Krize znamená zároveň možnost
Vážené divačky, vážení diváci,
včera se měla uskutečnit premiéra autorské adaptace Sofoklovy Antigony, kterou jsme ze zřejmých důvodů nuceni odložit na neurčito. Při této příležitosti – a v rámci Světového dne divadla – mi dovolte, abych Vás seznámil s plány, které Činoherní studio spřádá pro následující měsíce. Jakkoli jsem si vědom, že v tuto chvíli, snad více než jindy, platí ono okřídlené: Chceš-li pobavit Pána Boha, řekni mu o svých plánech…
David Šiktanc. Foto: archiv redakce.
Uvědomuji si také, že Vás nyní trápí četné starosti, často bohužel velmi vážné, a že Vám dost možná nezbývá prostor, abyste nám věnovali svou pozornost. Následující výhled proto, prosím, berte jen jako výraz naděje, že se životy nás všech vrátí v dohledném čase do podoby, kterou známe.
Navzdory veškerým omezením, které nám znemožňují zkoušet a hrát, život v divadle zcela neustal. Díky iniciativě našich garderobek, k níž se přidali další zaměstnanci divadla, se v Činoherním studiu šijí roušky pro nemocnice, hospice, domovy důchodců a všechny potřebné v našem okolí. Technické složky se věnují pracím, na které v běžném provozu nezbýval čas. A část souboru začala mezitím natáčet – ve zcela polních podmínkách – postapokalyptický seriál Tady zatím dobrý, jehož jednotlivé epizody můžete sledovat skrze sociální sítě Činoherního studia. Všichni se snažíme zůstat aktivní, jak nám to stávající podmínky dovolují.
V čase panující celospolečenské solidarity je mi málem trapné tyto aktivity zmiňovat. Činím tak ale s ohledem na útoky, jež podle míří – a to i z nejvyšších míst – na celou kulturní sféru, která se nyní nemá jak bránit, a z přirozené potřeby zastat se kolegů, jejichž občanských postojů si vážím a jsem jim za ně vděčný.
Zároveň ale věřím, že k sobě nenecháváte dolehnout hlasy, jež se nás snaží rozštěpit, protože bez vnitřní soudržnosti, kterou společnost v nebývalé míře projevuje, nynější krizi nedokážeme překonat.
Současná vládní opatření se samozřejmě promítla také do našeho dramaturgického plánu. Museli jsme odložit uvedení Pašijové hry, s níž ovšem počítáme do dalších let. Krajně nejistý však zůstává osud komorního dramatu Blackbird, jímž jsme chtěli nahradit v prosinci zrušenou premiéru Mládeže bez boha. Pokud bychom jej přece uvedli, pak nejdříve v příští sezóně, ale ani to bohužel nejsme schopni garantovat.
Jakmile to bude možné, vrátíme se již zmiňovanou Antigonou v pohostinské režii Doda Gombára, jejíž zkoušení – jehož atmosféru jsem vnímal jako mimořádně tvůrčí – jsme byli nuceni přerušit.
Většinu následného programu pak budeme chtít přesunout mimo divadlo, konkrétně na hrad Střekov a do areálu termálního koupaliště v Brné. Právě tam by měli mít 26. června premiéru Pábitelé, kteří jsou koncipováni jako koláž textů Bohumila Hrabala.
Opravdu doufám, že obě premiéry stihneme do konce sezóny odehrát – a nejen kvůli divadlu, ale kvůli nám všem, protože jejich realizace by znamenala, že se nám tento složitý čas podařilo překlenout.
Každá krize znamená zároveň možnost, protože zpochybňuje, co se dosud zdálo nezpochybnitelné. Chci věřit, že z té stávající vyjdeme pozornější vůči sobě navzájem i vůči prostředí, ve kterém žijeme.
Závěrem bych chtěl poděkovat Vám všem, kteří zůstáváte s námi.
I my jsme s vámi! A těšíme se, až pro Vás budeme znovu hrát.
Srdečně,
David Šiktanc
Komentáře k článku: Krize znamená zároveň možnost
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
