Slova a fantazie. Libovůle nebo řád?
Na stanici Českého rozhlasu Vltava se před několika lety ustálil zvyk věnovat vždy po celý kalendářní rok zvýšenou pozornost kultuře některého z evropských států. Letos padla volba na Velkou Británii, takže Vltava má „britský rok“ a příslušné pořady – průměrně tři denně – jsou v Týdeníku rozhlas jednotně označovány GB. Tak tomu bylo i v neděli 24. ledna – dvakrát duchovní hudba, jednou dokument a jednou literární publicistika; byly tu ale i další dva pořady, které, jakkoli bez označení, byly rovněž velice anglické.
Zatímco stanice Praha nabízí dětem neděli co neděli snad nejstarší pravidelný pořad ČRo – poobědní pohádku – stanice ČRo 3 má pro ně vždy v devět dopoledne mladší pravidelník Vltava dětem. V jeho rámci pak připravuje a uvádí Pavel Šrut svůj cyklus Ostrov, kde rostou housle v režii Dimitrije Dudíka. K fantazijní hravosti ukazuje už jeho název, stejně jako úvodní a závěrečná znělka – Skoumalova písnička Kdyby prase mělo křídla, kterou mnohé pražské děti i jejich rodiče mohou znát i ze stejnojmenné inscenace Divadla v Dlouhé, jedné z nejúspěšnějších v jeho dějinách.
Půlhodinový Ostrov je zpravidla koncipován jako pásmo, soustředěné k jedinému tématu, které střídá Šrutovy komentáře s ukázkami z naší i zahraniční literatury pro děti nebo alespoň dětem přístupné. Tématem byla tentokrát Tajná řeč a hlavním autorem Roald Dahl, který dětem věnoval přes polovinu svého rozsáhlého díla. Jitka Ježková četla z knížky Obr, jejíž (Šrutův?) český překlad už brzy vyjde. Šrut děti samozřejmě nezatěžuje literárně-historickými výklady a komparacemi, ale i jen trochu sečtělého dospělého posluchače musela nutně napadat jména spřízněných autorů jako Lewis Carroll nebo Edward Lear. Anglická nonsensová literatura pro děti má vskutku hluboké tradice a česká kultura ji nepřecházela bez povšimnutí. Není to jenom zásluha překladatelů, ale i divadelníků, úspěšných dramatizací z děl všech tří jmenovaných by bylo možno uvést řadu, obzvláště na scénách loutkářských.
Tajnou řečí měl Šrut na mysli roztodivné fantastické hatmatilky, slova deformovaná nebo významově zkreslená, slovní hříčky a neologismy. I bez lingvistických pojmů dostaly děti zábavnou formou podnět k přemýšlení o zákonitostech či libovůli jazykového pojmenování (v sémiotice tzv. arbitrérnost), o tom, zda jakékoli slovo může znamenat cokoli. Nejenom autor pořadu, ale i interpreti projevili nemalý smysl pro slovesnou formu, pro hledání a nalézání smyslu za zdánlivým nesmyslem.
Týž tvůrčí tandem (Šrut, Dudík) pokračoval hned v zápětí literárně-hudebním pásmem z veršů Roberta Gravese Já, ambasador Jindeje, tentokrát s interprety Radimem Vašinkou a Miroslavem Táborským. I tentokrát se Pavel Šrut projevil jako překladatel s úžasnou schopností substituce cizojazyčného neologismu neologismem českým, smyslem pro rým a vázaný verš. Interpreti pak zcela zásadním způsobem pomohli vnímatelům pochopit čtenářsky obtížné pasáže. Český rozhlas takovýmito pořady stvrzuje, že co do kulturního přínosu je naším elektronickým médiem číslo jedna, že není veřejnoprávní pouze de iure, ale i de facto.
Komentáře k článku: Slova a fantazie. Libovůle nebo řád?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
