Divadelní noviny > Názory – Glosy
Simona Petrů, Tomáš Ráliš: Perseidy
Perseus: Blízko smrti jsme si blízko srdci.
…
Chór: Jako surf po slzách sunou se k Serifu.
Tu rakev milosrdenství ty slzy nesou.
Jako surf po slzách sunou se k Serifu.
Chřtán moře čeká, kdy ke dnu klesnou.
…
Danaé: Už jsem ti to řekla. Zeus to je. Už jsem ti to vyprávěla.
Perseus: Jestli je můj otec bůh, tak proč se nám děje tohle?!
Danaé: Já ti nikdy nelhala.
Perseus: Kdo je můj táta? Slyšíš? Řekni mi to. Já to chci vědět. Kdo je můj táta? Podívej se na mě. Neuhýbej pohledem a nezavírej oči a řekni mi, kdo je můj táta. Kdo je můj táta?! Mami! Ty si to nepamatuješ? Ty to nevíš?! Kdo je můj táta?! Je to tak těžký se toho dopočítat?!
Danaé: Persee.
Perseus: Žádný, Persee. Kdo – je – můj – táta? Táta. Kdojemůjtáta. Táta! Chápeš?! Jako ten tvůj, co nás na moře umřít poslal. Táta. Nějakej takovej. Nějakej takovej, jako na tobě byl. Táta. Můj táta. Kdo je můj táta? Tady ten chudák?!
…
Andromeda: Co je to za matku, která mě nechá napospas?
Co je to za otce, který za mě nebojuje?
Jaká rodina?
Nic.
Pouta se smrtí. Jediné dědictví po předcích.
Nedali jste mi ani šanci.
Neuvidíte mě plakat.
Dnes ani ve chvíli vaší smrti.
Pro mne už moře není živé.
Plavou v něm všichni břichem vzhůru.
Přijď
jako blesk meteor kometa
a spal mě na prach.
Spal.
Spal mě.
Udeř.
Udeř.
Do mě.
Jsem Ženou?
Už, nebo ještě?
Zachraň mě.
Podvedenou.
Znásilněnou.
Spoutanou.
Zavrženou.
Zohavenou.
Zostuzenou.
Okradenou.
Samotnou.
Křižovanou.
Za nohy pověšenou.
Šílenou.
Svobodnou.
Moře se každým okamžikem otevře
a pozře mě.
…
Hvězdy a podrazy jejich moci v hladině hladí tě přes tvůj oceán.
Hvězdy jsou lesklý družičky noci,
hvězdy jsou jediný bližní, co ještě máš.
Hvězdy jsou tvý proměnný neměnný.
Hvězdy jsou tvůj dům, tvůj strach.
Hvězdy jsou tvý polámaný, oněměný.
Hvězdy jsou tvůj prach na ranách.
Hvězdy plují tmou tvou temnou antikou,
dál budeš hrdinou, co bloudí nocí zlou.
Hvězdy mluví řečí svou, němou, upřímnou, dál budeš klučinou, co plodí mocí, o niž se rvou.
Hvězdy jsou světýlka pro všechny podvedený, v době denní, než se tvoje utrpení zase změní.
Na cosi v noci, kdy plaveš po slzách, jako by nebylo ti pomoci.
Hvězdy jsou milenky všech, kterým chybí břeh, kterým chybí voda, skousnutý spodní ret, chceš jim závidět, že můžou přes svou záři nevidět,
jak sešel tenhle svět ze svý cesty.
Hvězdy, nikdy nejsi sám. Nikdy nejsi sám.
Hvězdy, věř mi, ani v tý nejvíc zatažený noci.
Hvězdy, co tě učil táta číst.
Hvězdy, pod nima chceš zabloudit
a pak se vrátit, vrátit v čase zpátky.
Hvězdy jsou tu pro tebe,
i když nedosáhneš na nebe.
Hvězdy jsou natažený ruce.
Hvězdy jsou objetí, co tě drží staletí.
Jsi jenom prach a ony v hvězdný prach obrátí tě, jako znovu narozený dítě, co chodit naučí tě.
Hvězdy pomilují, pohladí tě.
Hvězdy pohřbí tě, uloží tě.
Hvězdy…
Úryvky z textu inscenace Perseidy,
kterou ve dnech 1.–16. září uváděla divadelní skupina Tygr v tísni v rámci svého pravidelného pozdně letního plenérového divadelního cyklu Antická Štvanice na ostrově Štvanice v Praze. Úryvky vybrali autoři.
Komentáře k článku: Simona Petrů, Tomáš Ráliš: Perseidy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
