Soudě dle soudce to bude krátký proces
Nová inscenace ředitele Divadla na Vinohradech Tomáše Töpfera zapadá do koncepce velkolepé měšťanské činohry, ve které tvoří divadlo k obrazu svému, podle vlastního vkusu. Pokud má ovšem jeho nejnovější inscenace vypovídat o vkusu místních divadelníků, není to příliš pozitivní svědectví.
Viktor Preiss a Kateřina Brožová ve vinohradské inscenaci Soudce v nesnázích FOTO VIKTOR KRONBAUER
Töpfer většinu situací britské komedie Arthura Winga Pinera Soudce v nesnázích staví jako třeskutě pointované gagy. Většinou jsou to ale prvoplánově podbízivé vtipy bez snahy o rafinovanost, které se režisér snaží až do agónie protahovat, aby se publikum zajíkalo smíchy ještě o něco déle. Jeho okatá potřeba na jevišti doslova produkovat co nejvíce vtipného obsahu a přebíjet jednu scénku druhou tlačí v mnoha případech herce do naprosté trapnosti. Příkladem za všechny může být vracející se motiv rozsypaných ořechů. Hned v začátku převrácená ošatka vychrlí pouze několik málo kuliček a hromada, do které společnost během první části inscenace neustále šlape, je řešená jako „hra s imaginární rekvizitou“. Herci s neviditelným závalem ořechů zápolí a obzvlášť přepjatě přehrávají všechny karamboly, navíc při každém kroku „někam“, kde se má zákeřná překážka válet, zazní reprodukované zachrastění. Prodleva působí nedůsledně a snižuje herce na úroveň bezmocných aktérů školní besídky. Druhá část představení je snesitelnější a některé scény působí poměrně nenuceně. Etuda, při které se Viktor Preiss strachy zabalí do koberce, je dokonce vtipná, aniž by se u toho museli ostatní herci příliš pitvořit.
Jednoduchý, lehce provokativní text tematizuje úsměvný střet rigidního, vesměs přihlouplého pojetí spravedlnosti s poněkud výstředním prohřeškem. Soudce Posket (Viktor Preiss) se ožení s atraktivní vdovou Agátou (Kateřina Brožová). Jádro konfliktu rozpoutají její snahy zakrýt věk vlastní i syna Cise (Marek Holý), který nedokáže tlumit sexuální apetit. Jeho již tradiční výlet do populárního nevěstince, kam shodou okolností vezme i svého otce, dopadne jako naprosté fiasko. Kromě čtyř dalších hostí, mezi kterými se objevuje také soudcova manželka, do podniku zavítá i policie. Razie ústí v sérii absurdních okolností rozplétajících mysteriózní rodinné konstelace. Töpfer ovšem stylizováním jednotlivých postav nehledá nic jiného než extraordinérní stereotypy. Cisova erotická neposednost se neprojevuje jako zvídavé zkoumání toho, co tělo ještě umí, ale stává se rychlou bezmyšlenkovitou smečí jako v rakouském historickém pornofilmu ze sedmdesátých let. Naprosto nevyrovnaný je poté ústřední tandem. Kateřina Brožová se inscenací pohybuje jako animace přebalů módního časopisu, která je smíchána maximálně ze tří obrázků. Absolutně nestačí Preissovi, který se alespoň pokouší do těžkopádných režijních kreací vnášet nějakou lehkost. To vše se odehrává v naprosto obskurní, veskrze nevkusné scéně Jana Duška, v níž se i z motivů připomínajících obrazy Tamary De Lempické stává kýč.
Soudce v nesnázích také poukazuje na fenomén stojící mimo inscenaci. Je obrazem týmu, který ztratil soudnost a graduje snahy zavděčit se co nejjednodušším způsobem nejširšímu publiku. Taková strategie ale v důsledku z Divadla na Vinohradech nevytvoří široce přístupnou platformu, nýbrž do sebe čím dál více zahleděnou instituci žijící v sebeklamu.
Divadlo na Vinohradech – Arthur Wing Pinero: Soudce v nesnázích. Překlad Jiří Josek. Režie Tomáš Töpfer, dramaturgie Jan Vedral, výprava Jan Dušek, hudba Ondřej Brousek. Premiéra 21. března 2014.
Komentáře k článku: Soudě dle soudce to bude krátký proces
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
