Šokující pohádky
Strýček Jedlička, Dáda Patrasová a Štěpánka Haničincová byli našimi prvními idoly, pohádkáři a písničkáři, které jsme zbožňovali. Nebo také těmi, kteří se nám celé dětství pokoušeli kazit vkus. Těmi, kteří nám mohli způsobit doživotní trauma svým obludným imitováním slepic a vyžadováním bezmezné poslušnosti, cukerínovým hláskem i skotačením v upnutém trikotu. Že jejich výstupy nejsou příliš zábavné, ba ani estetické, jsme si tehdy ještě plně neuvědomovali. Naštěstí měli tito showmani i druhou, lepší polovičku – hloupé a naivní tvory, hodné neustálého poučování, se kterými se děti mohly ztotožnit – Prasátko, čertíka Bertíka a žížalu Julii. A právě tato různorodá šestice stojí v popředí kolážovité inscenace P. Š. T.! aneb Pohádkáři Simony Petrů a Anny Petrželkové. Zkratku v názvu lze vysvětlit jako slovo používané k umlčování dětí či podtitulem: Post šoková terapie.
Robert Mikluš jako Strýček Jedlička s hlavou Prasátka FOTO MAGDALENA MINOLOVÁ
V úvodní, estrádní scéně velice zdařile a věrně předloze, tedy křečovitě rozpustile a infantilně, prezentuje své schopnosti Jedlička (Robert Mikluš), Štěpánka (Ivana Hloužková) a Dáda (Gabriela Štefanová). A hned zkraje je tak jasné, proč se vlastně tito tři baviči stali dětskými ikonami – jejich vystoupení je jednoduché, barevné a dojemné. I dnes (s odstupem a v divadle) přijímají (již dospělí) diváci sladkobolně nostalgické výstupy a až pudově jsou alespoň v duchu nuceni zazpívat si: Pojďte s námi do pohádky či Chytila jsem na pasece žížalu.
Poté se děj přenáší do vesnické světnice – kulis, které jako by vypadly z nějaké povedené televizní pohádky. Při čekání na výsledky konkursu, kdo je nejmilejším dětským bavičem, nebo také před vstupem do nebe, ve kterém budou ovíváni dětskými andělíčky, se začnou projevovat i jejich (ne)lidské vlastnosti. Dlouhou chvíli si krátí debatami o své jedinečnosti, kterou dokazují především ponižováním a týráním svých společníků – retardovaného prasátka (Milan Holenda), drzé žížaly (Anna Duchaňová) a ušlápnutého čertíka (Tomáš Sýkora).
Inscenátorky se však poté rozhodnou změnit notu a zaměří se na přehlídku tragických momentů ze života našich za všech okolností usměvavých hvězd. Dosavadní rozvernost inscenace a rozpolcenost diváckého přijetí je tak nahrazena zbytečně patetickým výčtem okleštěných a nakonec i monotónně vyznívajících „bolavých obrazů“. Jen namátkou – Dádě zemřel při autonehodě milenec Štaidl, a tak se zapletla s uzurpátorským Slováčkem, tyranský Jedlička se touží stát národním umělcem a umírá na tenisovém kurtu, Štěpánka se celoživotně vyrovnává s tragickou smrtí bratra, po emigraci dcery Saši nesmí vystupovat… Navíc jsou některé scény naznačovány „nedoslovně“ až metaforicky, a tak bulváru neznalý divák nepochopí, co například znamenal spouštějící se radiátor při vysvobození a spasení Štěpánky Haničincové.
Autorky neodolaly vábení ukázat v této očistné terapii vše – pozlacenou idylu, která se záhy změní na průlet nešťastnými osudy smutných klaunů i dějinami druhé poloviny dvacátého století (v jedné scéně je například revoluce znázorňována skupinkou dětí, které zvoní klíči). A paradoxně tím inscenaci ochudily o pocitově rozporuplnější tóny.
Divadlo Husa na provázku – Simona Petrů: P. Š. T.! aneb Pohádkáři (Post šoková terapie). Režie Anna Petrželková, dramaturgie Lucie Němečková, scéna a kostýmy Lucie Labajová, hudba Mario Buzzi. Premiéra 14. listopadu 2013. (Psáno z reprízy 3. prosince 2013.)
Komentáře k článku: Šokující pohádky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jaroslav Tuček
S kritikou se dá souhlasit,
ale můj pohled je jiný, pro tvůrce povzbudivější. Nabízím jej ve svém Mudrování č. 41 (viz: http://www.divadelni-noviny.cz/mudrovani-nejen-nad-divadlem-no-41 ). Jak říkával AG: „Je-li v představení jeden jediný zapamatovatelný vjem, pak to představení je dobré.“
21.01.2014 (17.02), , Trvalý odkaz komentáře,