Divadelní noviny > Rozhovor Zahraničí
Sergej Fedotov: Navazujeme spojení s temným světem
Na konci března zahájilo v Praze své evropské turné „mystické“ Divadlo U mostu z Permi. Po delším čase se tak v Česku znovu objevil první zahraniční nositel Ceny Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku, ruský divadelní mág, režisér Sergej Pavlovič Fedotov. V Ruském kulturním centru představil se svým souborem dvě nové inscenace – Bulgakovův Zojčin byt a gruzínskou hudební komedii Chanuma.
Ilja Babošin, Sergej Melnikov a Andrej Borobjev v komedii Chanuma (Avksenti Cagareli) odehrávající se v Gruzii 19. století FOTO ARCHIV DIVADLA U MOSTU
Zdá se to neuvěřitelné, ale od vaší poslední režie u nás – Scapinových šibalství v Divadle ABC – uplynulo jedenáct let. Co jste po tu dobu dělal?
Nejprve jsem bojoval s úřady a mocipány z Moskvy, v jejichž představách naše divadlo U mostu v Permi nemělo existovat. Na jeho místě byl projektován obchodní dům. Chybělo velmi málo a divadlo a s ním i soubor by zanikly. Moc nám pomohly podpůrné dopisy z Evropy adresované našim politikům, hodně jich přišlo právě z Česka. Politici byli tím obrovským zájmem dost zaskočeni. Když se stal ten zázrak, že divadlo mohlo dál žít – začali jsme se plně soustředit na zkoušení a hraní v Permi. A postupně jsme – v důsledku zvyšujícího se zájmu diváků – rozšiřovali a modernizovali své prostory pro hraní.
Nezapomněl jste na léta strávená v Česku?
Česko se stalo mou druhou vlastí, na ně nemohu zapomenout. Po získání Ceny Alfréda Radoka za Psí srdce v ostravské Aréně v roce 2003 si mé práce více všimli i v Rusku. Začali na nás do Permi jezdit moskevští kritici a obdržel jsem různá oficiální ocenění. Respekt v Rusku jsme získali úspěchem v Česku.
Jak na léta v Česku zpětně pohlížíte?
Poznal jsem tady spoustu dobrých a zapálených divadelníků. Nejvíc vzpomínám na Petra Lébla, který za mnou přišel na mou první dílnu v Hronově a obdivoval naši práci. Dorazil pak snad čtyřikrát na mého Revizora v Dejvicích. Já jsem byl zase překvapen hloubkou jeho Revizora. Těsně před mým odjezdem do Ruska na podzim 1999 se mnou narychlo podepsal smlouvu. Byla sobota, musel proto do svého divadla přivolat úředníka, který byl doma. Chtěl být zároveň výtvarníkem mé inscenace v Divadle Na zábradlí, a to vše jsme podepsali. Dodnes nedokážu uvěřit tomu, že za dva dny od toho podpisu Petr nežil.
Před lety jste se v Městských divadlech pražských účastnil výběrového řízení. Mnoho nechybělo a stal jste se jejich ředitelem. Šel byste do toho znovu?
Myslím, že ano. Jak jsem již řekl, Čechy jsou můj druhý domov. Dokázal bych si představit, že bych zvládl vést dvě divadla a pro obě scény tím přinést řadu výhod. Vím, že mám Česku co nabídnout.
Jak vypadá současný repertoár vašeho divadla?
Hrajeme stále náš obvyklý repertoár – pět Gogolů, tři Bulgakovy, k tomu Dostojevského a další ruské klasiky. Vedle toho Kafkův Zámek, čtyři hry od Shakespeara – nejnověji Macbetha. Na repertoáru máme také Teremina Petra Zelenky a další evropské autory, celkem přes čtyřicet titulů. V současnosti chystám Tři sestry a rád bych ještě letos uvedl inscenaci věnovanou Vysockému. Uvádíme – asi jako jediný soubor na světě – všechny hry Martina McDonagha, kterého jsem pro Rusko objevil v Činoherním klubu skvostnou inscenací Osiřelého západu Ondřeje Sokola! Dnes pořádáme v Permi každoroční mezinárodní festival jeho her. Mám tohoto dramatika moc rád. Jeho drsná poetika obsahuje překvapivé kontrasty, na závěr ale divák z divadla vždy odchází očištěn, jako by vycházel z chrámu.
Vaše inscenace Panočka (Nina Sadur) podle Gogola se hraje již déle než čtvrt století. Čím to?
Počet repríz Panočky přesáhl tří tisíc a lidé ji chtějí stále vidět. Co se týká dlouhověkosti našich inscenací, musím vysvětlit, jak funguje Divadlo U mostu. Jsme repertoárové divadlo, ale zároveň divadelní laboratoř. To znamená, že každý den probíhají psychofyzické tréninky. Zvu čas od času do divadla různé mistry z Ruska i ze světa, kteří naše cvičení obohacují, rozšiřují naše obzory. Vybudoval jsem tak postupně unikátní systém, díky kterému můžeme mít na repertoáru obrovské množství titulů. Herci například umějí více rolí v jedné inscenaci, vzájemně se od sebe učí, čímž lze vytvářet téměř nekonečný počet kombinací obsazení. Výsledkem je, že nedochází k rozklížení inscenace, stále jako by znovu vznikala.
A co na to diváci v Permi? Chodí na tyto inscenace stále znova?
V Permi jsou pouze čtyři divadla, přičemž je to město podobně velké jako Praha. Takový nedostatek způsobuje, že k nám diváků chodí opravdu hodně. Stále je vyprodáno, a to lístky nejsou rozhodně levné, v přepočtu vyjde jeden na 1000 Kč! Hrajeme běžně kolem šedesáti představení měsíčně, někdy i čtyřikrát za den. Máme pro to podmínky – lze hrát celkem ve čtyřech prostorách. Současně se snažím, aby naše divadlo mohli navštívit všichni, kdo o to mají zájem. I nemajetní a studenti. Proto pořádáme některá představení zadarmo. Přesto jsme ekonomicky v plusu. Mimochodem náš současný zájezd do Evropy financujeme z námi vydělaných peněz.
Své divadlo charakterizujete jako mystické. V čem ona mystika spočívá?
Plni mystiky jsou naši autoři – Gogol, Bulgakov, McDonagh… Ale to je jen část pravdy. V našem provedení se libovolná hra stává mystickou. Programově navazujeme spojení s temným světem, ale nezahráváme si s ním zbytečně. Tajemství je v tom, že vytváříme specifický kosmos, do kterého divák vstupuje a stává se jeho součástí. Teď a tady. Znovu a znovu. Náš přístup je postaven na tom, že rozpracováváme psychofyziku herce, učíme ho „vyzařovat“. K tomu jsme se naučili získávat energii z hlediště.
Sergej Fedotov zkouší Macbetha FOTO ARCHIV DIVADLA U MOSTU
Nepřipadáte si, že svou tvorbou a navenek tradičním pojetím svých inscenací jdete proti vývoji moderního divadla?
Rozhodně ne. Navazujeme na tradici ruské psychologické divadelní školy, především na Michaila Čechova. I v Rusku se dnes stáváme tímto přístupem – nazval bych to – konzervativními alternativci. Postmoderní inscenační přístupy, ve kterých je vše dovoleno, nemám rád, nepůsobí na mne, nerozumím jim. Abychom působili na diváka, nepotřebujeme umělé aktualizace. Věříme autorovi a jeho představy zhmotňujeme před zraky diváků.
Jak hodnotíte současnou politickou situaci v Rusku? Nevzdaluje se Rusko Západu?
Hodnotit politickou situaci si příliš netroufám. Jsem člověk apolitický, nepatřím k žádné politické straně. Rozhodně mne ale mrzí stavění hranic mezi lidmi a národy. Není to k ničemu dobré. Možná z toho má užitek pár lidí… Třeba zbrojařské firmy. Evropa se ale Ruska nemusí bát. Ruská demokracie je možná v mnohém pozadu, ale lidé v Rusku si uvědomují, že je pro fungující demokracii potřeba ještě mnoho změn. Všechno to chce ale čas.
Když jsem určoval, kdo pojede na toto turné, úmyslně jsem vzal hlavně mladé herce, kteří jsou tak poprvé v životě za hranicemi Ruska, a nechal doma ty zkušenější. Riskoval jsem, ale dobře vím, že právě tito lidé potřebují vidět, jak se žije na Západě. Například, že se zde není třeba obávat, že někdo ukradne cukřenku ze stolu zahrádky restaurace. S takovou – pro ně novou – zkušeností budou hledět na Rusko jinýma očima. Přesto nepřestanou svou zemi a lidi v ní milovat.
Komentáře k článku: Sergej Fedotov: Navazujeme spojení s temným světem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
