SKUTR: Bystrouška je Janáčkova labutí píseň
Inscenace Lišky Bystroušky (premiéra 14. července) na otáčivém hledišti v Českém Krumlově je, když nepočítám produkce na nádvoří Pražského hradu, vaše první práce v přírodním divadle. Užíváte si to prostředí krumlovského parku, nebo s ním spíš bojujete?
Doteď nám dost pršelo, ale trochu nepřízně počasí jsme zažili už loni při zkoušení Romea a Julie na Pražském hradě, takže počasím nejsme tak zaskočeni. Co nás doopravdy překvapilo, je rozlehlost prostoru. S tím se teď snažíme pracovat. S gestem, pohybem… A především s otáčením pohledu diváka. To je pro nás úplná novinka. Jinak ale máme zkušenost s projektem v parku. Spolu s Adélou Stodolovou jsme vytvořili projekt Malá smrt, který se už deset let úspěšně hraje.
Vybrali jste si titul sami? Čím vás Janáčkova opera oslovila především? Které momenty ve své interpretaci zdůrazňujete?
Titul si vybral ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek. My jsme tento titul připravili pro Národní divadlo Brno před třemi lety, ale tenkrát jsme jej dělali v činohře. S Janáčkovou hudbou musíme k celému dílu přistoupit úplně jinak. Především se nesnažíme o ilustraci světa zvířat, ale hledáme, jak vypadají momenty, kdy se zvíře probouzí uvnitř nás lidí. U Lišky Bystroušky se těžko mluví o jediném momentu. Jsme přesvědčeni, že je to jistá Janáčkova labutí píseň za mládím, které proteče mezi prsty. To téma se ale do inscenace jen občas vkrade. Nehrajeme jen o něm. Posun jsme si dovolili u postavy Lišáka, kterou oproti Janáčkovi neztvární sopranistka, ale tenor. Je pro nás důležitá paralela Lišky a Lišáka a Revírníka a Revírníkové. Jen životní cyklus zvířat je trochu rychlejší, a tak si na jeho základě uvědomíme i vlastní smrtelnost. To je vlastně takový kubistický moment návratu z hospody U Pásků, v tom jediném okamžiku – zvláštním čase na rozhraní dne a noci – se uděje celá opera. Otevře se nám celý vesmír.
Zámecká zahrada má silné genius loci… Lze vůbec v takovém prostoru pracovat se scénografií v běžném slova smyslu? Nebo jinak – jaká scénická kouzla jste si pro diváky připravili?
Scénu vytvořil náš dvorní scénograf Jakub Kopecký a vlastně vytvořil objekty do zahrady, pohled na vesnici, na její domečky, zasazené uprostřed přírody. Snažili jsme se vyjít ze zámeckého parku. Kostýmy pak poprvé pro nás navrhl Marek Cpin. Jsou to slavnostně oblečení lidé, kteří snad přišli na operu do zahrady nebo jsou hosty svatební oslavy a v trávě a keřích zahrady trochu zdivočí. To byla prvotní inspirace. Magie nasvíceného parku se ale přebít nedá a byla by i hloupost pokoušet se o to.
Připravujete zároveň inscenaci inspirovanou mýtem o Orfeovi (premiéra v září), kterou chtějí slavná taneční dvojčata, bratři Bubeníčkové, zakončit svoji velkou kariéru. Jak ten projekt vůbec vznikl?
Oslovili nás kluci na základě práce, kterou od nás viděli. Chtěli, abychom společně vytvořili autorský projekt. Schůzky s nimi jsou velmi inspirativní. Společně jsme si definovali téma projektu – Orfeus. Líbí se nám paralela s mytickým námětem i to, že je to trochu historicky používané taneční téma.
Drží se i váš příběh známého mýtu?
Velmi volně. Spíš si s jeho vědomím pohráváme. Nejinspirativnější moment je pro nás moment ohlédnutí. Jakoby se Orfeus nedokázal posunout vpřed. Stále uvězněný v minulosti. I při druhé příležitosti vykročit vpřed se ohlédne, a přijde tak o možnost začít nový vztah. Otázka je, zda jsme schopni se své minulosti zbavit. To jsou první inspirace, se kterými chceme pracovat. Trochu tak tematicky navazujeme na naši Bouři.
Orfeus byl jeden, bratři Bubeníčkové jsou dva – jak se to chystáte v inscenaci využít?
Ve vzpomínce, při sestupu do sebe sama, se mi mé „já“ znovu objeví. V „podsvětí“ zkoumám sám sebe. To je základní motiv u kluků, který nás v tuto chvíli zajímá. Projekt bude ale vznikat na místě a autorsky, takže se dá čekat leccos.
Jaký bude žánr Orfea – účast Csongora Kassaie napovídá, že tak úplně o balet nepůjde?
Půjde o kombinaci pohybu, zvuku slova… Kromě Jirky, Oty a Csongora budou na scéně ještě další tanečnice, houslistka a violoncellistka. Co tato kombinace přinese, ještě uvidíme. V Csongorovi navazujeme na Bouři a Csongor také je schopný tanečního pohybu i autorského herectví a zpěvu. To se líbí i Jirkovi a Otovi.
Komentáře k článku: SKUTR: Bystrouška je Janáčkova labutí píseň
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
