Senilní stařec místo idealisty?

Muzikál Muž z kraje La Mancha patří do základní dramaturgické výbavy regionálních činoherních souborů. V pardubickém Východočeském divadle muzikálovou řadu dobře režíruje osvědčený Petr Novotný, jenže tentokrát proti svým zvyklostem výrazněji narušil obvyklou jevištní podobu známého díla.

Že si držel příběh a situace jaksi od těla, že místo uhlazených obrazů nabídl názorné demonstrace zbavené iluzí, kdy vysněná Aldonza věru není krasavice a posílá svému hrdinovi smradlavý hadr na podlahu coby zástavu, že režisér divákovi poodhalil jevištní a hereckou mašinérii, je jen dobře. Že Novotný místy tlačil na komiku, by také nevadilo, scénu rvačky Dona Quijota s mezkaři pojednal jako filmovou grotesku, v níž hrdina ve stylu velkého blondýna s černou botou odrovnal soupeře náhodnými pohyby, tu jim vrazil kopí do choulostivých míst nebo jim propíchl chodidlo. Možná proto je Don Quijote v provedení Ladislava Špinera za senilního hlupáčka, jenže v důsledku toho se hroutí původní logika hrdiny, odhodlaného bít se za pravdu třeba s větrnými mlýny, a tudíž smysl celého díla. Pardubický Quijote se prostě nebije z přesvědčení, ale z vlastní nesvéprávnosti, a dává tak za pravdu Dr. Carrascovi, který mu oponuje pragmatickým návodem na život. Téma k řešení jistě lákavé v dnešní společnosti, jenže to by se musel naruby převrátit celý muzikál a Novotný by musel podstatně razantněji vstoupit především do jeho závěru: zůstalo však u obvyklého krátkého zmrtvýchvstání, jen méně dojemného a jaksi relativizovaného. Herci však plnili komplikované zadání přesně: Ladislav Špiner stylově jasně oddělil dvojroli Dona Quijota a Cervantesa, Jiří Kalužný mu správně přihrával v roli Sancha, Kristina Jelínková předvedla Aldonzu jako prostou ráznou ženu, která na Quijotovo podivínství sice doplatí nejvíc, ale také jednou jedinkrát prožije něco povznášejícího, Jan Musil pak měl v roli Dr. Carrasca alias Vévody nejjednodušší pozici tvrdého pragmatického kariéristy. Jen tentokrát nebylo moc jisté ani hezké herecké zpívání. Výsledek je rozpačitý, přestože úmysly zřejmě nebyly marné – i když nepovažuji za dobrý nápad relativizovat právě tuto muzikálovou apoteózu idealismu. Pokud se měly pranýřovat poměry, bylo lépe zůstat u originálu.

Východočeské divadlo Pardubice – Mitch Leigh, Dale Wasserman, Joe Darion: Muž z kraje La Mancha. Překlad Ivo T. Havlů, úprava Monika Bártová, režie Petr Novotný, scéna Ivo Žídek, kostýmy Roman Šolc, choreografie Vlastimil Červ, hudební nastudování Radek Škeřík. Premiéra 18. prosince 2010.