Udušeni Divadelními novinami
Poněkud nestandardní titulek bude ihned vysvětlen. Jedna z postav hry Daniela Hrbka Smrt mu sluší, divadelní kritik David Hartmann (hraje ho David Punčochář), je na jevišti pražského Švandova divadla mučen mimo jiné tím, že jsou mu do úst narvány srolované Divadelní noviny. Mučí jej herec na volné noze Bob Barel (Michal Dlouhý) a jeho agent Kamil Křovina (Kamil Halbich). Hartmann o Barelovi nepíše tak, jak by si oba pánové, a Barel zejména, představovali, takže ho nalákají k herci domů a tam mu dají do těla. Už ze jmen mučitelů, ale i z nastíněné situace je zřejmé, že běží o komedii, nadsázka a nepravděpodobné situace jsou tedy součástí žánru.
Kritik (David Punčochář) a jeho trýznitel (Kamil Halbich) s mučicím nástrojem – Divadelními novinami FOTO ALENA HRBKOVÁ
Daniel Hrbek si vzal na paškál divadelní svět, ten v hlavním městě zejména. Všichni v něm jsou poněkud praštění a také trochu hajzlové, jak se vyjeví zejména na konci hry, kdy kritik Hartmann už poněkolikáté – po způsobených újmách – zdánlivě odchází na věčnost. Otloukánek Hartmann je na place vlastně jedinou kladnou postavou, ovšem ducha poněkud mdlého a uměleckého talentu pramalého, protože kromě psaní kritik si přivydělává tím, že veřejně vystupuje s příšerným písňovým repertoárem. Z popisu by možná někdo mohl usoudit, že Smrt mu sluší je satirou. Bohužel není. Jde o situační komedii v zásadě bulvárního charakteru s některými „interními“ popíchnutími. V programu stojí, že inscenace by nevznikla mezi jinými bez Jany Machalické, Martina J. Švejdy a Vladimíra Mikulky, přičemž zasvěcenci poznají, že Hartmannovo brnkání odkazuje na Mikulkovo písničkářství. Tohle však zaznamená možná každý stý divák. Podobně je tomu s portrétem stávajícího šéfa Národního divadla Jana Buriana, který visí v galerii osobností v pracovně fiktivního ředitele ND (Robert Jašków).
Ředitel Švandova divadla Hrbek si hru sám zrežíroval. A to zcela v duchu textu: tlačí na první signální, jak to jen jde, herci vytahují všechna možná klišé bulvárního (sebe)předvádění. Dojde i na fóry o prdění, Brně či o povoleném svěrači. Herci křičí, vzdychají, mocně gestilukují, ředitel v Jaškówově podání si neustále otírá lebku kapesníky, zmožen všemi pohromami, jež se na něho řítí v souvislosti s organizací pietního aktu na počest zemřelého věhlasného herce. Poněkud pikantní je, že celou tu ostentativní teatralitu, ten způsob hraní, který Natálie Řehořová v roli dramaturgyně ND Jolany Humhalové provozuje v Hrbkově kusu, jindy ta samá herečka ironizuje o několik set metrů dál, konkrétně v malostranském A studiu Rubín v inscenaci Burnout aneb Vyhoř!. Tohle všechno však udivuje a trochu i bolí asi jen diváky s pamětí, kteří ve „Švanďáku“ pamatují umělecky o dost ambicióznější kusy. Gros publika, které do posledního místa zaplnilo první reprízu, z níž jsou psány tyto poznámky, nic takového neřešilo a v drtivé většině se báječně bavilo. Je téměř jisté, že tohle bude z kasaštyků.
Divadelníci jsou prostě potrhlí a pro ten svůj svět by snad byli schopní zabít i bližního, kritici jsou pro změnu zamindrákovaní zoufalci. Takové je v zásadě poselství kusu. Kdyby se něco takového odehrávalo na nějaké z ryze komerčních scén, recenzent by ani nemukl. Jenže Švandovo divadlo takovou scénou není a snad jí v budoucnu ani být nechce, když nedávno jmenovalo uměleckým ředitelem Martina Františáka. Proto se scéna na levém břehu vltavském ve své nejnovější inscenaci dotkla hranice možného. Divadlo, které klade otázky. Divadlo, které vyzývá k diskuzi, praví o sobě „Švanďák“ na internetu. To je tedy svým způsobem pravda.
Švandovo divadlo, Praha – D. Hrbek: Smrt mu sluší. Režie D. Hrbek, scéna P. Masopust, kostýmy P. Bočková. Premiéra 25. května 2019 (psáno z reprízy 27. května).
Autor pracuje v ČT, je editorem webu Artzona.cz
Komentáře k článku: Udušeni Divadelními novinami
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jiří Čermák
Dobrý den!
Včera 28. 12. 2022 jsme toto představení navštívili s rodinou. Musím předeslat, že nám bylo doporučeno.
Bohužel musím si přiznat nepochopení předvedené nadsázky. Myslel jsem po úvodním vstupu M. Dlouhého a K. Halbicha, že jako divák jsem připraven. Nebyl! Proč se musí „humor“ tvořit přes zaklínací formulky PRDEL, KURVA apod. a v takové intenzitě?
Pro mne vznikl, takový divadelní Kameňák. Jako konzument předkládaného humoru jsem připraven i na vulgarismus, ale ten má fungovat jako šrapnel! Tak se o tom zmiňuje ve své tvorbě i pan Z. Svěrák. I když pan ředitel Hrbek ambici působit kultivovaným humorem na diváka asi nemá.
Můj pocit rozpačitosti není ani generační. Byli s námi mladí věkem 24-29 let. Ptali se mě proč? A nejsou to studenti teologického lycea. Nevím. Asi tam ještě chyběl PENIS, či VAGÍNA!? To byla řachanda!
Takhle mě napadá jediné, že jsme se s humorem posunuli. Ale jakým směrem?
Jiří Čermák
PS: Panu řediteli ale gratuluji! Bylo skoro plno. Ale hrálo se to v Praze, a ne v Brně.
29.12.2022 (16.55), , Trvalý odkaz komentáře,