Divadelní noviny > Kontext Zprávy

Silné znepokojení nad kompromisem

Akademický senát JAMU vyjadřuje silné znepokojení nad kompromisem, jímž byl ukončen spor kolem prezidentova odmítnutí podepsat jmenování kulturního antropologa Martina C. Putny profesorem.

Prezident Miloš Zeman svým postupem zpochybnil kvalifikaci a etickou odpovědnost příslušných vědeckých rad a v neposlední řadě i rektora Univerzity Karlovy prof. Hampla. Jeho původní odmítání podpisu i nejasné zdůvodnění tohoto rozhodnutí nebylo odpovědným jednáním, které má společnost právo vyžadovat od hlavy státu. Avšak i následné vyslovení souhlasu s podpisem a naopak odmítnutí předat při slavnostním jmenování profesorský dekret Martinu C. Putnovi bylo a je zcela nepřijatelným pokusem zasahovat do akademických svobod a snahou omezovat právo na svobodné vyjádření občanského postoje.

Obáváme se, že podobné jednání v této či jiné oblasti hrozí cenzurou a manipulací osobního života, která patřila k praktikám totalitního režimu v našem státě před listopadem 1989.

Jmenování profesorů je prezidentovou ctí i zákonnou povinností, jíž se nemůže sám vzdát. Prezident svými podpisy stvrzuje na nejvyšší úrovni výsledky náročných a několikastupňových jmenovacích řízení, která jsou plně v kompetenci odborných komisí, vědeckých či uměleckých rad příslušných fakult a vědeckých či uměleckých rad příslušných vysokých škol. Vyjadřuje tímto aktem úctu a respekt k akademickému prostředí, jehož nezaměnitelná práva i povinnosti v procesu vzdělávání a výchovy budoucích generací našeho státu tak stvrzuje.

V Brně dne 28. 5. 2013

…

Za Akademický senát JAMU v Brně

doc. MgA. Martin Opršál, v. r.

předseda AS

///

Na vědomí:

Prezident České republiky Ing. Miloš Zeman

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.

Rektor Univerzity Karlovy v Praze prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc.

Komise předsedů akademických senátů RVŠ

• Autor: Tisková zpráva
• Publikováno: 31. května 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Silné znepokojení nad kompromisem

1. Petr Pavlovský

   

   Jmenování vysokoškolských profesorů hlavami státu
   je ve Střední Evropě zavedeno již přes 200 let. Tím se liší náš systém od USA, kde si profesory jmenují samy školy.
   Není nejmenší důvod, aby se kvůli jednomu alkoholikovi, který se nešťastnou shodou okolností stal presidentem ČR, tato zvyklost měnila a abychom převzali zvyky ze světadílu, kde v době běžně působících evropských univerzit ještě neexistovalo písmo!

   31.05.2013 (20.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Josef Herman

   

   Dávám ti za pravdu s alkoholikem,
   ale nikoli s tradicí jmenování profesorů potentáty. Profesor (docent, jakýkoli jiný titul) není posvěcený státní mocí, ale jen a jen konkrétní školou, která by ho měla udílet. Pak by konečně byl rozdíl mezi profesorem Karlovy univerzity a nějaké soukromé vysoké školy.

   01.06.2013 (0.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Petr Pavlovský

     

     Josefe, ty jsi historik, ne já. Nechme stranou, co kdo z nás považuje za správnější a podívejme se na tradici. Jsem konzervativec, a proto bych rád, aby zůstala praxe, která se po staletí osvědčovala. Nevíš, který císař poprvé uděloval u nás profesury? Josef II.?

     04.06.2013 (1.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Vladimír Hulec

   

   Nevím,
   jak dlouhá je ona tradice, ale akt jmenování do jakékoli funkce nejvyšší hlavou státu (ať už králem, presidentem či jiným mocnářem) je třeba vnímat především jako slavnost a potvrzení společenského významu dané funkce, jako vyjádření respektu a úcty státní moci k akademické či jiné obci a naopak. Je to svého druhu rituál, který má především psychologicko-symbolický smysl. Rušit jej a nechat jmenování výhradně na školách jistě lze (a je to tak čistě formálně v pořádku), ale to už se pak ony tituly nemusejí ani slavnostně předávat a mohou se posílat poštou. Rozlišit profesora dle institutu, kde titul získal, se dá jistě i jinak než nepotvrzením presidentem. Třeba, že se bude říkat profesor UK, profesor MU atd. Přijmeme-li čirou utilitárnost slavnostních aktů, můžeme je zrušit a konat i svatby, pohřby a Vánoce po internetu.
   Ale – z druhé strany – Zemanovy obštrukce mají i pozitivní stránku. Kdybych čistě náhodou měl získat nějaký titul z rukou hlavy státu, které si nevážím, měl bych s tím docela problém. Takto to Martin C. Putna ani řešit nebude muset. Už se na to těším, bude sranda.

   01.06.2013 (1.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Josef Herman

     

     Myslím, Vladimíre,
     že se mýlíš. Oč méně slavnostní by bylo předávání profesorských diplomů v aule Karolina v talárech? Oč méně obřadné a slavnostní je přebirat profesorský diplom z rukou vážených kolegů než z rukou opilce, který se historickým nedopatřením stal prezidentem? I školy mohou konat obřady, dokonce lépe než potentáti, diplom se nemusí poslat poštou, když ho nebude předávat potentát. A ten nápad, aby se říkalo pane profesore KU nebo MU, je docela úsměvný – jak toho chceš dosáhnout? Nejlepší by bylo objet všechny univerzity světa a hezky jim to tam vysvětlit. Ale nemusíš se tím trápit, docent a profesor jsou akademické tituly, bakalář, magistr, doktor tituly vědní – ty označují vědeckou hodnost bez ohledu na přísloušnost ke škole, i když je zase asi rozdíl, jestli jde o doktorát na Karlově univerzitě nebo na nějaké soukromé škole. Krásný příklad máme na právech v Plzni: tamější bakaláři, magistři a doktoři se sice tabulkově uplatní ve státních službách, proto ta kauza, ale sotva si někdo soudný najme plzeňského rychlokvašku, aby ho obhajoval u soudu. Ostatně praxe jmenovat profesory potentátem se myslím odvíjí zase od osvícenství, jako u nás dodnes leccos, kdy mocipán byl uznávanou instancí a chtěl mít všechno pod dohledem – a mělo to výhody, protože pokud byl opravdu osvícený, mohl konat dobro i přes intriky svých podřízených, tedy někdy. Mohl třeba přispět Čechům na stavbu Národního divadla, když jim vyhořelo. Jenže skutečně osvícený potentát je výjimkou, navíc jak ho najít, že, takže je asi bohužel normální, že mnozí potentáti kradou nebo se opíjejí a lid si do nich zoufale promítá svou potřebu mít tatíčka, který ho ochrání. Takže podle mého – profesory jmenuje škola!

     01.06.2013 (11.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Vladimír Hulec

     

     Beru náš „spor“
     jako čistě akademickou diskusi, která – snad – by mohla někoho zvenčí taky zajímat. Mně je osobně celkem putna, kdo komu co předává, v zásadě jsem proti všem světským obřadům a kladu důraz pouze na osobní či rodinné typu Vánoce či nedělních výletů, ale v této diskusi se snažím podchytit symboliku veřejných aktů. Současná doba je podle mě podceňuje, neumí se k nim důstojně postavit, vysmívá se jim (podívejme se na veřejná předávání různých lvů nebo třeba i Cen DN apod.) a současně je na druhou stranu pateticky nezvládá a přeceňuje (Thálie). Odvíjí se to podle mne právě od toho, že se intuitivně bráníme veřejně vyjádřit úctu a respekt, neb máme blbou zkušenost s – řekněme – opilci moci, ať té minulé nebo dnešní. Já bych si třeba jakékoli pocty z rukou Václava Havla nebo TGM vážil a od Gustáva Husáka nebo Václava Klause bych asi nepřijal ani pozdrav Dobrý den. Když už ale máme společnost, kterou chceme respektovat, nepovažuju takový postoj za správný, neb Klaus a dnes Zeman jsou nejen opilci moci, ale i představitelé úřadu, k němuž vyjadřovat respekt je základem vůbec fungování dané společnosti. Nechce-li Zeman tuto funkci plnit, neměl do toho úřadu vstupovat. Je to jako by starosta nechtěl někoho sezdat.
     No a nyní se můžeme přít, zda předávání titulů profesorů jsou k takovým událostem vhodné či nikoli. Nevím, neumím posoudit a nechám se poučit. Myslel jsem, že jo, že je to takové symbolické završení a setkání nejvyšších představitelů různých světů (akademického a světského/politického), ale je možné, že je takový postoj pitomost a je to jen trapné ponižování se před onou světskou/politickou mocí. Čili že má existovat odluka akademické obce od státu. Jsem celkem pro – podle mě ani svatba nemá být „posvěcena“ starostou či jeho zástupcem (čili má existovat odluka soukromého života od veřejného). Přesto ale rozumím homosexuálním párům, že ono veřejné uznání (obřad) je pro ně podstatné. Hraje nejen praktickou roli (mohou-li se oficiálně sezdat, má to i zákonné důsledky), ale i onu důležitou rituálně-symbolickou. Proto ony Street parade apod.
     A co se týká oné prof. UK apod., asi komplikuju problematiku, která je prostá a není správně odlišovat třeba maturitu na učňáku od maturity na prestižním gymnasiu. Myslím však, že by se to mělo, a nabídl jsem určité (snadné?) řešení. Když čtu o různých lidech z akademického světa, často tam nacházím právě takové charakteristiky jejich titulů – získal profesůru na té a té universitě, obdržel čestný doktorát tam a tam.

     01.06.2013 (14.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

     • Josef Herman

       

       Přirovnání ke starostovi a svatbám je přesné!
       Tebe nesezdám, protože nezdravíš u vrbiček. Co se opilce týče, nemyslel jsem to jen vzhledem k moci.

       01.06.2013 (15.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

     • Petr Pavlovský

       

       Vladimíre, já žasnu,
       Ty, starý levičák hippiesovského ražení, a takovéto konservativní názory? Stárneš, hochu, moudříš:-). „Junge Revolutionäre, alte Hofräte.“ (Goethe)
       Ale vážně: Tento případ je hezkou ukázkou toho, že autentický konservativec není obyčejný pravičák, jak konečně v předvolební kampani o sobě zdůrazňoval kníže. My, konservativci, máme s vámi, levičáky, leccos společného, např. sociální doktrínu (srov. katolické encykliky) nebo silné ekologické cítění – je třeba KONSERVATIVNĚ ochraňovat přírodu a pokud možno i obnovovat to, co tu kdysi bylo!
       To není žádná „třetí cesta“, to je cesta, která je lidstvu známá už od antiky, ale nakonec jí zastává vždycky jen menšina.

       04.06.2013 (1.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

       • Vladimír Hulec

         

         Já se někdy
         svým názorům sám divím. Tedy že nejsou radikálnější. Ale důležitější než být do ideologie oblečeným dogmatikem je pro mne být nahým autentikem. Nebát se ani sám sebe. Pravda nic než pravda, teď a tady.
         🙂

         04.06.2013 (2.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

4. Josef Herman

   

   Chtěl jsem hlavně vyslovit uznání
   akademickému senátu JAMU za přesné vyjádření: tady nelze přijmout vysvětlení nějakou osobní, etickou, politickou či jakou averzí jednotlivce vůči jednotlivci, nelze přijmout plichtu. Opilec Zeman si může dělat, co se mu zlíbí, prezident Zeman musí vykonávat úřad. Mimochodem podle některých právních vyjádření, já je považuji za správné, prezident Zeman porušil zákon: podle něho nerozhoduje, komu dá či nedá profesorskou medaili, ale je ze zákona orgánem, který ji za jiné předává. Úřad prezidentského potentáta nadřadil pravomoci vědeckých rad, politik dal facku odborníkům. Proč? Protože lid si přece zvolil nejchytřejší, nejvzdělanější, který všechno ví, všechno zná a konečně tu udělá pořádek – ne že by ten úklid nebyl zapotřebí. Proto roli tatíčka vymetače hraje a sklízí potlesk – většina „lidu“ jeho kroky proti Putnovi a nějakým akademickým nemakačenkům, co nás vykořisťují, schvaluje a podporuje! Tady nejde jenom o Putnu!!

   01.06.2013 (12.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

5. Vladimír Hulec

   

   Nemyslím,
   že „většina lidu“ Zemanovy kroky schvaluje, dokonce mám pocit, že je tomu právě naopak. Spíš se obávám, že těmito činy (jde taky o aktuální problematiku jmenování velvyslanců) Zeman společnost polarizuje, což považuju od něj za strašlivě neodpovědné. Taky souhlasím s akademickým senátem JAMU, že je třeba na takové postoje včas poukazovat a bránit (se) jim.

   01.06.2013 (14.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Josef Herman

     

     Jo, souhlas.
     Já chtěl dát hlavně najevo, že nejde o rituály a jejich organizování, ale o způsob vlády. Tedy že jde o něco daleko podstatnějšího, co mi nemůže být putna.

     01.06.2013 (15.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ