Soucítíme nakonec se všemi
V čase studené války, která co chvíli hrozila přerůst v horkou, v rozděleném světě šedesátých letech minulého století bylo zneužití vědy ve prospěch moci velkým tématem. Studená válka už takřka čtvrtstoletí patří minulosti a Fyzikové, vedle Návštěvy staré dámy nejpopulárnější Dürrenmattova hra, zdá se, též. Z příběhu šílené mocichtivé lékařky, geniálního vědce, který se zhrozil svých objevů, a dvou průměrných fyziků v rolích špiónů přežívá do dnešních dnů jen málo. Možná jenom ta napínavá detektivní historka, chcete-li špionážní thriller, jak se v průběhu děje ukáže – a snad i chování lidí v extrémních situacích, které v obecných rysech zůstává neměnné bez ohledu na dobové kulisy.
Pavel Pavlovský, Monika
Švábová a Josef Nechutný v Dürrenmattových Fyzicích
FOTO PAVEL KŘIVÁNEK
Právě onu lidskou dimenzi Dürenmattova „zeitstücku“ akcentuje Ladislav Smoček ve své inscenaci Fyziků v Divadle J. K. Tyla v Plzni. A jak už je ve Smočkových režiích obvyklé, režisér bere do hry i osobnostní dispozice a image herců plzeňského souboru: důstojnost Pavla Pavlovského (Möbius), věcnost Josefa Nechutného (Einstein), citovost Andrey Černé (Monika Strettlerová) či komediální vyhraněnost a „škleb“ Antonína Procházky (Newton)… I když někteří z nich – v duchu role – jednají bez jakýchkoliv skrupulí a chvílemi připomínají bezcitná monstra, soucítíme nakonec se všemi, i s nesympatickou, přepjatě, expresívně stylizovanou Monikou Švábovou v úloze doktorky von Zahndové.
Nemohu ovšem neříci, že i přes ozvláštňující smočkovské detaily – třepotající se švýcarský praporek vystrčený na začátku před oponou, policejní tým žvýkající žemle v konfrontaci s nóbl večeří fyziků atp. – jde spíš o inscenaci rutinní, než objevující. Lze však vůbec dnes, a pravděpodobně i kdykoliv v budoucnu, nabídnout Dürrenmattovy Fyziky divákům v nové „objevné“ interpretaci? Dramaturgyně Marie Caltová v programu píše, že Fyzikové od svého vzniku neztratili sílu, že iracionalita teroristů je podobně nebezpečná jako mocenské ambice skryté pod elegantními frázemi. Hezky se to čte, já se ale po celé představení nemohl oprostit od pocitu, že nahlížím do hrobu.
Divadlo J. K. Tyla v Plzni – Friedrich Dürrenmatt: Fyzikové. Překlad Jiří Stach. Režie Ladislav Smoček, scéna Karel Glogr. Premiéra 18. června 2011.
Komentáře k článku: Soucítíme nakonec se všemi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
