Divadelní noviny > Názory – Glosy
Skončí to dobře?
Na setkání s vybranými médii (Divadelní noviny mezi nimi nebyly) informoval ve středu 6. února designovaný umělecký ředitel Opery Národního divadla, norský manažer Per Boye Hansen (1957), exředitel Norské národní opery a několika významných domů a festivalů, co hodlá dělat s operními soubory Národního divadla. Jmenovat ho považuji za první koncepční počin ředitele Jana Buriana v opeře, odvážný až hazardní – pochybuji, že je Národní divadlo mentálně a provozně připraveno hrát první evropskou ligu, jak Hansen prohlásil. Burianovi jsem léta vytýkal (nebyl jsem sám), že ve vedení oper neměl skutečné osobnosti (lze akceptovat jen Petra Kofroně s programem „soudobých“ operních inscenací a dirigenta Jaroslava Kyzlinka), což se promítlo do inscenací potácejících se (až na dvě) od průměru k průšvihům.
Pět let trvalo Burianovi najít a přijmout Hansena! Na špičkové osobnosti nejsou peníze, vysvětloval, a vida, najednou zaplatí ne jednu, ale hned dvě! Protože Hansen si přivedl jako hudebního ředitele souboru Státní opery renomovaného dirigenta Karla-Heinze Steffense (1961), dalšího Nora a hudebního exředitele Norské národní opery. Myslím, že by se srovnatelné osobnosti našly i mezi českými umělci, ale proč nepozvat věrozvěsty z Norska. Operní divadlo dnes není národní, natož nacionální, jak zlatou kapličku zřídili naši předkové, ale už to může ve zdejší společnosti vzbudit odpor.
Dosavadní hudební ředitel souboru Státní opery Andreas Sebastian Weiser bude řadovým dirigentem, hudebním ředitelem souboru Národního divadla zůstává Jaroslav Kyzlink. Petr Kofroň bude pokračovat ve svém programu na Nové scéně, přestože před rokem ohlásil, že v Národním divadle končí. Sylvia Hroncová se stane „výkonnou ředitelkou“ – pokračují zašmodrchané pozice a kompetence?
Hansen slibuje významné umělce: Keith Warner bude režírovat ve Státní opeře Wagnerovy Mistry pěvce norimberské a postavu Hanse Sachse tu poprvé nastuduje John Lundgren. Švédský režisér Alexander Mørk-Eidem nastuduje v roce 2021 Mozartova Dona Giovanniho. Inu, vlády se zmocnili seveřané, rozhodně onačejší než dosavadní slovenské posily. Calixto Bieito by měl nastudovat Janáčkovu Káťu Kabanovou a počítá se i se Stefanem Herheimem, u nás proklínaným za Rusalku „v bordelu“. Právě premiéroval pozoruhodnou inscenaci Händelovy opery Xerxes. Hansen plánuje koprodukce s Velkým divadlem ve Varšavě a s Královskou operou ve Stockholmu – holt na takové projekty dosáhne.
Koncepčně chce Hansen rozvíjet specifika tří operních domů: Ve Stavovském chystá nový cyklus Mozartových oper na libreta Lorenza da Ponteho. V Národním divadle chce pěstovat národní operní tradice (Vladimír Morávek nastuduje Weinbergerova Švandu dudáka a Alice Nellis novou Prodanou nevěstu). Státní operu chce vrátit na pozici jednoho z významných evropských domů – je logické, že první evropskou ligu hodlá hrát na hřišti předválečné pražské německé opery, netrápí ho národní sentimenty. Zachová oba operní soubory a bude je řídit centrálně, jak tomu bylo v letech 1949–1992. Není to nejlepší, ale je to možná jediné řešení, když Burian od roku 2013 v reorganizaci Národního divadla moc nepokročil – zřídil vnitřní „chozraščot“ souborů, ale nadále se hraje všechno na všech scénách repertoárovým způsobem jako před dvěma sty lety. Čekal s řešením na přijetí své (Jiřího Šestáka a skupiny senátorů) verze zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře, jenže ta nebude. Co se tedy stane, Burian ani jeho garanční rada nezveřejňují, ještě by do toho veřejnost mohla vidět…
Komentáře k článku: Skončí to dobře?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
