Sluha dvou pánů
V inscenaci z divadla Berliner Ensemble se naplno projevily trendy přicházející ze Západu, jako je překračování genderových a rasových stereotypů a poskytování více příležitostí ženám a menšinám, nejlépe obojí v jednom. Moje původní domněnka – podpořená anglicky mluveným textem –, že se jedná o přepis Goldoniho hry z pera Richarda Beana (zasazený do gangsterského prostředí Brightonu šedesátých let a u nás uvedený pod názvem Sám na dva pány), se ukázala jako nesprávná. Režisér Antú Romero Nunes, německý rodák s chilsko-portugalskými kořeny, vytvořil zcela novou adaptaci a děj zasadil kamsi na otrokářský jih rodících se Spojených států.
Goldoni v ryze ženském podání. Zleva Stefanie Reinsperger, Cynthia Micas, Lili Epply a Constanze Becker (Berliner Ensemble – Sluha dvou pánů) FOTO KIVA
Nunes má téma promyšlené z různých stran a nabízí originální, současný pohled. Prostřednictvím staré hry reaguje na nejrůznější aktuální fenomény, jako jsou gender, existenciální problémy, odcizení, přetvářka, outsiderství. Jeho divadelní guláš à la Goldoni má jasný seznam ingrediencí. Inspiroval se nejen nejstarší formou commedie dell’arte, ale též filmovou groteskou. A do všech rolí obsadil ženy. Po staletí hráli muži ženské role a patřilo to k divadelnímu kánonu, proč by to tedy nemohlo být obráceně?
Nunesem zvolený inscenační klíč se zároveň dotýká kořenů postav commedie dell’arte. Původní Truffaldino byl venkovan, který přišel z hor do města, kde sloužil a žil velmi chudobně, často hladověl. Byl věčným outsiderem, který nerozumí životu odehrávajícímu se kolem něj. Právě v pocitu vyděděnosti ze společnosti, v níž je tento „přistěhovalec“ nucen žít, spatřuje Nunes podobnost s dnešními imigranty. I stylizace do westernu noir z raných dob americké státnosti, kdy bohatí majitelé plantáží vykořisťovali chudé bezzemky, najaté sluhy bez šance stát se právoplatnými členy vyšší společnosti, má svou logiku.
Všechny tyto v podstatě tragické životní motivy jsou ovšem zaobaleny do komediálního kabátu, jenž jde commedii dell’arte samozřejmě na ruku. Protagonistky ženou gesta a mimiku až do patetické či kýčovité podoby, obzvláště ze začátku je to podívaná až k nesnesení okázalá. Každá z hereček přinesla do inscenace vlastní temperament, ať už jde o představitelku Truffaldina, tělnatou a velmi pohyblivou Rakušanku Stefanii Reinsperger (mimo jiné spolupracovnici D. D. Pařízka a také představitelku Marie Terezie ve 3. a 4. díle televizní minisérie z let 2017–2021), či neodolatelnou Constanze Becker, která s přesnou loutkovou gestikulací a kamennou tváří v rychle se střídajícím rytmu ztvárňuje kovbojskou trojroli. Pětice na scéně doslova řádí a nezasvěcený by mnohdy váhal, zda se opravdu jedná o ženy, kterýžto dojem vydatně spoluutvářejí vypracované kostýmy, paruky a masky.
K pravidlům hry patří i fakt, že někdy jdou herečky za čáru a troufnou si i na uvědomělou šmíru. Výzvou je bezpochyby též interpretace textu v angličtině. Když k tomu přičteme scénické efekty, pohrávání si se stínovými verzemi postav či drobné fórky s kašírovanými zvířaty, jde skutečně o zábavnou podívanou. Jak je známo, Goldoni byl velký mystifikátor, vstřícný k divadelním experimentům, takže by ho tato podivná verze jeho textu bezpochyby potěšila.
Berliner Ensemble – Antú Romero Nunes podle Carla Goldoniho: Sluha dvou pánů (Der Diener zweier Herren). Adaptace a režie Antú Romero Nunes, dramaturgie Clara Topic-Matutin, scéna Matthias Koch, kostýmy Lena Schön a Helen Stein, hudba Anna Bauer a Arne Bischoff. Premiéra 9. prosince 2021 (psáno z uvedení v divadle Komedie 19. listopadu 2022).
Komentáře k článku: Sluha dvou pánů
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
