So zármutkom sa lúčime
prof. Martin Porubjak, teatrológ, dramaturg, režisér, dramatik, prekladateľ, scenárista, publicista
* 18. 5. 1944, Bratislava – † 27. 3. 2015
Už počas štúdií divadelnej vedy na Divadelnej fakulte VŠMU, ktoré ukončil v roku 1966, sa Martin Porubjak profiloval ako jeden z najvýraznejších predstaviteľov mladej generácie. Generácie, ktorá vstúpila do slovenského profesionálneho divadelného života v polovici problematických šesťdesiatych rokov a svojou tvorbou vniesla do neho nové významné vývinové impulzy. Prispel k zrodu generačnej platformy – činoherného súboru Divadla na korze a počas krátkej existencie (1968 – 1971) sa podieľal na jeho formovaní z pozície dramaturga.
V druhej polovici šesťdesiatych rokov a najmä po auguste 1968 pôsobil na divadelnom oddelení Osvetového ústavu ako metodik malých javiskových foriem, kam ho priviedli aj politické postihy za názory prejavované v zaktivizovanej spoločenskej atmosfére v období „normalizácie“. Z tejto pozície sa zaslúžil o formovanie významnej vývinovej etapy slovenského ochotníckeho divadla, čomu napomohla aj jeho vynikajúca znalosť generačných pohybov v českom divadle, spojených práve s hnutím divadiel malých javiskových foriem.
Uvoľňujúca sa spoločenská klíma mu umožnila od roku 1983 pracovať na poste interného dramaturga Divadla Slovenského národného povstania v Martine, kde vo veľkej miere spolupracoval s režisérom Ivanom Petrovickým a neskôr i sám začal režírovať. Aj zásluhou Martina Porubjaka sa súbor martinského divadla zaradil k najangažovanejším ohniskám slovenskej činohernej tvorby, ktoré významne prispievali k spoločenským pohybom. V tomto období zároveň ako externý dramaturg a hodnotiteľ nadväzoval početné kontakty s mnohými mimobratislavskými profesionálnymi činohernými súbormi, napríklad Divadlom pre deti a mládež v Trnave, Štátnym divadlom v Košiciach, Divadlom Jozefa Gregora Tajovského vo Zvolene, s Divadlom Jonáša Záborského v Prešove i s ochotníckymi súbormi.
Svojimi aktivitami sa Martin Porubjak zapísal do celospoločenského povedomia aj ako jeden z organizátorov Nežnej revolúcie. Stál pri založení hnutia Verejnosť proti násiliu a v rokoch 1991 – 1992 zastával post podpredsedu vlády Slovenskej republiky. V divadelnej sfére prešiel po novembri 1989 (od roku 1990) do činohry Slovenského národného divadla na post dramaturga, kde pôsobil do roku 2010. Jeho činnosť sa dodnes spája so scénami slovenských divadiel, s ktorými dramaturgicky a režijne spolupracoval (SND, MD Žilina, DJP Trnava, DJGT Zvolen a iné), i s divadlami ktoré neustále uvádzajú jeho preklady a úpravy hier. Ako dramaturg, režisér a prekladateľ pôsobil aj v mnohých českých divadlách.
V období po Nežnej revolúcii začal pôsobiť ako pedagóg (od roku 2005 ako profesor) na Divadelnej fakulte vysokej školy múzických umení v Bratislave, kde mladých adeptov zasväcuje do praktickej dramaturgie a režijnej tvorby.
Divadelnú aktivitu Martina Porubjaka po celý čas sprevádzala aj intenzívna kritická, publicistická, teoretická činnosť. Patril k našim najlepším znalcom českej divadelnej scény, sám mnohostranne rozvíjal a prehlboval česko-slovenské divadelné kontakty. V jeho osobe stratilo slovenské divadelníctvo kultúrne aj celospoločensky uznávaného tvorcu, umeleckú aj ľudskú autoritu a osobnosť angažovanú v boji za pravdu a slobodu.
Česť jeho pamiatke.
Miroslav Švoňava, Divadelný ústav / Theatre Institute Bratislava, Slovakia
Komentáře k článku: So zármutkom sa lúčime
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Břetislav Rychlík
https://dennikn.sk/86442/ukladame-si-ta-v-srdci-na-dobre-i-horsie-casy-a-dakujeme/
30.03.2015 (9.56), Trvalý odkaz komentáře,
,Jan Vedral
Martin Porubjak,
vzácný kolega a velký a všestranný divadelník, byl osobností zprostředkující (podobně jako P. Scherhaufer) autentický a živý vztah mezi blízkými divadelními kulturami – českou a slovenskou. O souvztažnosti úsilí Činoherního klubu a Korza na konci 60. let bylo již ledacos řečeno. Zde je snad namístě připomenout i trvalý Martinův zájem o rozvoj českého i slovenského vysokého divadelního školství. Prof. Porubjak byl dlouhá léta členem Umělecké rady Divadelní fakulty AMU a jeho účast na formulování pedagogických, vědeckých, výzkumných a uměleckých záměrů školy, jeho podíl na rozvoji pedagogické kompetence fakulty, byl vše jiné než formální. Jeho zájem byl skutečný a přínos podstatný. Od setkávání v lektorském sboru přehlídky netradičního divadla Šrámkův Písek v 80. letech až po spolupráci na inscenaci Vstupte… N. Simona v Divadle na Vinohradech byl pro mě osobně (a při podobných a jiných příležitostech jistě i pro další divadelníky mé generace) Martin Porubjak nepostradatelnou autoritou a současně hybatelem nejen slovenského, ale i českého divadla. Čest jeho památce!
Ve vztazích obou i díky němu si blízkých divadelních kultur nebude, věřím, Martinův odkaz nikdy zapomenut.
30.03.2015 (10.52), Trvalý odkaz komentáře,
,DN
Rozlúčka
bude 4. apríla 2015 o 10:00 v krematóriu mesta Brno, Jihlavská 1.
Rodina
30.03.2015 (17.18), Trvalý odkaz komentáře,
,JAMU
Děkan Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a Akademický senát Divadelní fakulty
vyjadřují jménem pedagogů a studentů školy
hluboký zármutek nad úmrtím slovenského kolegy profesora Martina Porubjaka (1944-2015), významného dramaturga, dramatika, překladatele, režiséra a teatrologa, pedagoga Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, člena Umělecké rady Divadelní fakulty JAMU v Brně.
Martin Porubjak byl od devadesátých let do současnosti členem Umělecké rady Divadelní fakulty JAMU, ale jeho vztah k brněnskému divadelnímu a kulturnímu dění má začátky už v šedesátých letech. Posléze se rozvinul do úzkých kontaktů zejména s Divadlem Husa na provázku a HaDivadlem; Martin Porubjak soustavně sledoval a v recenzích či kritikách reflektoval jejich tvorbu a byl neodmyslitelnou součástí duchovního milieu těchto alternativních scén.
Po roce 1990 se jako dramaturg činohry Slovenského národního divadla stal – také díky osobním vazbám – partnerem a jedním ze spoluzakladatelů festivalu Národních divadel Trialog. Tato spolupráce kulminovala režií Martina Porubjaka v Mahenově činohře, kde nastudoval Brechtovu hru Pan Puntila a jeho sluha Matti (2000). Na této scéně působil v sezoně 2005-2006 i jako interní dramaturg. Rovněž v Městském divadle se zapsal do paměti brněnských diváků jako autor adaptace Schillerova Parazita (2000) a v HaDivadle jako režisér Wedekindovy Lulu (2007).
Už jen z uvedených faktů vyplývá, že Martin Porubjak jako málokdo jiný přispěl k prohlubování slovensko-českých a česko-slovenských kulturních styků, k porozumění mezi lidmi i oběma národy, přičemž byl skutečným Evropanem, osobností odborně, umělecky i pedagogicky působící a známou za hranicemi našich zemí.
Jako divadelní umělec i erudovaný teoretik byl jedním z nejrespektovanějších členů Umělecké rady Divadelní fakulty JAMU, vyslovoval se nejen ke koncepčním otázkám, ale s nepředstíraným zájmem sledoval studentské práce, rád o nich diskutoval, byl pilným účastníkem mezinárodního festivalu Setkání/Encounter.
Martin Porubjak byl lidsky přístupným a skromným člověkem, dobrým kamarádem, vždy ochotným pomoci dobré věci. Tím důvěryhodnější byly jeho nekompromisní etické postoje, ať už v oblasti divadla nebo společenského života. Bude nám chybět.
doc. MgA. Zbyněk Srba, Ph.D., děkan Divadelní fakulty JAMU,
MgA. Lukáš Rieger, Ph.D., předseda AS DIFA JAMU
31.03.2015 (13.01), Trvalý odkaz komentáře,
,Vladimír Hulec
Martine,
nedávno jsme se spolu bavili o životě, politice i divadle, dopisovali si a a přeli, a náhle jsi na druhém břehu existence. Jak je to rychlé a náhlé, mrazivé. Budeš tu chybět a už chybíš. Jako člověk s názorem a důsledným občanským postojem i jako věcný a erudovaný divadelník, který divadlu dává fazonu. A mně i jako vzor klidného člověka se smyslem pro humor a nadhled i v situacích, které volají po emocích a vášních. Díky Tobě vím, že jich není třeba. Ale pracovat a neustupovat. Dobírat se a vědět. Apelovat vlastním bytím a schopnostmi.
Díky a pozdravuj tam Někde Zdeňka Hořínka, Václava Havla a další.
Vladimír Hulec
31.03.2015 (13.14), Trvalý odkaz komentáře,
,Bohumil Nekolný
Chtěl bych touto cestou poděkovat Martinovi Hubovi za jeho smuteční řeč k památce Maroše a požádat redakci DN zda by ji neotiskla. Bohumil Nekolný
05.04.2015 (9.33), Trvalý odkaz komentáře,
,