Skončila brněnská válka o Redutu?
Pokus vnutit do budovy Reduty k dlouhodobě naplánovanému programu Národního divadla ještě provoz Divadla Bolka Polívky brněnská primátorka Markéta Vaňková (ODS) na své facebookové stránce 12. dubna odvolala.
Divadlo Reduta na Zelném trhu v Brně FOTO ARCHIV NDB
Připomeňme, že čtyři roky známý nedobrý stav budovy U Jakuba, kde Polívkovo divadlo hrálo, se nečekaně vyhrotil havarijním uzavřením budovy a Polívka ze dne na den neměl kde hrát. Mimochodem, v roce 1993 byla pro havarijní stav obdobně uzavřena budova Reduty a soubor Zpěvohry až do svého zrušení deset let spoluživořil s činohrou v Mahenově divadle. Koho jiného to byl a zase je šlendrián než (spolu)vlastníka budovy, brněnského magistrátu? Polívka měl řádnou smlouvu o pronájmu divadla v budově U Jakuba, tak brněnští koaliční politikové, neházejme to jen na paní primátorku, měli řešení pohotově na stole. Kdyby to alespoň nedoprovodili urážlivými výroky o produkci Reduty a naivní představou, že soukromé divadlo by tam vydělalo víc než národnědivadelní umění. Kdyby alespoň nebylo ve hře Polívkovo angažmá ve volbách pro ODS a paní primátorku.
Národní divadlo mezitím zveřejnilo dlouho připravovaný program další sezony. Tak ho od září změňte, nařídila primátorka, a když Martin Glaser nechtěl poslechnout, a bodejť by jo, tak ho na brněnské radě 5. dubna zmasírovali jako neochotného, nevstřícného, nesolidárního ředitele, kterého mohou kdykoli odvolat! Přitom s budovou U Jakuba zřejmě mají jiné tajné plány a nejspíš chtěli přestěhovat Divadlo Bolka Polívky do Reduty natrvalo.
Pokud jste nečetli knihu Václava Štecha Vinohradský případ, mou oblíbenou, kterak se vinohradští měšťanostové v desátých letech 20. století rozhodli řídit Vinohradské divadlo, přečtěte si ji. Poučíte se o vztahu politiky a zřizovaného divadla víc než kde jinde. A pobavíte se neuvěřitelnými nápady vinohradské smetánky, mezi které by ten s Redutou zapadl.
Že je to politicky nekorektní papalášské jednání, které mimo jiné prokázalo, že brněnští radní netuší nic o skutečných kvalitách a významu svého Národního divadla, popisuje ve Slovu na straně 2 Matěj Hollan.
Ale případ ukázal ještě něco horšího, a sice že politické zvůli nebránily profesní organizace, ITI, Asociace profesionálních i neprofesionálních divadel, že ustrašeně mlčely významné osobnosti divadla a kultury, brněnské i mimobrněnské, také třeba ministr kultury. Ty, o kterých tu píše Jan Hrušínský. Nesmyslu bránili konkrétní lidé, některým to mohlo být jedno, ale nebylo: Matěj Hollan, Brno kulturní, Spolek přátel NdB, Tomáš Studený, Petr Michálek, Nadace Leoše Janáčka, David Drozd, Marie Jílková, Jiří Honzírek, Luboš Mareček, Standa Biler, Jasna Flamiková, Marek Fišer, Hana Procházková, Matouš Vencálek, Karel Král, Jana Machalická – a odpusťte, na koho jsem zapomněl. Mnozí další se přidali ve facebookových polemikách. Také jsem si přisadil, styděl bych se to neučinit.
Jenže primátorka do oznámení o smírném řešení konfliktu také napsala: Na současnou úroveň, úspěchy a renomé všech souborů NdB jsem velmi hrdá, což ovšem nevylučuje kreativnější využití Reduty. I to jsme s panem ředitelem Glaserem probrali a jsem ráda, že se naše představy pokusí uvést v život. Čí představy a jaké? Zrovna je v Brně aktuálním tématem Milan Kundera, jak nevzpomenout jedno z hlavních témat jeho hry Ptákovina, to o mocenském ovládání chytrého hloupým.
Komentáře k článku: Skončila brněnská válka o Redutu?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
