Sisyfovská pouť od sochy k soše
V letošním prvním site-specific projektu Vzlety Valeriána Karouška představuje Divadlo X10 sochaře, šperkaře a horolezce, který je autorem reliéfní plastiky nad vchodem do strašnického divadla. Právě tady začíná divadelní procházka v režii Ewy Zembok, kde je kámen východiskem a cílem, vodítkem i tématem. Co je smyslem této „cesty za kamenem“, ale zůstalo utajeno.
V site-specific projektu – procházce Strašnicemi je nejdůležitější kámen FOTO DITA HAVRÁNKOVÁ
Na začátku je jeden kámen nikoli vodítkem, ale doslova na vodítku. Táhne ho za sebou průvodce (Matyáš Řezníček) a vypravuje mu o Karouškovi, jehož plastiku má z průčelí odstranit lhostejný dělník (Filip Šebšajevič). Průvodce ho zdrží a slibuje, že přivede sochaře Karouška, aby se k zásahu vyjádřil. Expoziční scéna se tak stává povzdechem nad osudem mnoha děl odstraněných z veřejného prostoru bez ohledu na jejich uměleckou hodnotu a průvodcova snaha získává sisyfovský rozměr. Průvodce ale svůj balvan netlačí jako Sisyfos před sebou, ale chová se k němu jako k neposlušnému pejskovi. Možná to měl být žert, ale je to jen první z nesmyslných výjevů, které diváky ještě čekají.
Při několika dalších zastaveních vyslechnou diváci z úst Jany Kozubkové, BioMashi a Adama Ernesta úryvky textů, jež mají za téma zápas člověka s hmotou, kámen v nich hraje symbolickou roli, proměňuje se v kulturní artefakt. Objeví se Prométheus přikovaný ke skále, zazní například verše Ivana Diviše, autora poémy Češi pod Huascaránem, jejímž námětem je tragédie, při níž Karoušek zahynul. Vnější souvislosti ale většina diváků nezná a vnitřní logiku v textové koláži Terezy Verecké najdou jen stěží. Výtvarnou složku projektu tvoří dvě již existující sochařská díla a nesouvisející instalace dvou nových soch (Kruh beton Martina Bobka a Exploze I Eliáše Dolejšího) v parku Na Solidaritě.
Pro Řezníčkova průvodce má být cesta iniciační poutí. Musí projít zasvěcením jako sochař: komunikovat s přírodninami, naslouchat příběhům, které mu vyprávějí kameny, písek i tráva, aby došel poznání, že Valerián zemřel při expedici v Jižní Americe. V převleku za peruánského indiána završí své hledání u památníku In memoriam čs. horolezecké výpravy Peru 1970. Nekončí tím ale bizarní textová složka. U pomníku totiž musí diváci vyslechnout povídání o expedici, doslovně převzaté z projektu horského kalendária a dostupné na internetu. Opět marně hledám smysl takové scény.
Možnost zinscenovat procházku jako symbolickou pouť se zastaveními byla naznačena, ale zůstala nevyužita. Pomyslným kamenem úrazu byla komunikace s divákem jak po stránce sdělné, tak formální. Diváci nemuseli nic objevit (rozhodně nic specificky strašnického), nedostali impulz se zapojit (pokud nepovažujeme za interakci poponášení dřevěných briket, které v závěru přiloží do ohně). Také po technické stránce bude na reprízách co zlepšovat – reprodukovaný zvuk při prvních dvou zastávkách dolehl jen k uším diváků v první linii. Smysluplnost celku rozkládaly také infantilní stylizace ve výpravné i hudební složce a neobratné vtípky a scénky jako uplácení dělníka štanglí uheráku, strážci hrající kámen, nůžky papír, odpovědi nalezené v kešce… A v neposlední řadě – projekt prezentovaný jako site-specific by se neměl omezit na procházku libovolnými ulicemi, aniž by poukázal na to, co v nich může být běžnému oku skryté.
Tereza Hýsková
Divadlo X10 – Tereza Verecká: Vzlety Valeriána Karouška. Režie Ewa Zembok, dramaturgie Ondřej Novotný, výprava Jana Preková. Premiéra 20. dubna 2016.
Komentáře k článku: Sisyfovská pouť od sochy k soše
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
