Po šachovnici k živé a mrtvé vodě
Nedávno uplynulo osmdesát let od brněnské světové premiéry Prokofjevova baletu Romeo a Julie. Za tu dobu se u nás stal evergreenem. Nová ústecká premiéra je už 34. českým nastudováním. Připravila ho Marika Hanušová, někdejší přední sólistka Šmokova Pražského komorního baletu. Po dvou jednoaktových baletech Carmen a Peer Gynt se poprvé pustila do celovečerního díla.
Frederika Kvačáková jako Julie a Fernando Velasco coby Romeo ve 34. českém nastudování slavného Prokofjevova baletu v Severočeském divadle Ústí nad Labem FOTO PETR BEROUNSKÝ
Ústecký balet nezažívá dobré časy. Z tanečního výzkumu v roce 2017 vyplynulo, že početně zeštíhlel, zdejší tanečníci jsou s velkým odstupem nejhůře placení z celé republiky a na nějaké benefity kompenzující jejich fyzicky náročnou a vysoce rizikovou práci mohou zapomenout. Přitom dostupnost služeb fyzioterapeuta nebo maséra se stává v baletních souborech standardem. Soustavnější práce s externími pedagogy, která má vliv na kvalitativní růst souboru, je v Ústí utopií. Přesto dramaturgie sází na velké a náročné tituly – v této sezoně na Marnou opatrnost a nyní i na balet Romeo a Julie, jenž je dalším příkladem kompromisů.
Prokofjevova hudba zní pouze z nahrávky Bostonského symfonického orchestru, která v některých místech překvapuje nepřirozeně pomalými tempy. Je však otázkou, zda by ústecký orchestr v současném počtu vůbec mohl Prokofjeva zahrát. Škrtů v nahrávce není mnoho, ale vzniklé švy jsou mezi hudebními čísly přece jen patrné. Na nízký rozpočet upomíná i jednoduché scénické řešení navržené Josefem Jelínkem. Zavěšené látkové dekorace s motivem loubí jsou ovšem funkční a umožnují snadné proměny, přesto je řada výstupů zbytečně vytlačována před uzavřenou oponu.
Hanušová se v choreografii musela vypořádat s malým souborem, který doplňují externisté. Sbory jsou osekány na minimum (z mužských sborových postav je tu pouze jeden Kapulet), postava Vévody je vypuštěna a její part přenechán páteru Lorenzovi.
V prvním dějství Hanušová pracuje s motivem šachovnice: objevuje se v úvodní projekci na oponu, na rozměrné látce s šachovnicovým vzorem, kterou tanečníci přenášejí, i při projekci na podlahu v okamžiku souboje. Ten probíhá jako šachová partie zelených figurek (Monteků) s červenými (Kapulety). Z tohoto barevného schématu vystupují pouze Romeo a Julie v bílém a Lorenzo s Chůvou ve světlejších odstínech šedé nebo béžové. Pohyby postav po šachovnici ale vedou ke schematičnosti, která nesouzní s hudbou. Ostatně v prvním obraze je strojených míst více – tanečníci často vstupují do pohybové akce až po přípravě v určené pozici, což úvodní obraz, který má být živelný, nepřirozeně rozbíjí.
Motiv šachovnice posléze Hanušová opouští a více si všímá Lorenza jako alchymisty a hlavního hybatele příběhu vedoucího k tragickému vyústění. Zdůrazňuje symbol dvou váz s živou a mrtvou vodou, z nichž Lorenzo míchá uspávací nápoj – v závěru jsou po stranách katafalku obě. Hrdinové umírají po vypití mrtvé vody (Julie se jí přímo zalyká), avšak přítomnost živé tekutiny dává naději, že po příchodu Lorenza obě postavy opět ožijí. Lorenzovi dává Hanušová více prostoru, než je obvyklé. Ozřejmuje díky němu situace, které obvykle nebývají řešeny – příchod Romea do Juliiny ložnice nebo účinky uspávacího nápoje. V jiných případech ale naopak logika zadrhává, například když Montekové zatracují Romea po zabití Tybalta se stejnou razancí jako Kapuleti, ačkoli je Tybalt od začátku charakterizován jako vraždící monstrum.
Choreografie se soustřeďuje na naraci a postrádá výraznější dynamiku – jako by se tanec odvíjel se stále stejnou energií. Při premiéře tanečníkům občas chyběl synchron a jistota v partnerském tanci; kvalita nazkoušení je dnes ve srovnatelně malých regionálních souborech výše. V titulních rolích dostali příležitost mladí tanečníci. Frederika Kvačáková velmi dobře vystihuje postupnou proměnu Julie, energickému Fernandu Velascovi jako Romeovi by prospělo, kdyby ubral v hereckém nasazení.
Na závěr je třeba uvést, že se hodně tleskalo i v místech, kde to nebývá zvykem. Po skončení větší část publika aplaudovala vestoje a provolávala bravo, přičemž ředitel divadla Miloš Formáček ze své lóže opakovaně volal do parteru, aby pánové z Thálie zvedli své líné zadky.
Severočeské divadlo Ústí nad Labem – Sergej Prokofjev: Romeo a Julie. Choreografie a režie Marika Hanušová, scéna a kostýmy Josef Jelínek. Premiéra 12. dubna 2019.
Komentáře k článku: Po šachovnici k živé a mrtvé vodě
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
