S některými plyšáky si není radno zahrávat
Pražské Divadlo v Dlouhé ve své dramaturgii pravidelně myslí i na mladší diváky a volba dramatizovat román Amberville se ukázala být trefou do černého. Pod pseudonymem autora Tima Davyse se údajně skrývá někdo z vysokých pater švédské politiky. Ať už to je pravda, či nikoli, předloha poskytla režisérovi Janovi Jirků velmi pevný základ k mnohovrstevnaté inscenaci, která přes řadu humorných pasáží určitě není lehce stravitelným kusem z ranku „zábava pro celou rodinu“, a přesto ji nelze než doporučit všem, jejichž věk už čítá alespoň dvě cifry.
Režisér Jan Jirků dynamičnost inscenace opět podporuje živou hudbou a spoléhá při tom na herce. Zleva Jan Vondráček (Tom-Tom Vrána), Samuel Toman (Sam Gazela) a Pavel Tesař (Erik) FOTO MARTIN ŠPELDA
Prvním pevným pilířem je základní stylizace románu, o niž se opírá také inscenace. Hrdiny příběhu, který sledujeme, jsou plyšáci. A plyšový svět Amberville a přilehlého Molitan Townu je domyšlený do důsledků. Namísto nemocí ohrožují plyšáky šatní moli, mláďata jsou do rodin dodávána v igelitových obalech a tak dále. Plyšáci samotní nejsou schopni se množit. I proto se může ústřední rodina skládat z matky nosorožčice, táty pejska a dvojčat plyšových medvědů. Jinak je však plyšový svět až podezřele podobný tomu, který okolo sebe denně pozorujeme, a plyšáci prožívají hluboce lidská dilemata, rozhodně to nejsou jen mazlíčci pro potěšení, jejich povaze nechybějí ani temné tóny.
Na rozdíl od prvního uvedení Amberville, kterého se v roce 2012 zhostilo plzeňské Divadlo Alfa v režii Radovana Lipuse, se v Dlouhé nehraje se skutečnými plyšáky. Do měkkých hraček se za velké pomoci kostýmů a masek Andrey Králové vtělují sami herci. Nepředstavujte si však nevkusné chlupaté celotělové overaly, kostýmy jsou složeny z běžných kusů oblečení, doplněných většinou o celohlavovou masku nebo další typický atribut, většinou důmyslně navržený tak, aby jej pak herci mohli rozehrávat. Příkladem jsou chomáčky chlupů na hřbetu rukavic Kláry Oltové, které pak herečka několika pohyby promění ve vrtící se ocásek své Emmy Ramlice, nebo dlouhý ocas připevněný k vycházkové holi postavy Marka Hada v podání Jana Sklenáře.
Herci si nadsázku, kterou jim jejich úlohy nabízejí, zjevně užívají. Nesklouzávají k typizovanému pitvoření či hraní na zvířátka. Kombinují několik znaků charakteristických pro daný zvířecí druh se základními črtami lidského charakteru své postavy. Více prostoru pro komiku mají představitelé vedlejších rolí, obzvláště Jan Vondráček coby neurotický Tom-Tom Vrána nebo Samuel Toman jako (převážně s muži) poťouchle laškující Sam Gazela si publikum velmi rychle získávají. Hlavní hrdinové, medvědí bratři, naopak disponují i složitějšími emocemi – v některých scénách bychom je s odkazem na Bratry Karamazovy klidně mohli překřtít na Ivana a Aljošu. Teddy Martina Matejky se snaží být hodným medvědem, zatímco Erik Pavla Tesaře si s předepsanou morálkou v lecčems hlavu neláme. Dobro a zlo však nejde v lidech, pardon, v medvědech, takhle černobíle oddělit.
Vyjmenovávat seznam otázek a témat, kterým se divadelní adaptace švédského románu věnuje, by mě usvědčilo jen z toho, že jsem určitě nezachytila všechny. Za důležité však považuji konstatovat, že ačkoli jsou některé z nich možná až příliš závažné, Plyšoví gangsteři, jak zní podtitul inscenace, i tak zůstávají přístupní poměrně mladé divácké skupině. Ať už se hraje o komplikovaných životních rozhodnutích, umění odpouštět, mít rád, nebo o touze po pomstě, o zradě či nevěře, inscenace tak činí svižně, se spoustou vtipu, nevybíravých slov, brutality i živé rockové hudby, a právě tato schopnost vyvážit zatěžkané drsnou nadsázkou je její hlavní kvalitou.
Divadlo v Dlouhé, Praha – Tim Davys: Amberville: Plyšoví gangsteři. Překlad Robert Novotný, dramatizace a režie Jan Jirků, dramaturgie Luděk Horký, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Andrea Králová, hudba Jiří Hradil. Premiéra 3. června 2023 (psáno z reprízy 24. září).
Komentáře k článku: S některými plyšáky si není radno zahrávat
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
