Slova, která mi v recenzích lezou na nervy
aneb Top Ten:
excelovat
fungovat
jevištní dílo
mající
plastický
temporytmus
zdařilý
svěží
vkusný
ztvárnit
Komentáře k článku: Slova, která mi v recenzích lezou na nervy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vojtěch Varyš
zrovna „jevištní dílo“ má docela rád. a měl bys vědět, že už se neříká top ten ale top09!
21.06.2010 (20.10), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka
Vyrob si vlastní topku. Já budu mezitím pilně sbírat s cílem dát časem dohromady kompletní chartu 77.
21.06.2010 (20.14), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
já bych neostrakizoval konkrétní slova, s nimi se dá totiž kouzlit (s výjimkou temporytmusu). možná by to chtělo shit-list větných vazeb a slovních spojení
21.06.2010 (21.40), , Trvalý odkaz komentáře,
Peter Páluš
no, já bych každopádně začal někde u: líbivé, milé, hezké, pěkné, tleskal celý sál, zaujal výkonem a pod.
24.06.2010 (13.48), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka
No vida, „milé“ nebo „líbivé“ zas nevadí mně. Ale znova vyzývám: nechť si každý sestaví vlastní hitparádu, rád jí tu vyvěsím.
24.06.2010 (14.26), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Vladimíre,
zajímavé by bylo, proč Ti ta slova lezou na nervy. Například „mající“ je regulérní přídavné jméno. Proč by mělo zrovna v recenzi vadit? Jinde ne? Spíš bych odhadl, že Ti „leze na nervy“ samo o sobě. „Temporytmus“ je zas zcela pochopitelná charakteristika divadelního představení. Čím ji chceš nahradit? Že představení „šlapalo“? Nebo že se „vleklo“? Nebo že jeho rytmus byl nevyrovnaný? Či si snad temporytmu představení nemá recenzent všímat? Většinu Tebou vybraných slov považuju za naprosto korektní. Na nervy by spíš mělo jít mělký myšlení, přílišné a často nepřesné používání (nejen cizích) slov, nekonkrétní charakteristiky, ležérnost a povšechnost jako taková. Slova za nekvalitu recenzí příliš nemůžou. Byť jistě jsou slova plevelná, jimž je dobré se pokud možno vyhnout. Třeba i některá z těch, která jsi vyjmenoval.
Zdravím
Vladimír Hulec
29.06.2010 (0.59), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Milý Vladimíre Hulče,
napsat, že „na nervy by spíš mělo jít /…/ často nepřesné používání (nejen cizích) slov“ a přitom v Divadelních novinách č. 13 ve svém článku Kufry Dostojevští – nebrat označit Havlův text Prase z osmdesátých let za „juvenilní“ je poněkud paradoxní, že.
30.06.2010 (9.24), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Martine,
představy, zásady, touhy a vize jsou jedna (a důležitá) věc, praxe bývá jiná. Ano, použil jsem nepřesně slovo juvenilní – ve významu okrajový, nezávazný, na což mě už jemně upozornil i Vladimír Morávek. Štve mě to, ale co s tím nadělám. Je to však předmět této diskuse? Jak řekla Kateřina Winterová v rozhovoru v minulých DN 12/10 (parafrázuju): „Dá se žít ideálem, ale ne v ideálu. Takovej člověk zůstane sám.“ Já dodávám, že se stanem monstrem. Mým redakčním i autorským ideálem je psát a publikovat přesně a bez chyb, ale – jak vidno – v ideálu nežiju. Neděláš-li Ty chyby a omyly, musí být s Tebou docela otrava žít.
Ale nechejme vedlejších půtek. O tom podstatném se v reakci nezmiňuješ. Je dobré vyjmenovávat „slova, která lezou na nervy“? Proč a jaký pro ně zvolit klíč? Existují vůbec obecně nějaká? Jaká? Jsou to ta, která nanesl Vladimír Mikulka? Podle mě ne. Podle mne záleží vždy na stylu a kontextu (v překladu: souvislosti).
Zdravím
vh
30.06.2010 (19.42), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Milý Vladimíre H.,
pevně doufám, že zatím „mostrem“ nejsem, nicméně svou poznámku „na okraj“ jsem přičinil z toho důvodu, že si myslím, že i v takovýchto „prkotinách“ by prostě autor měl „ručit“ za svá slova. A když v nich za ně neručí, jak v něj potom mám mít – do důsledku domyšleno – důvěru v případě zásadnějších soudů?
Ale tedy k podstatě věci: problém ve výběru VM slov je v tom, že míchá „hrušky“ a „jabka“, že jejich sjednocujícím činitelem je pouze fakt, že VM lezou na nervy. Což má ovšem asi takovou vypovídací hodnotu, jako že já nemám rád lečo a vůni asfaltu. Bylo by potřeba rozlišit, která slova jsou zbytečně nadužívána, byťsvou vypovídací hodnotu mají (např. – po mém soudu – temporytmus); která téměř žádnou skutečnou vypovídací hodnotu nemají (zdařilý, svěží, vkusný, excelovat, plastický, fungovat), která jsou stylisticky toporná (mající) a která se VM nelíbí jen z čiré (estetické) nelibosti (jevištní dílo, ztvárnit).
01.07.2010 (9.36), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka
Ale no ano, vždyť přesně tak to je. Hitparáda slov, která mi v recenzích z nejrůznějších důvodů lezou na nervy. Jablka s hruškama, lečo s asfaltem, nic míň nic víc. Rozřadit protivná slova do příslušných chlívečků, což Martin učinil s pečlivostí sobě vlastní, je záslužné, ale myslím, že nikoli nezbytně nutné.
Mimochodem, Vladimíre, to už sice není záležitostí jednotlivých slov, ale stejně si myslím, že žánru „přiznání vlastní chyby“ sluší trochu méně květnatosti a bombastického patosu…
01.07.2010 (10.03), , Trvalý odkaz komentáře,
meandra
teda tuhle onanii snad platit nemusím….
23.07.2011 (20.23), , Trvalý odkaz komentáře,
meandra
jako jedno mentální děvče ze Zatlanky bylo u fritzlů ve sklepě moc dlouho…..
23.07.2011 (20.33), , Trvalý odkaz komentáře,
Elen Vítková
Nejhorší slova
nejen v recenzích jsou ta, která denně čteme všude: Ve zpravodajství, na slevových portálech, v recenzích na jakékoli umění… Např. takové slovo DECHBEROUCÍ.
08.03.2013 (12.11), , Trvalý odkaz komentáře,