Shakespeare jako sexy pastiš
Sezona divadelních večerů pod širým nebem je v plném proudu a se svou trochou do čertova mlýna tradičně přispěla i Ostrava. Je sice namístě spolu s Martinem Crimpem a jeho dramatem Story popřemýšlet nad tím, zda Shakespeare „v parku“ náhodou nekazí životní prostředí i dobrý vkus, širokou oblibu podobných kratochvílí však ignorovat nelze.
Přímočaře půvabné prostředí Slezskoostravského hradu tentokrát poskytlo útočiště inscenaci nejslavnější komedie nejproslulejšího z alžbětinských bardů, slovutnému Snu noci svatojánské. Slétly se múzy, nebo myriády nočních můr?
Hraje se ve znělém překladu Martina Hilského, jenž i po letech hýří břitkostí generačních a genderových půtek, citem pro magii a nadpřirozeno i zemitou komiku skupiny nadšených ochotníků. Režie se energicky i s citem pro detail chopila Adéla Laštovková Stodolová, jež se vyvarovala všech obludně zbytnělých klišé a vytvořila interpretaci veskrze aktuální, vizuálně vtahující a divácky vstřícnou. Režisérka zúročila své vlohy pro tanečně-pohybové rozehrávání situací, a to nejen v excentrických mizanscénách s hédonisticky roztančenými elfy, kteří pomáhají stupňovat čarovnou atmosféru a erotické dusno, ale i v komediálních obrazech nácviku a finální realizace řemeslnické tragifrašky. Stylově pestrý mikrokosmos ostravského Snu spoluutvářejí nervně těkavé, vzrušující choreografie Lindy Rančákové a Lindy Caridad Fernandez Saez a zapadají do něj dokonce i muzikálové pasáže s rapujícími vílami.
Dramaturgie Alice Taussikové neupřednostňuje žádnou ze tří základních dějových linií, ale soustředí se na jejich precizní propojení. V dvojjediném ztvárnění vládnoucích párů Theseus-Hippolyta a Oberon-Titanie herci Tomášem Dastlíkem a Zuzanou Říčařovou je patrná inspirace další Shakespearovou komedií Zkrocení zlé ženy. Partnerské poměřování sil probíhá v civilizovanější podobě paradoxně u lesních bytostí, kdy ani vstupní spor o robě není prost vzájemné přitažlivosti a specifické úcty. V případě athénského vévody a jeho Amazonky jednoznačně běží o animální pohlavní střet, umocněný navíc civilizačním svárem.
Kvarteto milenců nese znaky dnešní zpovykané mládeže. Mladíci Lysandr (Petr Buchta) a Demetrius (Šimon Krupa) se na sebe rádoby agresivně „prsí“ zhýčkanými hrudníčky, které ostře kontrastují s vyrýsovanou „tarzaní“ muskulaturou Oberona.
A party girls z lepší společnosti Hermie (Izabela Vydrová-Firlová) s Helenou (Markéta Matulová) se v šatech s flitry jen obtížně adaptují na realitu nočního lesa, kde je coby dotěrný hmyz obtěžují víly a elfové.
V komické linii s uměleckými samozvanci – řemeslníky se namísto mezilidských vztahů primárně tematizuje divadlo jako profese. Tvůrci s gustem střílejí do vlastních řad, což se nikdy neomrzí. Hyperbolizují se a persiflují oprýskané tvůrčí postupy většiny myslitelných druhů i absolutní komediantská šmíra. Poříz (Vladimír Polák) si v jedné z vypjatých scén dokonce neváhá doslova a do písmene utřít nos židlí. Čtveřice řemeslníků si však navzdory šaškování uchovává elementární stavovskou čest i dojemnou vehemenci sympatických břídilů. Něha v komice skrytá, nečekaný dar! Dekádami pěstěnou vynikající souhru Poláka s Jiřím Sedláčkem (Klubko) vítaně okysličují mladší kolegové Matěj Petrák (Píšťala) a Ivo Marták (Hubička).
Lesní dění s gustem kočíruje do Ostravy se radostně navrátivší Ondřej Nosálek, jehož Puk na koloběžce připomíná ADHD kurýra zážitků a drog. Nejméně prostoru je věnováno otcovské figuře Egea. Tento danajský dar bohužel zbyl na Jana Vlase, který ozdoben stylovou stříbrnou parukou připomíná Bowieho alter ego Ziggyho Stardusta na odpočinku. Vytváří obraz rodičovství, jež dávno zapomnělo na vlastní urputné mládí. Nepřekvapí tedy, že Egeus nejprve montekovsky hartusí, ale ve finále nad láskou mladých (potupně?) kapituluje. Vysílený pragmatický patriarchát postupuje vládnoucí žezlo čisté energii mladické lásky.
I přes limitující dispozice venkovního prostoru Slezskoostravského hradu se všichni aktéři důstojně utkali s básníkovými verši. Kromě občasných zvukových pragocentrismů v koncovkách slov, které se nejčastěji objevují u vládnoucí dvojice, je vokální složka inscenace čirou rozkoší.
Výprava Davida Janoška posouvá Shakespearovu athénskou poetiku směrem k současné estetice letních hudebních open air festivalů, kde se snoubí křiklavé barvy s třpytkami a neony. Na scéně je několik průhledných mobilních hranolů, které dynamizují prostorové změny a připomínají pódia pro go-go tanečníky či sterilní prostory odpočinkových místností tanečních klubů. Kostýmy Hermie a Heleny, jež kombinují večerní róby s robustní obuví, jako by se inspirovaly dress codem festivalu v Glastonbury, oděvy Lysandra a Demetria zase uniformami někdejších boy bandů. Až na spodní prádlo připomínají cvičební úbory Husákových dětí. Bytosti fantaskní se vyznačují především přírodními motivy na potiscích bundiček a blůz.
Sen noci svatojánské v produkci LSS Ostrava razantně překračuje obvyklé mantinely letně provozního kusu. Pod všemi efekty se totiž skrývá komplexní tvůrčí vize, která básníkův odkaz ladně a s pokorou přenáší do nevšední pěny dnešních dní. Komika a erotika sice poněkud válcují romantiku, ta ale graduje při následné noční procházce ztišeným městem.
Připravte se na zážitek. A dobrou noc!
Letní shakespearovské slavnosti, Praha / Brno / Ostrava / Bratislava – William Shakespeare: Sen noci svatojánské. Překlad Martin Hilský, úprava, režie Adéla Laštovková Stodolová, výprava David Janošek, dramaturgie Alice Taussiková, hudba Petr Zeman, choreografie Linda Rančáková, Linda Caridad Fernandez Saez. Produkce Hana Martáková. Premiéra: 18. července 2022, Slezskoostravský hrad, Ostrava.
///
Více o letošních LSS na i-DN:
…
Komentáře k článku: Shakespeare jako sexy pastiš
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jana Vildungová
Pěkná recenze!
01.08.2022 (16.25), Trvalý odkaz komentáře,
,