Divadelní noviny > Kontext Paměti, záznamy a deníky
Sbohem, pane profesore! (No. 3)
Jan Císař byl postupně mým učitelem, kolegou a přítelem. Při studiu na DAMU jsem měl štěstí na pedagogy, mezi nimi byl profesor Jan Císař. Jeho výuka dějin divadla byla zážitkem. Při zkoušení respektoval osobní názor studenta i přes jeho mezery ve vědomostech.
Foto Ivo Mičkal
V sedmdesátých letech jsem začal učit i já. Naše společné obědy byly vlastně dalšími semináři. Ve velmi turbulentní době jsem se stal děkanem fakulty. V roce devadesát mně přinesl výpověď. Papír jsem natrhal na proužky. První jsem sežvýkal. Potom jsem se zeptal, jestli mám pokračovat. Nebylo to nutné. Na škole jsem zůstal.
Málokdo zná Císaře jako sportovce. Vynašel závody v chůzi v bazénu. Tam vyhrával vždy. Hrál poziční tenis. A vyhrával často. Hrál velmi rád licitovaný mariáš. V něm vyhrával jen výjimečně.
Neměl vliv jen na studenty. Velmi ho milovali i mí synové.
Mimo školu jsem se setkával s Honzou Císařem na mnoha svých premiérách. Někdy měl výhrady k mé práci a neměl problém mně je povědět. Když mu něco připadlo dobré a nové, tak to řekl taky.
Panu profesorovi Císařovi vděčím za strašně moc.
Jan Dušek, scénograf a pedagog, vedoucí katedry scénografie DAMU
///
Máte-li zájem připojit se k tomuto cyklu vzpomínek a ohlédnutí za profesorem Janem Císařem, pište a posílejte své příspěvky na adresu redakce: redakce@divadelni-noviny.
…
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Sbohem, pane profesore! (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
