Smějící se bestie v Praze (No. 1)
Divadlo Husa na provázku pořádá ve dnech 13. – 18. dubna 2016 v pražském Divadle Archa přehlídku DIVADLO V POHYBU X: POTRHÁNI SMÍCHEM. Páteří festivalu je premiéra souborného provedení inscenačního projektu Smějící se bestie, na kterém Provázek pracoval tři roky. Tento projekt se zabývá fenomény, které úzce souvisí s poetikou sozučasné DHnP: groteskou, smíchem, humorem… Smích jako zbraň je přitom – jak uvádí tvůrci projektu – jeho základní tezí. Nabízíme denní zpravodajství.
Včera byla přehlídka zahájena třemi akcemi – Slavnostním přípitkem s herci DHnP a festivalovými hosty vínem, „které odmítl Werich pít – že je na to čas“, jež se konal v kavárně Černá labuť naproti Arše (na střeše obchodního domu Bílá labuť), poté Kabinetem Zelený Raoul v komorním sále v 1. patře Divadla Archa a následně Kabaretem u politické mrtvoly Bubiland v dolní foyeru končícím tancovačkou za doprovodu retro-skupiny DHnP The Rolling Beatles.
V Černé labuti jsme nebyl, takže nemohu podat svědectví. Přípitky jsou ale pěkná věc a věřím, že Vladimír Morávek, který byl celý večer jakýmsi demiurgem, zosnovatelem a stále přítomným rozehrávačem všeho dění, jej připravil s patosem a grácií hodnou velkého teatra, které do Prahy přivezl.
Následující debatní cyklus s „výjimečnými hosty“ – Kabinet Zelený Raoul s hosty Milanem Tesařem a Štěpánem Marešem, tedy tvůrci tohoto komiksu, který v časopise Reflex vychází každý týden už od roku 1995, jsem si ujít nenechal. A musím vzdát hold Vladimíru Morávkovi, že se o tyto diskusní fóra neúnavně snaží. Dnes jako bychom neuměli se scházet a veřejně diskutovat, jako bychom se neuměli či nechtěli živě se dobírat poznatků a zkušeností výlučných, kreativních lidí, poznávat je a skrze ně si vytvářet a tříbit své postoje a názory. Jako bychom byli se vším rychle hotovi, jako bychom měli kolem sebe jen přátele či nepřátele, svět černý, nebo bílý, pravdu, nebo lež. Otevřenost a hledání se příliš nenosí. Aspoň tak se mi současný svět a dění v naší společnosti jeví.
Vladimír Morávek a s ním v DHnP i Petr Oslzlý a dramaturgové divadla však nejen v tomto cyklu, ale třeba i v Kabinetu Havel úporně, až donkichotsky otevírají prostory pro setkávání výrazných osobností naší společnosti, čímž vzniká jedinečný prostor pro veřejná uvažování nad tímto světem, touto společností a postavením kultury v ní. Včerejší setkání nebylo výjimkou. Milan Tesař mluvil nejen o Zeleném Raoulovi, ale i o vnímání nekorektního humoru u nás, o tom, že i když je dnes daleko více médií než v dobách. kdy Reflex a Raoul začínaly, je u nás přehnaná upjatost a nelibost přijímat nekonformní osobnosti a že si dnes – například – jen těžko umí představit v ČT novodobou Českou sodu, již svého času s Petrem Čtrtníčkem pod šéframaturgickým dohledem Čestmíra Kopeckého připravovali. Podobně se vyjadřoval i – nesmírně vtipný – výtvarník Štěpán Mareš. Navíc – jak oba zdůraznili – česká realita je natolik karikaturou samou o sobě, že karikaturisté ji snad už ani nemohou ptřebně hyperbolizovat a stávají se svým způsobem spíše sběrnými dokumentaristy doby. Nakreslete jakýkoli věrný postrét Miloše Zemana, a máte jeho karikaturu, řekl Mareš. A co se týká bestiálnosti českého humoru, jde spíše o bestialitu některých tvůrců, doplnil jej Tesař. Český svět nesnáší či nerozumí černé grotesce a nekorektnímu humoru. Ve Francii jsou denně atakováni daleko nevybíravějšími, krutými vtipy na adresu kohokoli, a nikdo se nad tím nepozastavuje. List Charlie Hebdo by u nás nemohl vycházet, utonul by pod přílivem soudních pří iniciovaných napadenými. Dokladem budiž Petr Čtvrtníček, kterého si po skončení České sody v ČT nevybrala žádná komerční televize a nevymyslela mu nějaký formát. Asi hodinové setkání, kde bylo odhadem asi dvacet či maximálně třicet diváků, ukončil Vladimr Morávek slovy: Při vzniku tohoto cyklu jsem Čechy považoval za smějící se bestie, které se všemu krutě vysmívají, ale možná jsme spíš takové usmívající se bestie…
Vše v přiléhavých dámských šatech a v lodičkách na nohou moderuje Tomáš Svoboda alias Tomáš Milostný. Bubiland aneb Kabaret u politické mrtvoly. FOTO archiv DHnP
Bubiland aneb Kabaret u politické mrtvoly je pokusem o skutečný politický kabaret s nevybíravým, bestiálním humorem. Čtyři herci – Tomáš Svoboda, Jiří Kniha, Dalibor Buš a Jan Pískal – v něm improvizovali na zadaná, jim dopředu neznámá témata ze současného – nejen politického – českého světa. Princip je jednoduchý. Vždy si vylosují zadání, po dobu jedné písně, již hraje přítomná rocková skupina DHnP The Rolling Beatles pod vedením herce Milana Holendy (který v ní zpívá a hraje na kytaru), se připraví a pak v omezeném čase pěti munut (plus dvakrát dvě minuty) na zadané téma improvizují. Vše v přiléhavých dámských šatech a v lodičkách na nohou moderuje jeden z aktérů, Tomáš Svoboda alias Tomáš Milostný. Neznám jiné díly těchto Kabaretů a z jednoho těžkou soudit, jak je celá koncepce nosná a jak funguje. Improvizace je vždy riskem a ten – nutno říct – divák chtě nechtě oceňuje a přitahuje jej. Tentokrá byla témata – zdálo se mi – příliš výstřední a dopředu sama o sobě až moc vtipná (jak bylo řečeno v diskusi se Zeleným Raoulem – navržená realita byla karikaturou sama o sobě), než aby k nim byli herci schopni mnoho přidat. Spíš je – tak trochu televizním, bavičským (Jiří Kniha) způsobem – opisovali. Jedno z nich spočívalo například v tom, že nedávno jeden člověk navrhl, aby jej poslanecká sněmovna ocenila státním vyznamenáním, jiné zas v tom, že fotbalový oddíl Slavia Praha koupila čínská firma. Byla i „ztížení“ – herci měli ztvárnit příběh Krtečka natočeného v Číně a jeden měl vystupovat v postavě Járy Cimrmana a podobně. Za sebe bych spíš doporučoval, kdyby každý z aktérů měl dopředu jasně danou charakteristiku několika typizovaných postav (repertoár) – třeba levičák, pravičák, policajt, čeští a zahtraniční presidenti či i jiní politici, sportovci, kulturní osonosti apod. a z nich pak herci vytvářeli jednotlivé improvizované scénky. Jistě i tak by ne vždy vše vyšlo, ale myslím, že by spíš bylo zaděláno na napínavé „jízdy“. Nicméně toto uvedení bylo údajně derniérou, tak to berte jako obecnou poznámku pod čarou.
Co se týká tohoto večera, nemyslím, že by se samotné scénky přílš (vy)dařily. Ale možná o to až tolik nejde. Jsme přece v kabaretu a bavíme se. Pijeme víno či pivo a vedle hereckého programu nám hraje i retro skupina se skvělými (a krásnými) zpěvačkami v černých síťovaných punčochách – herečkami DHnP Terezou Marečkovou a Simonou Zmrzlou – a lehce „operizujicím“ zpěvákem (opět hercem DHnP) Davidem Janíkem slavné písně Boba Dylana, Beatles, Johna Lennona, Fraternity of Man a dalších skupin a osobností 60. let minulého století. A na konci jsme si mohli za jejího doprovodu i hodinu zatančit!
Byl to zábavný, pikantní, bohatýrský večer.
///
Ostatní festivalová zpravodajství na i-DN:
Tip: Smějící se bestie v Praze
Smějící se bestie v Praze (No. 2)
Smějící se bestie v Praze (No. 3)
Smějící se bestie v Praze (No. 4)
Smějící se bestie v Praze (No. 5)
Komentáře k článku: Smějící se bestie v Praze (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
