Školní lekce z Evropy
Dramaturg královéhradeckého Draku Tomáš Jarkovský a režisér Braňo Holiček připravili v Klicperově divadle autorskou inscenaci Evropa. Tvůrci přiznávají, že vznikala za pochodu – bez předem daného textu. Z jejich schůzek postupně vydestilovala originální představa Evropy jako zahrádkářské kolonie, v níž jednotlivé zahrádky mají představovat blíže nespecifikované státy. Ignorovali jakékoli státní znaky a symboly a stereotypy, které bychom čekali, nahradili desaterem. Přes pozoruhodný prvotní nápad nakonec celek vyzněl jako didaktický seriál pro školy.
V Klicperově divadle je Evropa zobrazena jako zahrádkářská kolonie FOTO PATRIK BORECKÝ
Kolektiv nešel dál než za pouhé přímé zobrazení jednotlivých přikázání bez ambicí najít v nich hlubší kořeny současných problémů, které evropské společenství sužují. Evropu zastupují: mladý pár přestavující dům po babičce; ona (Natálie Řehořová) je fanatickou sportovkyní a téměř neustále na scéně cvičí, on (Vojtěch Dvořák), vytrvale žvýkající typický vesnický buran v teplákové soupravě, zase prakticky nesleze ze štaflí, z nichž obhlíží okolí. Erotoman s růžovým čírem (Jiří Panzner) hledající v kolonii uklidnění stran své obsese, jenže mu do oka padne fanatická sportovkyně… Starý pán, zjevně germanista a snad filosof (Jan Bílek), jehož svět je redukován jen na malý kus země, rádio a květinu, o niž se celou dobu stará. A konečně Lenka Loubalová v roli trhlé tlusté dámy sbírající z nevysvětlitelného důvodu igelitové tašky. A vlastně ještě jedna postava, jež po celou dobu pouze leží přikrytá novinami, aniž se jakkoli do děje zapojí – její obsazení se však ani do seznamu herců nedostalo.
Scéna doslovně odpovídá zahrádkářské metafoře – je rozdělena na malé trávníčky a vévodí jí lidové umění: zelené pneumatiky s květinami připomínající žábu. Dekoračním prvkem je také tablo předních evropských politiků v průběhu věků až do současnosti.
Obyvatelé zahrádek se navzájem různě potýkají, aby naplnili podstatu každého z deseti přikázání. Přitom však není zjevný jakýkoli vývoj jejich vzájemných vztahů. Postavy jsou chvíli ve při, ale vzápětí se chovají, jako by se nic nestalo. Nejcitelnější je tu však čas, který se neskutečně vleče nejen na jevišti, ale i v hledišti. Nápodoba ospalé neděle v kolonii je dokonalá, ale naprosto nevyužitá pro jakýkoli přesah do tématu Evropy.
Jediné, co nabourává nedělní nudu a napovídá, že se přece jen schyluje k nějakému zlomu, jsou dva zásadní scénické motivy – jednak jsou to v nepravidelných intervalech projíždějící vlaky, které vždy jednání zastaví a postavy postupně vyděšeněji čekají, co vlak přiveze, a pak blížící se bouřka. Ohlašování vlaků spočívá ve vykřiknutí jména některé ze známých osobností evropské historie – právě tak, jako České dráhy své mezinárodní vlaky pojmenovaly (např. Karel Čapek, Albert Einstein). S bouřkou přijde zlom a nevítaný host – něco mezi Ježíšem Kristem a uprchlíkem (Josef Čepelka). Výsledkem je ten nejstrašnější scénář odpovídající současným náladám ve společnosti. Poté vlaky ve svých časech, jak je obyvatelé kolonie umí nazpaměť, nepřijedou. Voda neteče. Nic není, jak bylo. A trest stíhá znovu křesťanské uvědomění si sebe, člověka, jako pouhý prach.
Konec představení je silnou ranou a po nekonečně se vlekoucích minutách v ospalé zahrádkářské kolonii má i kýžený strhující dopad. Škoda jen, že právě tyto nekonečné chvíle s desaterem nenabídly více než lektorskou ukázku toho, jak se lidé k sobě špatně chovají.
Klicperovo divadlo, Hradec Králové – B. Holiček a T. Jarkovský: Evropa. Režie Braňo Holiček, scéna Nikola Tempír, kostýmy Petra Vlachynská, pohybová spolupráce Lucia Kašiarová, dramaturgie Tomáš Jarkovský. Premiéra 27. února 2016. (Psáno z reprízy 3. března 2016.)
Komentáře k článku: Školní lekce z Evropy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
