Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext

    Semafor pro mladé uši

    Album dvaceti semaforských písniček For Semafor v podání dvaceti skupin dnešní ne právě mainstreamové pop music by měl komentovat někdo, kdo tuto oblast sleduje a komu je blízká. Ale snad neuškodí ani pohled pamětníka, k němuž tyto písničky docházely ve svých původních verzích: posluchače, který spolu s nimi už také o těch 50 let zestárl.

    V popředí stojí první dojem: že i po půl století se k nim mladé skupiny vracejí, to je skutečnost na dnešní scéně vskutku mimořádná. Mluví to i o mimořádnosti přínosu, jaký Semafor pro naše hudební dění znamenal. Může být překvapující, že současné skupiny, které žijí především přítomností, se takto ohlížejí do historie. Je ovšem zcela přirozené, že se s ní vyrovnávají po svém.

    Převládající dojem z těchto dvaceti nahrávek je, že dnešní scéna se nevyjadřuje natolik textem, jak to bylo obvyklé v období Semaforu, ale především zvukem a třeba i doprovodným rytmem. V semaforské éře vládla censura, která sledovala především slovo. Semaforská poetika je ladila do polohy, které se ještě nic konkrétního nedalo vytknout, ale přesto přinášela posluchačům nepochybné sdělení. Dnešní skupiny už nemusí nic schovávat. Text se u nich posunuje až na další místo za barvu zvuku a případně za způsob rytmického doprovodu.

    Není to nic nového. Suchý zaznamenává ve svých vzpomínkách, že když se Šlitr vrátil z Ameriky, připadalo mu původní swingové pojetí jeho skladeb zastaralé a chtěl je nahradit novější rockovou atmosférou. Dnešní přehlídka přenáší tento stylový posun ještě o stupeň dál. Rozhodující jsou tu nové zvukové barvy, pochopitelně elektronické, vyráběné buď tím nejjednodušším způsobem na klávesovém nástroji nebo laptopu, nebo i sofistikovanějšími metodami. Ale i ta nejkomornější skupina má nějaký prostředek, jak takových barev dosáhnout. Dalším znakem je převaha basového rejstříku: všude převládá hlubší poloha. Dnešním posluchačům to zřejmě vyhovuje; někdejší posluchači Semaforu už však poněkud pokročili věkem a výraznější zvuky přímo pod zpěvem mohou cítit jako omezení možností svého slyšení.

    Přehlídka je bohatá. Sympatické je, že se tu objevují písničky, které nepatřily k těm nejznámějším: třeba V Kašně v podání Tata Bojs, Míč v provedení Vypsané fixy, nebo Blázen a dítě od Ecstasy of St. Theresa. Písničky se přizpůsobují hudebním představám svých nových interpretů: leccos se mění v melodii, některé fráze se opakují, vytváří se nové členění. To ukazuje, že písničky mají stále schopnost vlastního proměňování a vyvíjení, jak je tomu třeba i v lidové tradici.

    Jsou tu konstanty, které si udržují svůj styl. Přemysl Rut, který uměřeně, ale velice záslužně jen se svým pianem oživuje písničky třeba už z předminulého století, si ze semaforské tvorby vybral další z těch téměř neznámých písniček Jsem za mřížemi. Trio Jana Štolby opět v málo známé písničce Propil jsem gáži hraje prostě čistokrevný instrumentální jazz a text připojí jen ve formě dodatku, který působí spíš jako recitativ než jako zpěv.

    U dalších, soudoběji orientovaných skupin, přechází zvuk od komorního charakteru (Zuzana Navarová a Iván Gutieréz nebo Petr Nikl, Jaroslav Dušek a Vizita) k elektronickým kouzlům (Ecstasy of St. Theresa přitom dokáže rozvinout svou hudbu do sympatických nových zákrutů v pěkné ukázce muzikantské fantazie), k hlasitému rocku (Vypsaná fixa, Mňága a Žďorp), nebo i k něčemu, co připomíná kombinaci tradičního big bandu s dechovkou (Zatrestband, Allstar Refjudží Band). Úvodní Vyvěste fangle v podání skupiny Dva (Bára a Jan Kratochvílovi) je důstojnou vlajkovou lodí celého projektu s kombinací elektronických zvuků a samplů, přičemž zpěv stojí ještě stále v popředí.

    Přehlídka je bohatá širokou škálou zvuku. Už jen výčet téměř neznámých titulů přitom naznačuje, že dnešní skupiny nejdou jen po osvědčených šlágrech, ale věří, že v tvorbě Semaforu je stále možné hledat a nacházet něco nového – i při odlišnosti hudebního jazyka, jakým se dnes vyjadřují. Pro hudbu, která vznikala před půl stoletím, je to v této oblasti dosti neobvyklé. Ale právě schopnost ukázat něco takového je hlavní zásluhou tohoto alba, připraveného Pavlem Klusákem jako první plod jeho právě založeného nakladatelství Klíče. CD For Semafor přináší plody, které mohou být i pro původní tvůrce písniček dosti překvapující.


    Komentáře k článku: Semafor pro mladé uši

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,