Slyšíte mě?
Hru jedné z nejvýznamnějších současných dramatiček Lenky Lagronové uvedlo ve světové premiéře Divadlo Kolowrat. Za text Z prachu hvězd byla autorka oceněna druhým místem v soutěži o novou česko-slovenskou hru Dráma 2010. Režie se ujal Štěpán Pácl, který má s jejími texty zkušenosti už ze studií na DAMU (v divadle DISK absolvoval inscenací hry Království) a který k novému přírůstku v repertoáru činohry Národního divadla přistoupil velmi citlivě a s velkým důrazem na to, aby vynikl právě text.
Příběh nabere spád v okamžiku, kdy na scénu přijde nový soused Jarda FOTO HANA SMEJKALOVÁ
Děj se odehrává v domě, kde se svou matkou žijí tři stárnoucí sestry. Kája (Jana Boušková), postižená Aspergerovým syndromem, stále zkouší navázat signál s mimozemskými civilizacemi, Táňa (Taťjana Medvecká) a Dáša (Petra Špalková) vzpomínají na společnou lásku, muže, který se jich nikdy nedotkl, ale s jehož smrtí se stále nedokážou vyrovnat. Kája neustále odříkává nejrůznější data o vesmírných tělesech, opakuje své volání Tady Kája, tady Kája, slyšíte mě? a snaží se všem dokázat, že nejsme sami! Táňa mluví o svých snech o Něm a Dáša neuroticky peče bábovku zatímco se snaží být nejracionálnější bytostí v domě a sestry uzemňovat.
Příběh nabere spád v okamžiku, kdy na scénu přijde nový soused Jarda (Jan Hartl) s mísou plnou chlebíčků na seznámení. Jeho přítomnost ve světě, kam mužská noha řadu let nevkročila, zafunguje jako katalyzátor a kostlivci začnou otevírat dveře svých skříní. Kája překonává svůj strach z dotyku, Táňa v Jardovi evidentně vidí svou starou lásku, ten však brzy začne mít zájem o Dášu… a starý trojúhelník je opět na světě. Do toho se na scéně objeví matka (Jana Preissová) – to už kostlivci s dveřmi doslova třískají. Vyčítají se zmařené partnerské vztahy, neschopnost dcer ve svádění mužů, vyčítá se Aspergerův syndrom Káje a výčitky padají i na hlavu dávno mrtvého otce, který děvčatům ukázal vesmír a podle matky tak způsobil všechny rodinné potíže. Nakonec se ukáže, že Kájino volání slyšíte mě? a nejsme sami není ani tak voláním po cizích civilizacích, jako spíš voláním k našim nejbližším, kteří si tak trochu všichni žijí ve vlastním světě a bojí se dotyku s ostatními.
Text kolísá mezi groteskní humorností, kterou obstarává především Hartlův Jarda, jeho stařecká dikce a jeho v podstatě jediné téma – chlebíčky –, a nihilistickým pocitem z jakéhokoli lidského počínání. Obdivuhodná, ovšem režisérsky ne zcela ospravedlněná změna se odehrála s postavou Dáši, jež se v okamžiku příchodu matky změnila z temperamentní kuchařky v submisivní puťku, která se nezmůže než na neustálé nabízení bábovky. Vedle toho režisérsky velmi nejistě působil pohyb postav, které čas od času na jevišti bezradně postávali, popř. neopodstatněně odcházeli a zas přicházeli, aniž by bylo jasné, za jakým účelem.
Pomineme-li však tyto drobné nedostatky, nabídne se myšlenkově poměrně nápaditá hra v citlivém provedení s jasným duchovním posláním: ukázat, že tu prostě nejsme sami.
Hodnocení: @@@
Národní divalo – Lenka Lagronová: Z prachu hvězd. Režie Štěpán Pácl, scéna Andrej Ďurík, kostýmy Daniela Klimešová, dramaturgie: Lenka Kolihová Havlíková, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 21. března 2013 v Divadle Kolowrat.
Komentáře k článku: Slyšíte mě?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
