Nadmíru ztřeštěná noc
Počtvrté za poslední tři roky se publiku Městského divadla ve Zlíně představil režisér a v současnosti umělecký šéf mladoboleslavského divadla Pavel Khek, tentokrát s dílem Williama Shakespeara. Soudě dle dosavadní Khekovy (nejen) zlínské tvorby, tíhne tento mladý tvůrce k rozměrným, „širokoúhlým“ projektům, pro něž je rozlehlý dům východomoravské scény vskutku dobře disponován. A Sen noci svatojánské je kombinací tří dějových linek a proměnlivostí tří prostředí – elegantně dvorského, plebejsky řemeslnického a čarovně pohádkového – látkou pro takovou práci velmi příhodnou.
Eva Daňková (Titanie) ve zlínské inscenaci FOTO ARCHIV
Pojetí velké inscenace odpovídá scénické řešení Michala Syrového, které se i při plném využití hloubi a šíře jeviště obešlo bez složitých staveb: Theseův palác je dokonce naznačen jen dvojicí křesel s vysokými opěradly. Jinak je prostorná scéna osázena solitérními objekty podivuhodných tvarů, které posléze identifikujeme jako hudební nástroje: větev ověšená zvonci, zvláštní hybrid violoncella, vysoká šibenice s dvojicí napjatých strun, futuristické varhany, kovová zvonkohra, obří buben. Jestliže rozestavení nástrojů v prostoru evokuje kulisu bizarního lesa kouzel, rejdiště elfů a bludiště lidí, pak ambientní hudba Václava Kořínka a rytmy a zvuky, jež herci živě na instrumenty vyluzují, přispívají ke snové atmosféře pohádkové hry. Či spíše mohly by přispívat, neboť magický vizuálně akustický dojem je začasté přebíjen razantně komediální hereckou akcí.
Režii Pavla Kheka lze ocenit v hledání pestrého hereckého výrazu a pečlivém vybrušování jeho detailů. Ve Snu zdůraznil komickou složku hry a zdvojením až ztrojením partů (postavy tří dějových linií ztvárňují titíž představitelé) dal hercům možnost předvést se v rozličných typech. Dobře připravený soubor zvládá úkol se ctí: výtečný je třeba Radoslav Šopík s jemnými, avšak výraznými proměnami charakteristik v trojroli Egea, Klubka a Pyrama, jevištní zkušeností bodují Luděk Randár (Theseus, Oberon) a Eva Daňková, která roli Titanie (hraje též Hippolytu) koření patřičnou dávkou smyslnosti. Mladší představitelé si v úlohách silně zkarikovaných řemeslníků místy vypomáhají šarží (Zdeněk Lambor bezelstným prosťáctvím, Marek Příkazký brněnským přízvukem, Hana Briešťanská zadrháváním), jako propletené milenecké páry však ukáží i schopnost své party i v rámci výrazné komické nadsázky citlivěji odstiňovat. Kromě jmenovaných to platí také pro Marii Vančurovou, která rolí Hermie ve Zlíně debutuje nadmíru zdařile. Výkonu Radovana Krále v roli Puka nelze mnoho vytknout, nevybočuje však z řady jeho „komediantských“ kreací.
Inscenace sází rovněž na erotický či sexuální prvek, těžko zpochybnit, že jde o silné téma předlohy, záleží ovšem na míře, s níž je zobrazeno. Oberonovo žezlo tvaru falu hovoří jasnou řečí, rovněž s Klubkovým oslím chvostem se tu nakládá nanejvýš výmluvně. Otázka je, zda by nebylo na místě někdy poněkud ubrat – a zcela mimo diskusi stojí prvoplánové užití vulgarismů. Kýžený divácký efekt to ovšemže přináší a o efektnost vůbec zlínská inscenace zjevně usiluje: divoké vodní souboje mileneckého čtyřúhelníku v bazénku na forbíně o tom svědčí také.
Zlínský Sen není zcela povrchní, má i magické momenty, je patrná též snaha o režijní výklad, v němž se rarach Puk stává hybatelem všeho dění. Snad by se jím dala vysvětlit jistá ztřeštěnost inscenace. Nad vším však vyniká snaha, nejspíš úspěšná, uvést solidně připravený kasaštyk.
Městské divadlo Zlín – William Shakespeare: Sen noci svatojánské. Překlad Martin Hilský. Režie Pavel Khek, scéna Michal Syrový, kostýmy Agnieszka Pátá-Oldak, hudba Václav Kořínek, dramaturgie Vladimír Fekar. Premiéra 13. října 2012.
Komentáře k článku: Nadmíru ztřeštěná noc
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
