Taková milá pakárna
Začátek sezony Klicperova divadla je překvapivý obratem k dramaturgii anglosaského střihu, která se tu v poslední době zrovna nenosila: po mnoha letech se na repertoáru v rychlém sledu objevují hned dva američtí klasici (Williams se Sestupem Orfeovým a O‘Neill s Cestou dlouhým dnem do noci) a mezi nimi dokonce dávno zapomenutá viktoriánská fraška Soudce v nesnázích Arthura Winga Pinera, kterou nedávno s velkým úspěchem oprášilo londýnské RNT a kterou Jiří Josek přeložil právě kvůli zimnímu kinopřenosu v cyklu NTLive.
Jan Vápeník, Maxime Mededa, Matěj Anděl a Lubor Novotný ve viktoriánské frašce FOTO VIKTOR KRONBAUER
O Pinerovi se psává, že stojí někde mezi Oscarem Wildem a Georgesem Feydeauem, což je docela trefné – a také to přesně vystihuje důvod, proč se na repertoáru Klicperova divadla vyjímá tak výstředně, vždyť Feydeau se tu naposledy inscenoval před dvaadvaceti a Wilde dokonce před dvaačtyřiceti lety. Dlužno podotknout, že v tom je i drobná potíž textu: Pinero je co do bonmotů takový méně duchaplný Wilde a co do situační výstavby takový méně obratný Feydeau. To ale bohatě vyváží fakt, že to je zkrátka „novinka“ – tedy že ty bonmoty a ty situace člověk nezná zpaměti.
Zápletka je sympaticky potrhlá: vdova Agáta si před svým nastávajícím, soudcem Posketem, ubrala pět let, a až pozdě jí došlo, že tím pádem bude muset také předstírat, že je jejímu devatenáctiletému synovi čtrnáct. Když ohlásí svůj příjezd dávný rodinný přítel, vydává se ho uprosit, aby její podvod nevyzradil – všichni se samozřejmě potkají v jednom hotelovém pokoji, což vede k mnohým zmatkům a zběsilému pobíhání po místnosti, a milý soudce se nakonec ocitne bezmála v nezáviděníhodné pozici rychtáře Adama z Rozbitého džbánu. Zkrátka: dílo je to zábavné a dobře to dopadne.
Ačkoliv hradecký soubor a vlastně ani režisér Šimon Dominik nemají s žánrem žádnou velkou zkušenost, je z toho řemeslně povedená a herecky naplněná inscenace. Ve dvou ústředních rolích dostali první opravdu velké příležitosti nedávno nově příchozí členové souboru: dobrotivého, usedlého soudce, který ve víru událostí poněkud trpí, hraje se spoustou obtížně udržované důstojnosti Jan Vápeník (do loňska člen ostravského Divadla Petra Bezruče), jako jeho věkově neukotvený nevlastní syn zmítaný mezi okolím vyžadovanou chlapeckostí a naplno propuklým milostným citem k učitelce klavíru se představuje nedávný absolvent činohry na DAMU Matěj Anděl. Vyděšenou, ale i fikanou Agátu hraje s šarmem Helena Plecháčková a z vedlejší role Agátiny pragmatické sestry Charlotty vytváří Pavlína Štorková možná vůbec nejvýraznější komickou figuru večera, s ukázkovým timingem a dokonalými mimickými střihy zjevně poučenými na herectví němého filmu.
Premiéra byla ve druhý den předčasných voleb – a umělecký šéf divadla David Drábek se na ní mimo jiné v žertu podivil, že vzhledem k volebním výsledkům tvůrci nevytřískali víc z rudé vázanky, kolem níž se točí několik gagů ve třetím dějství. To je vlastně to, co se mi na hradeckém Soudci zdá sympatické: Dominik nemá potřebu dodávat za každou cenu nějaké odkazy k dnešku (těch už si hradecký divák ostatně užil víc než dost) a vystačí si s tím, že inscenuje dobovku v „dobových“ interiérech (scéna Karla Čapka je okázale koloniální). Zkrátka je to – podobně jako třeba loňský ostravský Filip Víta Vencla – taková milá pakárna. Je-li třeba, aby se divadlo pouštělo do vod bezmála bulvárních, je dobře, když to vypadá takhle. Tedy například.
Klicperovo divadlo Hradec Králové – Arthur Wing Pinero: Soudce v nesnázích. Překlad Jiří Josek. Režie Šimon Dominik, dramaturgie Jana Slouková, scéna Karel Čapek, kostýmy Andrea Králová, hudba Jiří Hájek. Premiéra 26. října 2013.
Komentáře k článku: Taková milá pakárna
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
