Serotonin (proti)
Serotonin neboli „hormon štěstí“ je zjednodušeně řečeno látka, která ovlivňuje emocionální rozpoložení člověka. Jeho nedostatek způsobuje výkyvy nálad, depresi, poruchy spánku, agresivitu. Tím vším si prochází absolvent zemědělské univerzity Florent-Claude. Houellebecqův Serotonin nenabízí strhující drama, ale spíš drama duše. Je to velmi intimní, byť poněkud extrovertní vhled do úvah člověka, který ztratil potěšení ze světa. Florenta provázejí už jen vzpomínky, případně lákavé představy, jež v okamžiku zrodu spolehlivě zabije jeho únava z bytí. Svůj stav se rozhodne vyřešit útěkem, zmizením. Mohl by tak spustit spirálu situací, jež ho dovedou k fatálnímu konci, jenže se spustí pouze vodopád vzpomínek na jeho milenky, úvah o systému francouzského hospodářství, včetně trapného finále, pokusu o vraždu malého dítěte. Užvaněný román postrádající jakoukoli kontroverzi, psaný prakticky bez dialogů a víceméně pouze ve filozofující rovině, není zrovna zlatou žílou divadelního potenciálu.
Rozvášněná Claire Diany Tonikové Florentovi Jana Hájka doslova zobe z ruky FOTO ANDREA ČERNÁ
Přesto to Matěj Samec, autor dramatizace a dramaturg inscenace, zkusil. Režisérka Natália Deáková pak měla nebývale šťastnou ruku při výběru hlavního představitele – do role zdeptaného šestačtyřicátníka obsadila Jana Hájka, pro něhož jako by to celé Houellebecq psal. Hájkovo charizma a schopnost ovládnout v podstatě jen svou vlastní osobou celé, byť nevelké jeviště (klaustrofobní scéna je mu zdatným spoluhráčem) jsou sice silné zbraně, ne však všespásné. Hájkovu monologu přece jen něco chybí, a sice sugestivita. Ukoptěná literárnost, která v dramatizaci i přes masivní škrty a šachy s jednotlivými částmi zůstala, z Hájkova Florenta přes všechnu investovanou energii dělá pouhého vypravěče sebe sama. Míra jeho exhibice se neustále zvětšuje až do naprostého odcizení. Co chce Hájkův Florent vlastně sdělit? Že zemědělství ve Francii je fakt špatné a že vzpomínky na bývalé ženy mohou člověka dost semlít, anebo prostě že nový Houellebecqův román se tvůrcům tak líbil, až přehlédli, že se pro jeviště vůbec nehodí?
Nejistá je především režie. Nejvíc je to patrné v uchopení vedlejších postav. Tak například Diana Toniková nejprve představuje vyzývavou Claire v poněkud estrádní scéně z restaurace, v průběhu představení se ale objeví ještě několikrát, aniž by bylo jasné proč. Skoro to vypadá, jako by šla jen okolo a omylem vstoupila na jeviště, ačkoli mohlo jít o pokus nechat promluvit další ženy Florentova života. Podobně trapně vyznívá i realizace jedné ze dvou, možná tří nejkontroverznějších scén románu, v níž Florentova japonská milenka Yuzu provozuje na videozáznamu sexuální styk se dvěma psy. Inscenace se naštěstí zdrží vizuálního ztvárnění, krkolomný a šroubovaný rozhovor Hájka s notebookem, z něhož na něj Yuzu (v hlasovém podání Báry Polákové) hovoří, už bohužel neměl s hercovou neuvěřitelnou přesvědčivostí, jak je možné se dočíst v některých recenzích, nic společného.
Pouze ve scéně, kdy Florent šmíruje svou lásku Camille a plánuje vraždu jejího syna, se na okamžik podařilo to, co asi režisérka celou dobu zamýšlela. Předvést člověka na pokraji duševního zhroucení v celém spektru poloh, od tragické po komickou, se všemi valéry. Po tomto záblesku však přijde závěr, který nejen že nemá oporu v předloze, ale překvapivě převrací naruby i skličující Houellebecqův konec. Rozhovor Florenta s Camille sugeruje jistý náznak naděje, jakýsi kašovitý pocit, že depresivní dílo nemůže depresivně končit. Což je ale přesně to, čemu se autor chtěl vyhnout.
Viz také kladná recenze Anežky Pondělíčkové
MeetFactory, Praha – Michel Houellebecq: Serotonin. Dramatizace a dramaturgie Matěj Samec, režie Natália Deáková, scéna Pavel Svoboda, kostýmy Jana Smetanová, hudba Jakub Kudláč, zvukový design Martin Kuhn. Premiéra 14. června 2020.
Komentáře k článku: Serotonin (proti)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
