Silák z Budějovic
Podle starozákonního Samsona, který bojoval za Izraelity s Filištíny (Pelištejci) ještě před králem Davidem, proslul neskutečnou silou, když – byť spoutaný a oslepený zradou krásné Dalily – zbořil chrám nepřátel, pojmenovali v Českých Budějovicích proslulý pivovar. Samson se stal jakýmsi patronem města už v roce 1727, kdy na centrálním čtvercovém náměstí postavil jihočeský sochař Josef Dietrich dodnes obdivovanou Samsonovu kašnu. V programu opery Jihočeského divadla tyto souvislosti samozřejmě neopomněli připomenout, nicméně uvedení opery Samson a Dalila s nimi zjevně nesouvisí. Francouzský skladatel Camille Saint-Saëns ji napsal v líbivé romantické faktuře, která už v roce prvního uvedení (1877) byla poněkud staromódní. Melodická a vnějškově dramatická hudba však operu čas od času přivádí na jeviště. Osobně ji moc poslouchat nemusím, ale v energickém nastudování dirigenta Martina Peschíka má něco do sebe, zvláště když dobře vypracovaný orchestr přes neblahou akustiku sálu Metropolu zněl kompaktně a dynamicky ve zvuku i svižných tempech. K tomu připočtěme kvalitně sezpívaný sbor v několika mohutných sborových pasážích, které patří k vrcholům opery.
Hlavní roli hraje dav FOTO MARTINA ROOT
Režisér a současný šéf brněnské opery Jiří Heřman kdysi v Plzni z této opery učinil jeden ze svých prvních operních obřadů na čtvercovém jevišti v přesném geometrickém aranžmá. Nyní šla v Budějovicích na Samsona a Dalilu režisérka Magdalena Švecová podobně, ale jinými prostředky směřovala k odlišnému cíli. Hrací prostor vymezila závěsy pískové barvy, které evokovaly poušť a v závěru mohly spadnout na znamení, že Samson zbořil filištínský chrám a usmrtil křepčící okupanty. Na rozdíl od mystického Heřmana směřovala Švecová k velmi konkrétním současným asociacím, vystačila si se židlemi (pořád na operním jevišti vypadají dobře!) a s působivým dramatickým svícením. Vybudovala asociativní prostor, v němž postavy mohly a vlastně jakoby obnažené musely deklarovat své většinou zlé úmysly a předvádět podrazácké činy. Jak v nich nevidět současné válečné běsnění i přízemní sobectví a lež, jimiž je společnost nemocná stejně jako v biblických časech.
Švecová vedla pěvce k přímému definování svých postav jasnými gesty a postoji, pomohla jim v tom významotvornými kostýmy, které se, jako celá inscenace, vůbec nezatěžovaly historickou věrností a popisností, zato dodávaly postavám základní významové gesto. Švecová hrála starozákonní příběh čtený současnými lidmi a musím říct, že se mi před očima konečně zjevila jako přemýšlivá režisérka, která ví, co a jak chce z jeviště sdělit. Názorně sdělit – chrám filištínských, či spíše modlu a obětiště, stvořila z obřího hracího automatu, ojedinělého doplňku jinak volného neurčitého prostoru. Měla k dispozici výtečné pěvce, pro úskočnou Dalilu Markétu Cukrovou, pro Samsona Richarda Samka a pro Velekněze nestárnoucího Alexandra Beně. Také pro taneční scény stvořil Martin Šinták až živočišné obřadní choreografie potvrzující základní styl inscenace. Divadlo inzeruje biblické drama o vášni a zradě a není to klamavá reklama.
Jihočeské divadlo, České Budějovice – Camille Saint-Saëns: Samson a Dalila. Libreto Ferdinand Lemaire, hraje se ve francouzském originálu s českými a německými titulky. Hudební nastudování a dirigent Martin Peschík, režie Magdalena Švecová, scéna a kostýmy Marek Cpin, světelný design Michal Hor, choreografie Martin Šinták, dramaturgie Eva Marečková a Marek Pavlíček, sbormistr Martin Veselý. Premiéra 5. května 2023 v Kulturním domě Metropol.
Komentáře k článku: Silák z Budějovic
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
