Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Setkání ve skladišti vzpomínek

    Hra amerického dramatika Colina Higginse Harold a Maude bývá inscenátory často označována podtitulem Oslava života. Příběh osmdesátnice Maude, která se snažila prožít život naplno a dívat se na události všeho druhu optimisticky, a osmnáctiletého Harolda budí mezi diváky vášně už víceméně pět desetiletí. V novém nastudování Městského divadla Zlín režisér Petr Michálek obsadil do hlavních rolí letošní jubilantku Janu Tomečkovou a Marka Příkazkého.

    Scénu v komorním prostoru Studia Z tvoří příbytek Maude připomínající vetešnictví. Foto: Marek Malůšek.

    Československá premiéra Harolda a Maude v roce 1976 v Divadle ABC přivedla na jeviště Marii Rosůlkovou a Viktora Preisse. Inscenace Ivana Weisse se tehdy shledala s velkým diváckým ohlasem. O dvě desítky let později se postava Maude stala životní rolí Květy Fialové, která ji postupně ztvárnila hned na třech českých scénách, a to v Divadle ABC, Městském divadle Mladá Boleslav a ve Slováckém divadle Uherské Hradiště – za ni byla oceněna Cenou Thálie. Třetí významnou představitelkou Maud byla Hana Maciuchová v Deákově inscenaci Divadla na Vinohradech, pro ni se role stala divadelní labutí písní. Jestliže Fialová pojala Maude jako excentrickou, ezoterickou a velice vitální ženu mající blízko ke světonázoru samotné herečky, Maciuchová ji vymodelovala poněkud pragmatičtěji, přičemž v některých scénách působil její projev přeafektovaně až hystericky. V Městském divadle Zlín šli Jana Tomečková s režisérem Petrem Michálkem „zlatou střední cestou“, čímž vytvořili věrohodnou postavu, jejíž optimistické naladění a životní vitalita se nijak zásadně nestřetly se závěrečnou sebevraždou.

    Vztah dvojice, kterou dělí dvě generace, působí přirozeně i proto, že se režie soustředila na jejich silnou přátelskou linku, z níž vynechala jakékoli sexuální motivace. Foto: Marek Malůšek.

    Scénu v komorním prostoru Studia Z tvoří příbytek Maude připomínající vetešnictví. V tomto „skladišti vzpomínek“ se dá nalézt téměř cokoli, třeba i živý tuleň, nicméně v žádném případě se Maude nedá označit za člověka, který by lpěl na věcech. Naopak.

    Režisér Petr Michálek vsadil na lyričtější strunu textu, jeho inscenace je proto velmi ztišená, navíc herce v hlavních rolích netlačil do žádných velkých jevištních akcí. Herectví Jany TomečkovéMarka Příkazkého je civilní, jejich jevištním souzněním dochází k silnému propojení postav, jež se dokážou vzájemně obdarovat. Jestliže Harold, který především kvůli své matce postrádá chuť do života a snaží se revoltovat předstíranými sebevraždami, začne prostřednictvím Maude postupně vnímat opravdovou krásu života, Maude díky Haroldovi prožije několik posledních intenzivních dnů štěstí. Michálkovo nastudování má mimo jiné jednu velkou devízu. Jana Tomečková totiž ztvárňuje Maude jako ženu, která si už dávno ve svém životě provedla pomyslnou inventuru a rozhodla se v pravý okamžik, kdy je ještě stále plně vitální, odejít. Je smířená. To, že si k tomu vybrala moment svých osmdesátých narozenin, jistě není náhodou. U většiny lidí se totiž právě zmiňovaná číslovka stává pomyslným mezníkem, kdy se může stát téměř cokoli. Vztah dvojice, kterou dělí dvě generace, tu působí přirozeně i proto, že se režie soustředila na jejich silnou přátelskou linku, z níž vynechala jakékoli sexuální motivace.

    V Městském divadle Zlín vznikla inscenace jako pocta herečce, která se zlínským divadlem spojila téměř celý svůj profesní život. Foto: Marek Malůšek.

    Z dalšího herecky vesměs vyrovnaného obsazení bych zmínil Romanu Julinovou v roli Haroldovy matky a její smysl pro pointu v nevšedních situacích, s nimiž ji syn konfrontuje. Marie Vojtěchová pak zdařile bez přehnané karikatury ztvárnila tři typově odlišné adeptky na Haroldovu nevěstu, kterou mu přes seznamovací agenturu vybrala jeho matka. Tyto scény bývají kamenem úrazu, Michálkovi se však ve všech situacích podařilo udržet herečku v divácky vděčné poloze, nepřekračují hranici dobrého vkusu.

    V Městském divadle Zlín vznikla inscenace jako pocta herečce, která se zlínským divadlem spojila téměř celý svůj profesní život.

    ///

    Městské divadlo Zlín, Studio Z – Colin Higgins: Harold a Maude. Překlad Alexandr Jerie, režie Petr Michálek, dramaturgie Vladimír Fekar, scéna a kostýmy Hana Knotková, hudba Marek Příkazký a Franc Alpa. Premiéra 2. června 2021.

    ///

    Projekt vydávání letních recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK.

    ///

    Další recenze letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.


    Komentáře k článku: Setkání ve skladišti vzpomínek

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,