Sofistikovaná pakárna

Pokud jste si toho ještě nevšimli, vaše chyba – českým divadlem se v několika posledních letech nenápadně táhne jeden dosti sympatický seriál. Mění se témata, divadelní sály, režiséři i účinkující, zůstává však jedno podstatné jméno: Miloš Orson Štědroň. Původně brněnský a nyní spíše pražský skladatel bývá nejen autorem hudby, ale často též libreta a rozhodující měrou se podílí na celkovém ladění inscenací, jejichž návaznost a stylová blízkost je zřejmá na první pohled.

Vše začalo před více než čtyřmi lety v Komedii Kabaretem Ivan Blatný, následoval muzikál U štěstí dam v Disku a začátkem letošního roku se Štědroň znovu sešel s režisérem Janem Nebeským v inscenaci Lamento v NoDu (kdyby to nebylo poněkud nevhodné, mohlo se hrát pod titulem Kabaret Matka Tereza). Pod nejnovější Štědroňovou inscenací Kabaret Hašek je v A studiu Rubín podepsán jako režisér Nebeského žák Jan Frič.

Hned na úvod je nutno napsat, že i když si Kabaret Hašek zachovává typické rysy Štědroňovy poetiky, máme co do činění s jakousi její light verzí; inscenace je groteskní a výsostně zábavná, na rozdíl od svých předchůdkyň se ale vyhýbá jakýmkoli temným spodním proudům. Pokud se ovšem smíříme s tím, že tentokrát je cílem „pouze“ bavit, je nutné ocenit, že inscenátoři dosáhli svého cíle s bravurou, bez trivialit a podbízení. Kabaret Hašek je rozverný úlet, v němž se setkává přímočará legrace s chytrou ironií; a taky chytlavě komediální herectví s dobře vyvinutým citem pro absurditu. To vše v pevném rámci, který podle očekávání zajišťuje hudba – u Štědroně se „normálními“ činoherními dialogy příliš neplýtvá. Ani v tomto ohledu však nic není jednoduché: přestože písně intimně laškují s lehkými žánry, zůstávají cudně zahaleny do okázale komplikovaného instrumentálního kabátku. Dohromady se vše složí do tvaru, který má ze Štědroňových dosavadních opusů nejblíže ke skutečnému kabaretu, stejně dobře by ale bylo možné vymyslet novou žánrovou škatulku. Třeba sofistikovaná pakárna. Se stejným důrazem na obě slova.

Inscenace volně cituje několik Haškových textů (především povídku Aféra s křečkem) a ještě volněji připomíná spisovatelovy životní osudy (na scéně se kupříkladu objeví ruská manželka Šura). Těžko však mluvit o uceleném tvaru, spíše o kabaretním sledu skečů a hudebních čísel, v němž obě polohy nejsou příliš důsledně odděleny. Zpívá se ledacos, od haškovských citací jako třeba otcův podpis jsem namák […] teď budu hromadit lež na lež až po zvukomalebný verš paštika křeččí hovězí předčí v parodii televizního pořadu o vaření. Všudypřítomné jsou lahváče, k nimž se inscenátoři vztahují s očekávatelnou laskavostí, naopak nebezpečné jedy jsou podávány v kanystrech nadepsaných Pito a Birell. Z ne úplně jasných důvodů visí na zdi obraz Gojko Mitiče coby Vinnetoua, předvolební čas zase reflektovala významně nedopovězená replika Pražským primátorem bude…, záměrně vyřčená mimo jakýkoli kontext. Odpovídajícím způsobem žertovné jsou i kostýmy, jimž bezkonkurenčně kraluje obří maska křečka, do níž je po většinu doby nasoukaná zpěvačka Tereza Nekudová, bez ohledu na to, že jí program připisuje titulní roli Jaroslava Haška. Ve výčtu by bylo možné pokračovat až do omrzení, takže snad už jen tolik, že na stole od první chvíle překáží sněhobílá hlava poraženého prasete, které nakonec obživne a všechny účinkující pozře, čím představení skončí.

Režiséru Janu Fričovi „volná tvorba“ viditelně vyhovuje, inscenace je nabitá nápady (jejichž nesourodost není v tomto případě na škodu) a udržuje si po celou dobu velmi svižné tempo. Spolehlivě drží krok i oba herečtí protagonisté, Lukáš Příkazký a Jiří Panzner coby syn a otec Honzátkovi (na premiéře byl výraznější prvně jmenovaný). Osobně přítomný je rovněž samotný autor, jenž od klavíru vévodí čtyřčlenné kapele (vzhledem k rozměrům Rubínu je to ansámbl docela početný), do dění však zasahuje jen minimálně.

A studio se pod uměleckým šéfem Petrem Kolečkem cíleně profiluje jako scéna nezávazně komediální, umírněně excentrická a neméně umírněně generační. Ve srovnání s dosavadní Štědroňovou tvorbou sice Kabaret Hašek představuje poněkud lehčí váhu, do současného Rubínu se ale určitě hodí a svůj „formát“ naplňuje způsobem divadelně svébytným a divácky velmi atraktivním.

A studio Rubín Praha – Kabaret Hašek (Opera s křečkem / Aféra s Haškem). Libreto a hudba Miloš Orson Štědroň, režie Jan Frič, scéna Ivana Kanhäuserová, kostýmy Petra Velecká. Premiéra 10. října 2010.