Slippery Slope
Slippery Slope (pro)
Jana Soprová
Zvláštní parta, která se dala dohromady v berlínském Maxim Gorki Theater při přípravách inscenace skoromuzikálu Slippery Slope, si vzhledem ke svému původu a zkušenostem může dovolit dělat drsnou legraci ze skandálů cloumajících dnešním showbyznysem. Více než polovina tvůrců je například židovského původu, včetně režisérky Yael Ronen, a tak bezpochyby museli bojovat proti předsudkům nejen doma, ale i v zahraničí. Do týmu patří i herečka Anastasia Gubareva, rodačka z Moskvy, či Švéd Lindy Larsson, jenž udělal před pár lety v Maxim Gorki Theater dvojí coming out: přiznal, že je gay a že má romské kořeny. Město, které je přijalo, jim fandí, přestože jdou v inscenaci názorově hodně proti proudu. O tom alespoň svědčí fakt, že jejich Kluzký svah je stále vyprodaný.
Cause everything you touch turns into shit. Gustavovi (Lindy Larsson, vpravo) se rozpadá kariéra kvůli nekorektnímu chování, zato jeho někdejší chráněnka Sky (Riah Knight, druhá zleva) je na vzestupu (Maxim Gorki Theater, Berlín – Slippery Slope) FOTO KIVA
O jeruzalémské rodačce Yael Ronen (1976) se říká, že si ráda pohrává s konflikty. A Slippery Slope je rozhodně konfliktním titulem, neboť si troufne shazovat masově uznávaná klišé, upozorňovat na ošidnost cancel culture a rozporovat některá populární progresivní stanoviska týkající se genderu, rasové rovnoprávnosti, homofobie, zneužívání moci či sexismu atd. K třaskavému tématu zasmrádlého zákulisí showbyznysu přidejte výborné pěvecké výkony (Larsson ostatně zpívá i v opeře) nebo výraznou scénografii podpořenou videomappingem, a je tu představení, o kterém se mluví. Ať už souhlasíte, či nesouhlasíte s argumenty, které inscenace nabízí (a je pravda, že je hodně nekorektní), je to bezpochyby ostrá, svižná satira, jíž tvůrci nemilosrdně míří do vlastních řad. Jak poznamenal jeden zahraniční kritik, tvůrci objevili nový žánr: debatní muzikál.
Slippery Slope (proti)
Petra Zachatá
Pravidelná spolupracovnice Maxim Gorki Theater, režisérka Yael Ronen, je známá svými černohumornými inscenacemi reagujícími na fenomény aktuálně hýbající světem. Tentokrát se zaměřila na tzv. cancel culture. Jde o jev, kdy jsou z profesního či společenského života nekompromisně vytlačováni jedinci, kteří se nějakým způsobem zpronevěřili všeobecně uznávaným morálním zásadám (zda doopravdy či jen údajně, nehraje roli – rozhodující je postoj většiny, presumpce neviny tu spíše neexistuje). Nejvýraznější jsou asi příklady z amerického showbyznysu, „zrušen“ (z anglického cancelled) byl například i herec Johnny Depp: když ho jeho bývalá manželka v rámci rozvodového řízení obvinila z domácího násilí a bulvární média její narativ převzala, mnoho filmových a televizních společností s ním přestalo spolupracovat. Depp se bránil u soudu s tím, že to jeho žena se chovala násilně. Těžko říct, kde je pravda, ale na Deppově příkladu je myslím vidět, že cancel culture je záležitost ošidná, podléhající předsudkům a davové hysterii.
Odhaduji, že z tohoto odmítavého postoje vycházela i Yael Ronen, když společně se skladatelkou Shlomi Shaban vytvářela jízlivý skoromuzikál Slippery Slope, v překladu Kluzký svah či možná ještě lépe Šikmá plocha: stačí jedno zaškobrtnutí, a člověk už se veze – z vrcholu společenského žebříčku až na samé dno. Tak jako Gustav, někdejší globální superstar, jehož však spolupracovníci obvinili z kulturní apropriace, zneužívání mocenského postavení a dalších hříchů, které by hvězdám ještě nedávno prošly. No jo, časy se mění…
Jistě není špatný nápad pojednat o cancel culture formou muzikálu. Kontrast zatěžkaného námětu a vzletného, svým způsobem naivistického žánru sám o sobě vytváří ironický komentář, tím spíš, že autorky uvědoměle pracují s kýčem a jsou si též dobře vědomy, jaké ustálené představy se pojí s určitým typem písní. A mají k dispozici skvěle zpívající herce. Stačí pak efektním muzikálovým stylem zapět cultural appropriation / racist interpretation / abuse and degradation / financial exploitation (jak zní refrén jedné z písní), a sarkastický humor je na světě. Ach, jak jsou ti slavní a mocní směšní, když se snaží na výsluní udržet za každou cenu, ačkoli se tam vydrápali pokoutnými metodami, vykořisťujíce méně slavné spolupracovníky nebo podléhajíce záměrům vlivnějších osob! To je podle mého hlavním sdělením inscenace, a právě zde vidím zásadní problém: jestliže mi tvůrkyně předloží samé nesympatické postavy, s nimiž se naprosto nedokážu ztotožnit, přestávám vidět v celém podniku smysl. Tím spíš, že muzikálová nadsázka se časem začne vyčerpávat.
Proč vůbec pojednávat o velmi komplikovaném tématu takto jednostranně? Inscenace vytváří dojem, že ve veřejné sféře není obětí, pouze menších či větších bloudů a šplhavců, kteří si své neštěstí všichni zavinili sami, holt se nechali zaslepit touhou po slávě a moci. Bohužel si nemyslím, že naše společnost dospěla tak daleko, abychom se mohli cancel culture (či hnutí MeToo nebo feminismu, na jejichž účet se Slippery Slope také baví) z gruntu vysmát. Nejprve se musíme s touto problematikou mentálně i společensky srovnat a teprve pak si budeme moci dovolit hodit ji s očistným smíchem za hlavu. Netroufám si odhadovat, v jaké fázi je Německo. Pikantní ale je, že podobným nařčením jako Gustav čelila v prvním šéfovském období i intendantka Maxim Gorki Theater Shermin Langhoff. Podařilo se jí však z tenat cancel culture vybruslit a divadlu šéfuje nadále. Jak rozumět inscenaci v tomto kontextu? Jako gestu podpory, nebo odporu? Přiznám se, že mi z toho jde hlava kolem…
Maxim Gorki Theater, Berlín – Yael Ronen, Shlomi Shaban, Riah Knight a Itai Reicher: Slippery Slope. Režie Yael Ronen, dramaturgie Jens Hilje a Clara Probst, songy a skladba Shlomi Shaban, skladba a hudební vedení Yaniv Fridel a Ofer Shabi, scéna Alissa Kolbusch, kostýmy Amit Epstein. Premiéra 6. listopadu 2021 (psáno z uvedení 4. prosince 2022 v Divadle pod Palmovkou).
Komentáře k článku: Slippery Slope
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
