Sen o říši snu
Tato hra nejlépe byla by provozována štíhlými, krásnými jinochy, někde za růžového večera, plného bezu, kde člověk touží vzdáti svou žádost nejsladším vzdechům a nejhlubším očím, píše v úvodu své pohádkové hry Sen o říši krásy Jiří Karásek ze Lvovic (1871–1951), vůdčí osobnost české dekadence.
Mladí a krása Adriana (Josefína Dušková) stojí za zády odcházejícího císaře Doriana (Vanda Hýbnerová) FOTO MICHAELA ŠKVRŇÁKOVÁ
Text nyní režíroval Jakub Čermák. Rázně jej proškrtal, změnil pohlaví a jména postav a převedl jej do souřadnic současného divadla, aniž by filosofičnost, pohádkovost i mysterium textu chtěl jakkoli ochuzovat. Naopak. Hledá pro něj adekvátní interpretační prostředky. Změnou jmen – z císaře Vu-tinga je Dorian, z jeho nástupce Vu-lienčinga Adrian, z důvěrníka Kung-še Manfred, z vrchního mandarína Walter – se vytrácí asijská exotika, a příběh se tak dotýká zdejšího prostředí. Jako bychom se ocitli ve Viscontiho filmu Smrt v Benátkách, který je ostatně jedním z přiznaných inspiračních zdrojů (odkazy na něj nalezneme jak ve výtvarné složce, tak v hudebních motivech). Jako bychom se – ve shodě s předlohou – ocitli na rozhraní mládí a stáří, života a umírání. To posiluje i obsazení všech rolí (vyjma Adriana) čtyřmi herečkami dlouhodobě spjatými s českým avantgardním divadlem – Vandou Hybnerovou (císař Dorian), Radkou Fidlerovou, Zojou Oubramovou a Hanou Müllerovou (v podstatě recitující chór s malými hereckými akcemi).
Čermák obsazuje většinu lehce dekadentního sálu (oprýskaného fin de siècle) Venuše ve Švehlovce. V pozadí (na jevišti) je velké plátno, na něž se v úvodu a během představení opakovaně promítá nekonečně se vracející záběr člověka vstupujícího do moře. Vpravo je ještě jedno bílé plátno, které Čermák v určitých situacích využívá pro stínové divadlo (černá a bílá jsou zde důležitými symboly). Vlevo stojí průhledná rakev, na níž Dorian svůj divadelní part začíná a na níž v dlouhém polibku se svým nástupcem Adrianem (jediná mladá herečka – Josefína Dušková) inscenace v podstatě končí (pak ještě následuje Adrianova smrt). Popisuji atmosféru i dění tak detailně, neb myslím, že to je podstatné pro přijetí a pochopení této inscenace.
Čermáka nezajímá až tak drama, ale jde mu o obraz a opravdové životní proudy. Jako by chtěl z činohry vytvořit hudbu, ze symbolu realitu, z neživé hmoty živou. Výsledný dojem je ale dalek ideálu, o němž Karásek snil a Čermák jistě též. Aby inscenace mohla intenzivně působit, musí všechny složky být silné a propracované nejen intelektuálně, ideově a koncepčně, ale i emočně. Obrazově a hudebně. Vyžaduje výraznou a přesnou stylizaci, slovní lehkost, obrazivost na hraně snu, výraznou múzičnost, vnitřní napětí, rytmus. A to jsou atributy, jichž je zatím Jakub Čermák a jeho soubor dalek a jež výsledku výrazně ubírají na působivosti. Inscenace se tak stává klopotně literární, pohybově i výrazově monotónní, statická. Některé obrazy jsou sice působivé, ale neskládají se v celek. Pokud jde podle tvůrců o „první české queer fantasy drama“, měli být odvážnější a důslednější. I tak je ovšem inscenace v mnohém inspirativní.
Depresivní děti touží po penězích – Jiří Karásek ze Lvovic, Jakub Čermák & kol.: Sen o říši krásy. Režie Jakub Čermák, výprava Tomáš Vavříček, Renee Vidourková, hudba Soňa Tichá. Premiéra 31. ledna 2017 ve Venuši ve Švehlovce.
Komentáře k článku: Sen o říši snu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
