Divadelní noviny > Názory – Glosy
Šárka Maršíková: Nový cirkus je dnes velmi žádaný
Rozhovor s ředitelkou Cirqueonu
Umělci, kteří se u nás věnují tzv. novému cirkusu, si nedovedou představit Česko bez Cirqueonu, centra pro nový cirkus, které vzniklo před deseti lety. U jeho zrodu stála dnešní ředitelka Šárka Maršíková, která současnost a budoucnost nového cirkusu vidí optimisticky. Momentálně celý kolektiv pracuje na přípravě festivalu Cirkopolis (9.–15. února) a dlouhodobě na získání nových prostor pro Cirqueon.
Kdy a jak vznikl Cirqueon?
Poprvé jsme s myšlenkou přišli před jedenácti až dvanácti lety s Davidem Kašparem, který spolu s Ondrou Cihlářem vymyslel název. Od začátku jsme se snažili u nás pro nový cirkus vytvořit potřebné zázemí. Jako producenti jsme cítili tlak, potřebu a zároveň obrovskou výzvu uchopit tento divadelní druh komplexně. Do té doby existoval jen festival Letní Letná, ale téma je daleko širší, než jen jednorázově zvát velké špičkové soubory. Začali jsme se ohlížet po zkušenostech v zahraničí, dělali rešerše, hledali případné partnery. A pochopili jsme potřebu informovat, vzdělávat mládež, podpořit trénink budoucích profesionálů v oboru. Zajímala nás i sociální práce a společenský přesah nového cirkusu. Projekt jsme rozparcelovali na takové podbuňky a snažíme se je v době, co jsme v Praze, v Čechách a v Evropě aktivní, rozvíjet.
V odborných kruzích vůči novému cirkusu panuje určitá nedůvěra, mezi diváky je dost populární.
Obojí je pravda. Když tu byla celosvětová konference o novém cirkusu, na kterou přijelo na dvě stě odborníků, měli jsme zpočátku problém přesvědčit naše umělce, aby vystoupili v panelové diskusi. Když se to podařilo, najednou se jim otevřel úplně jiný pohled na přemýšlení o cirkuse. Což je právě to, co se snažíme různými akcemi vyprovokovat. Nový cirkus se u nás hodně rozrostl a má své diváky i v zahraničí. Čeští umělci jezdí nejen po Evropě, do Německa, Anglie, Francie, ale La Putyka měla už dvakrát americké tour. Nový cirkus je dnes velmi žádaný na veškerých festivalech v Česku, jak indoorových, tak outdoorových. Kromě toho je stále více specializovaných festivalů, z nichž největší jsou Cirk-Uff či Letní Letná, pomalu rostou nové, i Aréna, ale své publikum mají i ty menší, jako je náš Cirkopolis nebo Fun Fatale, který pořádáme ve spolupráci s Palácem Akropolis.
Co letos uvidí diváci na festivalu Cirkopolis?
Náš festival jde do sedmého ročníku. Začalo to tím, že jsme udělali jeden večerní event ve spolupráci s Palácem Akropolis, spolupráce se nám zalíbila a řekli jsme si, že uděláme malý festival jako protiklad velkým produkcím. Baví mě právě intimní a provokativnější představení a umělecké experimenty. Naše dvě hlavní scény jsou Palác Akropolis a divadlo Ponec, snažíme se program obohatit o další místa. Loni jsme byli poprvé v Kasárnách Karlín, kam se vracíme i letos se site-specific představením Lukase Blahy Lavabo. Letos mimo jiné přivezeme zajímavou perličku, kanadskou dvojici, která má koncept bytového cirkusu: Claudel Doucet & Cooper Lee Smith diváky „pozvou na návštěvu“ a nechají je nahlédnout do svého každodenního intimního života. Představení je určeno pro maximálně dvacet „návštěvníků“, takže se jedná o exkluzivní zážitek. Z Holandska přijede Monki. Poznala jsem ho před pěti lety, kdy byl v Praze na evropských master class, a už tehdy mě zaujal způsobem, jakým přemýšlí o tvorbě a o cirkusu. Představení Static, které uvidíme, mělo premiéru na podzim a od té doby s ním jezdí po Evropě.
Jak získáváte tyhle hosty?
Jezdím poměrně často do zahraničí díky našim evropským projektům, kde jsme partnery, nebo je sami koordinujeme. Jsem v odborné porotě Circusnext platform pro podporu autorských inovativních projektů, takže mám možnost číst projekty z celé Evropy ve stadiu zrodu. Loni jich bylo sto padesát. Proto vím, co kde kdo tvoří, je to pro mě největší zdroj informací. Baví mě sledovat projekty od návrhu na papíru až po finální formu na jevišti. Posuny jsou někdy až závratné.
Cirqueon je vedle HAMU (katedra nonverbálního herectví) a JAMU (kabinet pohybového divadla) téměř jediným specializovaným pracovištěm, které nabízí možnost vzdělávat se v oboru. Co studentům nabízíte?
Momentálně máme pětadvacet lektorů a v pravidelných kurzech 450 lidí ve věku od tří let do dospělosti. Za deset let jsme vyrostli od tří kurzů na více než čtyřicet pravidelných, plus víkendové akce. Přirozeně ne každý, kdo k nám přijde, se chce věnovat cirkusu profesionálně, ale talentované mladé lidi se snažíme maximálně podporovat a motivovat. Někteří naši absolventi se dostali na zahraniční cirkusové školy, ale ne každý chce být performerem. Mnohé baví učit. Takže, některé z těch dětí, co u nás byly od jedenácti let, začínají pracovat jako asistenti lektorů a potom jako samostatní lektoři. Jinak k nám přicházejí učit lidi také z HAMU, JAMU, lektorská základna roste. Učit je ovšem pro výkonné umělce velký závazek, protože když začnou, musí odučit šestnáct lekcí za sebou – a pokud sami připravují projekt, dá se to těžko zvládat.
O co je největší zájem?
Mám pocit, že o všechno. O cirkus jako takový. Děti nezískáváme, aktuálně máme obrovský přetlak, jsme pořád bombardovaní frustrovanými rodiči, kteří se dva roky snaží procpat k nám dítě, ale i z bezpečnostních důvodů může být v jednom kursu maximálně 12–14 lidí. Děti, které se k nám dostanou, zůstávají dlouho, což má své výhody, ale i nevýhody. Na jedné straně se s nimi dá pracovat kontinuálně, ale zavíráme se tak novým studentům. Řešením by bylo získat větší prostor.
Podaří se to?
Věřím tomu, že se nám podaří získat nové prostory, které by vyhovovaly. A to díky podpoře magistrátu, a nyní i Ministerstva kultury. Momentálně bojujeme o konkrétní objekt. Buď bychom chtěli stavět vlastní budovu, na kterou jsme našli vhodný pozemek, nebo bychom byli rádi, kdyby nám svěřili objekt pro nás vhodný. Tak uvidíme. Jsem optimistka.
Komentáře k článku: Šárka Maršíková: Nový cirkus je dnes velmi žádaný
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
