Divadelní noviny > Názory – Glosy
Shakespeare 2016
Kolem třiadvacátého dubna jsem propadl podivné melancholii. Nejdřív jsem měl za to, že ji způsobuje stav mého účtu, nedostatek sexu nebo že jsem jen něco špatného snědl. Když se mi ale doneslo, že právě uplynulo čtyři sta let od úmrtí Williama Shakespeara, jevilo se mi to jako důvod melancholie intelektuálně přijatelný. Dějí se i podivnější věci.
V rámci autoterapie jsem si pak celé jedno odpoledne představoval, jak by asi ten zasmušilý renesanční hipster žil dnes. Jako majitel scenáristické firmy Shakespeare & Co., která by zaměstnávala něco kolem tří tisíc scenáristů, by zřejmě bydlel v New Yorku na Páté avenue s výhledem na Central Park, z okna by sledoval Woodyho Allena, prchajícího na segwayi před policistou na koni, a přemýšlel, jestli svou ženu Meryl Streepovou přece jen nevymění za mladší model. Pak by si na terase hrál s dronem tak dlouho, dokud by mu ho Steven Spielberg opět nesestřelil legálně drženou vzduchovkou, čemuž by se oba unaveně zasmáli. V podvečer by mu platinově blonďatá osobní asistentka přinesla kávu do pracovny, on by si nasadil brýle a usedl ke svému nejmilovanějšímu největšímu dílu. Jelikož tři tisíce zaměstnanců bohatě pokryly celosvětový scenáristický trh, jemu zbývala spousta času na to, aby se mohl věnovat svému koníčku: překladu kompletního díla Martina Hilského do angličtiny.
Komentáře k článku: Shakespeare 2016
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
