Slovo, slovo, slovo (No. 9)
Desátý den festivalu …příští vlna/next wave… se odehrál v několikapatrovém „kulturním“ činžovním domě DriveHouse na pražských Vinohradech. Rozlehlý prostor byl téměř kompletně obydlen, k čemuž přispěla nejen (v ČR premiérovaná) Kniha jedů nezávislé divadelní skupiny Masakr Elsinor, ale i performerka Jana Orlová s představením To se mi líbí následovaná koncertem zpěvačky Vladivojny La Chia.
Z relativně čistého/bílého prostoru je tak divák postupně přenesen do poskvrněného, pekelně působícího chaosu, evokujícího blázinec bez supervize FOTO KAMIL KOŠUN
Motto letošního festivalu – slovo – bylo jedním z hlavních stavebních materiálů kolážovité inscenace Kniha jedů. Při její tvorbě vycházel režisér Óscar Guedas spolu s mezinárodně složenou divadelní skupinou předně z textů španělského básníka Antonia Gamonedy, pracoval však rovněž s texty Václava Havla, a dokonce i s českou hymnou. Gamonedy neznalý divák však neměl šanci útržky ze spisovatelových básní vstřebat, Kniha jedů nabízela tolik vjemů, že bylo chvílemi těžké soustředit se právě na význam slov, které herci recitovali či předčítali.
Studený podkrovní prostor DriveHousu narušený místy starými podpěrnými sloupy byl rozdělen na dvě části. V jedné z nich seděli diváci a v druhé byli performeři, kteří chvílemi tenkou hranici jeviště–hlediště narušovali. Po zemi i po stěnách herního prostoru byla rozmístěna převážně bílá prostěradla, některá na sobě však nesla známky uměleckého vyžití. Na jednom z nich už při vstupu do místnosti seděl Joan Quintas Toledo a rozvážnými tahy štětce či prsy po něm roztíral barvy. Živá malba přešla postupně z poklidného „pozemního“ malování v akční malbu, jejímž základním plátnem už nebylo bělostné prostěradlo natažené na kamenné podlaze podkrovního prostoru DriveHousu, ale lidské tělo. Joan Quintas Toledo přenášel své interpretace děl Antonia Tapiese tu na tančící Rebecu Matellán, tu na recitujícího Ondřeje Novotného. Z relativně čistého/bílého prostoru je tak divák postupně přenesen do poskvrněného, pekelně působícího chaosu, evokujícího blázinec bez supervize.
Kostým z bílého povlaku na peřinu, z kterého soustředěné Orlové koukala jenom hlava obepnutá knoflíky a ruce ve vystřižených otvorech, se v průběhu performance pozvolna rozpadal a roztrhával FOTO KAMIL KOŠUN
Divadelní skupina Masakr Elsinor využívala široké spektrum vyjadřovacích prostředků. Stejně jako se v knize obrací stránky (a že se během představení spousta stránek otočila), měnilo se vše i v této inscenaci. Slovo – řeč se prolínala například s tancem, hudební improvizací (Petr Míka) nebo s již zmiňovanou živou malbou. Sám režisér Óscar Guedas chodil po jevišti s loutkou připomínající vzdáleně fantaskní postavu Fantomase a později se každá z postav skryla za prapodivnou, v něčem až děsuplnou obličejovou masku.
Ačkoliv se v souvislosti s Knihou jedů nedalo mluvit o sledovatelném příběhu, zanechala po sobě inscenace v divácích zcela určitě hlubokou stopu. Tím, že působila na tři smysly zároveň (sluch, zrak, čich – výrazné bylo i aroma škrtnutých sirek či hořícího papíru), zalézala plíživě a téměř nepozorovaně pod kůži a vzbuzovala až fyzické pocity lepkavosti či rozpadu.
Závěr večera patřil koncertu zpěvačky Vladivojny La Chia FOTO KAMIL KOŠUN
Jistá materiálová podoba se dala nalézt v následující performanci Jany Orlové, která se letošního festivalu …příští vlna/next wave… zúčastnila (a ještě v brněnské části zúčastní) s projektem To se mi líbí. Kostým z bílého povlaku na peřinu, z kterého soustředěné Orlové koukala jenom hlava obepnutá knoflíky a ruce ve vystřižených otvorech, se v průběhu performance pozvolna rozpadal a roztrhával. Měnil svou strukturu s tím, jak se performerka pohybovala po prostoru několikapatrového činžovního domu, aby mu na okamžik vdechla trochu svého života. Tu nafukovala balónky, tu pouštěla ze schodů míčky, čím vytvářela iluzi řízeného bloudění DriveHousem za doprovodu kontrabasistky Jennifer Helia DeFelice.
To se mi líbí má parafrázovat vyprázdněné facebookové tlačítko „to se mi líbilo“, které bych bez sarkasmu odklikla.
Masakr Elsinor – Kniha jedů. Tvůrčí tým: Ondřej Novotný, Petr Míka, Václav Marhold, Tomáš Soldán, Rebeca Matellán, dramaturgie Óscar Guedas, scénografie a výtvarné řešení Joan Quintas Toledo.
Premiéra se uskutečnila 21. května 2016 v prostorách centra La Tabacalera v Madridu, inscenace je uváděna díky podpoře Linhartovy nadace a programu Linhart v regionech.
///
Více na i-DN:
Slovo je umění, umění je slovo
///
Zpravodajství z festivalu:
…
Komentáře k článku: Slovo, slovo, slovo (No. 9)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
