Školní poznamenání
Nedávné prázdniny byly časem bez žákovských knížek, neboť pedagogové sbírali invenci, aby nyní – po návratu do školy – mohli do zmíněných knížek opět začít poznámkově perlit.
Písemné výtky vůči chování žáků předpokládají stručnost a jasnost. Žádné dlouhé litanie. Nejzdařilejší poznámky by tak mohly být klidně zařazeny do Huptychovy a Žáčkovy antologie českých aforizmů.
Platí to i při ohlédnutí po učitelských poznámkách z konce 19. a počátku 20. století. Měl jsem možnost se o tom přesvědčit při nedávné návštěvě Centra Bohuslava Martinů, které se nachází v areálu Městského muzea a galerie v Poličce.
Kromě jiných zajímavých výstavních expozic je tam i „historická třída Bohuslava Martinů“. Název není míněn úplně doslovně, neboť zařízení třídy je do jisté míry stylizované, ale zároveň dobově věrné času, kdy v Poličce chodil do školy i pozdější slavný skladatel.
V oné třídě jsou lavice s tabulkami, portrét císaře pána i figura klečícího žáka na polínku u kamen. Na kantorově stolku se pak lze podívat do kopie dobových dokumentů s následujícím uvozením pro návštěvníka:
„Pro zajímavost i pobavení si můžete přečíst poznámky žáků Obecné a měšťanské školy v Poličce z let 1895–1907.“
Některé by mohly být stejně tak dobře napsány i dnes, ale většina z nich má dobový kolorit – přinejmenším formulační. Říkalo se jim tehdy Poznamenání. Nabízím několik autentických ukázek.
V kostele při zpovědi musel býti pro neslušné chování na místě potrestán / Drzý nad míru / Utekl ze školy, ač vyučování bylo déle / Při pozdravu kňučel / Směje se, je-li celá třída napomínána / Nepozorný hračkář / Kamenoval ovocné stromy / Dupá při odchodu /
Někdy jde taky o poznámky s poněkud záhadným obsahem. Příklad: Mluvil nemravná slova o sobě.
Jindy jsou v oněch poznamenáních skryta i dramata. Viz:
Tahá hudebníkům buben! Nechť jsou hudebníci požádáni, aby školní mládeže v čas vyučování nepoužívali po hostincích / Zapálil zlomyslně louku u limberského lesa / Místo do školy šel se střelci na výlet do Kamenice, kdež se úplně spil a pozvracel.
Nebo: Ve výročním trhu nabízel nemravnými slovy na odbyt pečivo, čímž budil veřejné pohoršení.
Pro návštěvníky zmíněné historicky pojaté třídy v poličském muzeu je na kantorově stole vedle historických poznámek k přečtení i vybídka, aby zavzpomínali na svá školní léta a na zápisy od učitelů, které mohou případně zanést do připravených archů.
Vybírám aspoň pár dotyčných ozvěn.
Vlezl na sochu před školou a dělal na ní vulgární pohyby / Přišel do školy jen v trenkách a tílku v mrazivém počasí / Při pravidelné prohlídce pokousal zubaře / Vyhodil spolužákovi tužku z okna se slovy: „Jestli tě má ráda, vrátí se!“
Závěrem ještě jedna z tamních vystavených poznámek z přelomu 19. a 20. století. Zápis tehdejšího pana učitele zachytil žákovský výrok, který coby apel stojí za zapamatování i pro dnešní pedagogy.
Jsa kárán, že nechová se jako žák, odmlouvá: „Jsem člověk, jako jiný!“
Rudolf Křesťan
Literární noviny číslo 37/2013 vyšly 12. září 2013.
www.literarky.cz [email protected]
Komentáře k článku: Školní poznamenání
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
