Divadelní noviny > Názory – Glosy
Seminář o umělecké kritice
Do Centra současného umění DOX svolala Martina Pecková Černá, tajemnice Českého centra ITI z pořádajícího Institutu umění – Divadelního ústavu, mezinárodní seminář o situaci umělecké kritiky. Na rozdíl od předchozích oborových debat se diskuse neuzavírala do specializací ani teritoriálně, ale 22. září se u tří diskusních stolů (dvou českých, které vedly Martina Pecková Černá a Jana Návratová, a jednoho debatujícího v angličtině, který vedl Przemysław Witkowski z listu Krytyka Politiczna) sešlo zhruba pětačtyřicet odborníků reflektujících různé druhy umění s jasným praktickým zadáním – doporučit, čím lze kritikům pomoci v jejich činnosti. Seminář se konal s podporou Arts Council Norway a EHP Norsko a čekaly se především návrhy, jak by se dala využít jejich ekonomická podpora.
Úvodní přednášky sice nic podstatného, co by nebylo obecně známo, nepřinesly – jednání zahájil Petr Fischer, poté hovořili Karla Hofmannová (Brno), Sindre Hovdenakk (viceprezident Norské asociace kritiků), Natália Kovács (doktorandka v oboru srovnávací literatura, divadelní kritička a kulturní novinářka), o podpoře z Norských fondů krátce informovali Suzana Jovaševićová (Centrum pro zahraniční pomoc, Ministerstvo financí ČR) a Jan Hrdlička (Oddělení fondů EHP/Norsko, Ministerstvo kultury ČR).
U diskusních stolů se však konečně jednou věcně a fundovaně prohovořil stav umělecké kritiky u nás i v přilehlé Evropě. Rokování bylo úspěšné, myslím, právě konfrontací pohledů z různých druhů umění, od divadla, přes hudbu, tanec, literaturu až k audiovizi a filmu. A pak k věcnému jednání prospěly dobře sestavené vstupní teze, jimiž bylo možné směřovat debatu ke konkrétním problémům, bez jalově plačtivého stěžování si na poměry, do něhož se podobné rokování snadno zvrtne.
Připomeňme nejdůležitější teze, které vzešly z diskusních stolů a byly v závěru jednání zobecněny a utříděny v panelové diskusi. Osobně se mi nejlépe poslouchalo, že kritika nemá jen hodnotit dílo, ale má především kultivovat diskusi o něm. Není určena prioritně umělcům a odborníkům, ale těm, kteří umění sledují a mají potřebu se o něm dozvídat, diskutovat, tříbit si názory. Skončila éra arbitrů elegantiarum, nová média „nahlodala“ autoritu kritiků a přinesla pluralitu názorů. Odborná kritika dnes musí především udržet kritéria poučeného diskurzu, musí korigovat záplavu názorů vydávaných za kritické v bezbřehém mediálním prostoru v situaci, která nepřeje elitářství a neuznává autority. Odborná kritika musí udržovat rovnováhu systému tvorba – její reflexe. Nejdůležitější roli v tom hrají odborné časopisy, tedy je nezbytné zabezpečit jejich činnost. Zvláště zahraniční diskutéři poukazovali na ekonomické i politické tlaky, které zasahují do svobodného formulování kritických soudů. Akademičtí pracovníci si zase stěžovali, že umělecká kritika není uznávanou formou hodnocených vědeckých výstupů.
Velmi se probírala změna způsobů, jimiž má kritika v dnešním světě sociálních sítí komunikovat, zdá se, že je to konečně považováno za jeden z úhelných problémů současné kritiky. Mluvilo se o potřebě odborného vzdělání a hlavně o nezbytnosti kritiků znát nejen tuzemský, ale i mezinárodní kontext. K tomu jsou samozřejmě nezbytné prostředky na zahraniční cesty. Tuzemští i zahraniční odborníci se shodli na neustálém ubývání prostoru pro publikování kritických názorů, zejména v masmédiích. Tím víc je třeba udržovat odborné platformy kritiky – časopisy, odborná pracoviště, profesní organizace. A nebát se vstoupit na sociální sítě. Námětů na dobré využití Norských fondů se tedy formulovalo dost.
Komentáře k článku: Seminář o umělecké kritice
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josef Herman
Musím upřesnit,
že akci pořádal Institut umění – Divadelní ústav ve spolupráci s Arts Council Norway a Ministerstvem kultury ČR.
19.10.2017 (14.59), , Trvalý odkaz komentáře,