Slovo, slovo, slovo (No. 3)
Spolek Petrohradská kolektiv už od svého počátku v roce 2015 balancuje na hraně existence. Resp. na hraně dalšího působení v urbanistických prostorech mlýna z přelomu 19. a 20. století přestavěného na čokoládovnu a v padesátých letech pak na montážní dílnu v Petrohradské ulici čp. 13. Permanentní souboj s nevyhnutelnou demolicí, o níž je už rozhodnuto, vedou prostředky více než uznáníhodnými. Části stavby i přes fakt nedlouhé životnosti zrekonstruovali do podoby 36 ateliérů, kde dnes působí sedm desítek českých i zahraničních umělců, rezidenčního bytu, galerie a sálu pro uskutečňování živého umění. A právě tam se …příští vlna/next wave… třetí den svého konání usídlila a představila další premiéru ve svém programu: Královnu limitů Divadla Kolonie.
My body is over the see, my body is over the ocean, yeah bring back my body to me… FOTO KAMIL KOŠUN
Onen sál, či spíše sálek, přímo přetéká inspirativní atmosférou. Vypadá trochu jako nemocniční hala z nějakého hororu, trochu jako místo určené k porážce dobytka. Jana Hauskrechtová, která se v rámci inscenace starala o výpravu, rozvěsila ze stropu nejrůznější artefakty od porcelánového servisu přes kartáče až po basovou kytaru. Rozvěšeny tu byly rentgenové snímky, květiny, různé hadice… zkrátka dojem laboratoře byl dokonalý.
Protože Markéta Dvořáková, jedna z protagonistek, umí hrát na kytaru a hraje i v kapele Lo/ve, která po představení vystupovala, začalo se písní o těle za oceánem a touze dostat tělo zpět k mysli (coververze My Bonnie od The Beatles). Kytarový riff nejistě na zavěšenou basu doprovázela Anita Krausová a zpěv obstarala Jindřiška Křivánková. Tak to máme všechny účinkující. Tři dámy v rolích rádoby vědkyň, interpretek myšlenek Amita Goswamiho, který režisérku Lucii Ferenzovou k vytvoření této divadelní performance inspiroval. Jako základní zápletku, která roztáčí kolo zamýšlení se nad vztahem lidského těla, makro i mikrokosmu a duše, je cyklistka spadnuvší při Tour de France. Má zlomenou klíční kost, ale chce pokračovat v závodě. Tehdy konečně přichází na řadu zdravotnictví.
Někdo říká, že pro tělo je nejlepší absolutně se vyvarovat masa, jiný zas, že maso je návratem k prapůvodu člověka a že právě to je dobré FOTO KAMIL KOŠUN
Zdravotnický diskurs je na tom v současné době zhruba stejně jako jiné lákavé obory typu stravování či oblékání. Někdo nedá dopustit na to, jiný zas na ono. Někdo říká, že pro tělo je nejlepší absolutně se vyvarovat masa, jiný zas, že maso je návratem k prapůvodu člověka a že právě to je dobré. Souboj mrkve a párku se mimochodem v představení objeví. Tento mnohohlasý diskurz svěřila Ferenzová poměrně funkčně třem interpretkám v typizovaně ženském překřikování a změnách nálad. Pokud šlo ovšem o sdělení, o kontroverzní úvahy o těle rozděleném do čtyř částí, o vztah takového těla s něčím, co klasický dualismus nazývá duší, a o základní myšlenku, že „vše, co je možné, se stane“, tam tvůrkyně inscenace zamrzly na papouškování vybraných tezí bez jakéhokoli přesahu do symbolické sféry, a tedy k pomyslným mostům do individuální zkušenosti každého jednoho diváka. Jediným symbolickým momentem byl okamžik, kdy se při slovech vyjadřujících kolaps mezi tělem a duchem objevil na zdi po zásahu Křivánkové rozsvícený Ježíš na kříži. Smysl tohoto obrazu se vyjeví až téměř na konci, kdy jedna z postav křičí na druhou dotazy typu „kdo je vždy s tebou, kdo tě miluje…?“ a následně „kdo ti podráží nohy, kdo tě nenávidí…?“ – a na všechny druhá postava odpovídá freneticky „Ježíš!“. Oblouk byl ukončen, ale důvod pro inscenaci zabývající se kolapsem mezi východním a západním lékařstvím a možnostmi kvantové fyziky v lékařství zůstal jaksi zastřen. Snad jen znovu, že „všechno, co je možné, se stane“.
Součástí představení bylo rovněž něco jako kolektivní meditativní sezení. Naštěstí se konalo jen v mysli každého diváka, takže k interakci, kterou by introverti nerozdýchali, nedošlo. I v této části byla však patrná pouze fascinace teoretickými úvahami. Hlubší ponoření se třebas jen do jediného segmentu těchto úvah, by jistě neuškodilo. Takto mělo představení spíše povahu a spád poněkud netradiční přednášky.
Divadlo Kolonie: Královna limitů. Režie Lucie Ferenzová, výprava Jana Hauskrechtová, účinkují Jindřiška Křivánková, Anita Krausová, Markéta Dvořáková.
///
Více na i-DN:
Slovo je umění, umění je slovo
///
Zpravodajství z festivalu:
…
Komentáře k článku: Slovo, slovo, slovo (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
