných snů…
S výrazně omlazeným ansámblem pracují obvykle zkušení režiséři (Roman Meluzín, Petr Novotný, Radek Balaš, Petr Palouš, Tomáš Dvořák), stabilní duo dirigentů Pavel Kantořík – Jiří Petrdlík loni doplnil dosavadní člen orchestru Dalibor Bárta. Počtem nevelký soubor disponuje sólisty různých hereckých charakterů, ať už hovoříme o Bronislavu Kotišovi, Stanislavě Topinkové Fořtové, Soně Hanzlíčkové, Jiřím Untermüllerovi, Janu Kaštovském, Romanu Krebsovi či Venuši Dvořákové. Prověřené umělecké osobnosti nedávno doplnil šéf souboru o pětici mladých absolventů brněnské JAMU, z nichž každý už se dočkal výrazné herecké příležitosti. Zároveň se publiku představila plejáda atraktivních hostů, například Ivana Jirešová, Daniela Šinkorová, Jiří Langmajer, Roman Říčař, Dasha, Petr Jeništa a zejména pak Jan Kříž a Zuzana Kolářová, kteří s plzeňským muzikálovým souborem spolupracují dlouhodobě a podílejí se i na podobě některých inscenací (Jan Kříž coby výtvarník, Zuzana Kolářová jako choreografka).
Zcela nové možnosti nabídne souboru muzikálu a operety přesun do moderní budovy Nového divadla v Jízdecké ulici. Hned během další sezony se diváci mohou těšit na řadu lákavých titulů, ať už se jedná o světoznámé Lloyd Webberovy Kočky, baladickou Divou Báru, stále oblíbenou Sugar (Někdo to rád horké) nebo skvělý drama–muzikál Mozart!. V úvodu zmíněný „restart“ souboru byl základním předpokladem k započetí cesty, na jejímž konci je přání přivést nadšeného diváka do nové divadelní budovy.
Komentáře k článku: S jasnou dramaturgickou vizí do Nového divadla
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
