Divadelní noviny > Kontext Paměti, záznamy a deníky
Sbohem, pane profesore! (No. 7)
Milý pane profesore,
kvůli koronaviru jsme se už přes rok neviděli, ale přesto jsem na Vás často myslela.
Foto Ivo Mičkal
Nalila jsem si skleničku Chardonnay
V duchu jsem už plánovala letní setkání ve vinotéce na Žižkově, kde si přiťukneme bílým vínem na oslavu návratu k normálnímu životu. Představovala jsem si, jak Vám po dlouhé době zase s Mary a Jirkou zahrajeme Až ztichnou bílé skály a Vy si s námi zazpíváte refrén svým neopakovatelným hlasem, s nímž nic nezmohl ani sám Jerzy Grotowski, který Vás na semináři v Záhřebu nutil stát na hlavě.
Také jsem vzpomínala společné obědy v již neexistující hospodě U knihovny, kam jsem Vám coby svému školiteli postupně nosila kapitoly své dizertační práce a vy jste mi ukazoval, jakým způsobem ještě mohu zkoumat japonský prostor ma. Měla jsem nekonečnou radost z toho, jak moc Vás to téma bavilo!
Je mi nesmírně smutno z toho, že se už na tomto světě nesetkáme. Nalila jsem si skleničku Chardonnay, abych si s Vámi připila na Vaši poslední cestu, a cítím, jak mi vlhnou oči. Spíš v srdci než v hlavě se mi vybavují společná setkání na DAMU (na některé Vaše přednášky jsem chodila i několik let za sebou), v divadle i u Vás doma. Tam jsme se nejdřív přejedli dobrotami, které připravila Vaše paní, a Vy jste pak vyprávěl o tom, co bylo.
Můj milý pane profesore, bylo to s Vámi znamenité! I tohle adjektivum jsem si vypůjčila od Vás a dodnes je s oblibou používám. Zvedám sklenku, abych se s Vámi rozloučila. Zelený inkoust se pomalu rozpíjí a já nevím, zda se mi tak třese ruka s vínem, nebo jsou to slzy…
14. dubna 2021
Denisa Vostrá, japanistka, překladatelka a spisovatelka
///
Máte-li zájem připojit se k tomuto cyklu vzpomínek a ohlédnutí za profesorem Janem Císařem, pište a posílejte své příspěvky na adresu redakce: redakce@divadelni-noviny.
…
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Sbohem, pane profesore! (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
