Divadelní noviny > Zahraničí

Soukromý FDNJ 2015 (No. 4)

Druhé pozoruhodné představení, které jsem v drážďanské Státní činohře zhlédl, byla vlastní – Friederike Heller a Felicitas Zürcher – dramatizace /nikoliv tradiční Alberta Camuse/ Dostojevského Běsů v režii Friederike Heller a na scéně a v kostýmech Sabine Kohlstedt.

Jeviště tvoří velký prostor plný zamlžených oken, nahoře s renesančním zakončením, šedý až bleděmodrý horizont, scéna bývá různě nasvětlena, ale převládá bleděmodrá barva. Minimální nábytek, prostor je téměř prázdný, zabydlují jej herci. Nejprve stojí uprostřed jeviště portrét ikony-madony, později socha zajíce. Této proměně jsem ovšem nerozuměl, nevyplývá z jevištního dění ani z textu románu. Scéna se zaplňuje trsy trávy a později stromem s holými větvemi. Ale to až na závěr před sebevraždou Stavrogina.

Inscenace má na mnoha místech vysoce epický charakter. Jedna z postav hry /Benjamin Pauquet/ děj na počátku a na konci vypráví.

Pochopitelně je zde z románu postava Štěpana Verchovenského, který je zamilovaný do paní Stavroginové. Platonicky. Ona jej finančně podporuje, on patří k liberálním demokratům. Vede život plný diskusí o ateismu. Na závěr umírá. Tato postava je neustále oblečena do velmi nevkusných barevných sak. Často zápasí s postelí, kterou přenáší na scéně. Verchovenského hraje přední herec drážďanské činohry Torsten Ranft. Sice dost zženštile fyzicky vypadající, ale zženštilý není.

Verchovenského syna Petra hraje velmi dobrý herec Thomas Braunhardt /ztvárnil Andreje ve Třech sestrách/. Pohledný a sympatický pořízek. Chodí v černém, dosti velký intrikán… Má být zdrojem zla a intrik a vlastně se zasadí o zavraždění Šatova.

A konečně hlavní postava, která zpočátku vystupuje trochu stranou, Stavrogin. Herec s kudrnatou, neposlušnou patkou má zvláštně neněmecké, cizokrajné jméno, jmenuje se André Kaczmarczyk /musel jsem ho už v minulosti vidět, ale zde přímo zazářil/. Mít tak skvělého fyzicky a psychicky disponovaného herce, je už z poloviny vyhráno. Fyzicky je podobný našemu Petrovi Čepkovi a zároveň i režiséru Janovi Nebeskému. Je výborný zejména ve scénách, kdy se přiznává k perversi s Matrjošou. Hraje celým tělem. Chromou ženu si vzal z jakéhosi masochismu…  Má v sobě něco z vyzývavého a výsměšného chování, i trochu prvků ženskosti. Na scéně se pohybuje přirozeně, jako by mimochodem, jako by tam patřil. Nakonec, tak jak to má být v románu, se shora snese a oběsí.

Turecký herec Duran Özer hraje Kirilova, který se nakonec také zastřelí, jako malého chlapce. Stále s dětským balonem a v krátkých kalhotkách. Kirilov se zastřelí sám, kdežto Šatova /skvělý Jonas Friedrich Leonhardi, ve Třech sestrách hrál Tuzenbacha/, v sandálech naboso, zastřelí Verchovenskij mladší a spol…

Velmi sugestivní a varující představení s celou řadou nádherných divadelních metafor a působivých mizanscén. A s děsivým, mrazivým výkladem běsovství jako zvrácené společenské formy.

Schauspielhaus Dresden – Dämonen nach dem Roman von Fjodor Dostojewskij | Deutsch von Swetlana Geier | Bühnenfassung von Friederike Heller und Felicitas Zürcher | Regie: Friederike Heller | Bühne und Kostüm Sabine Kohlstedt | Musik Peter Thiessen | Licht Michael Gööck | Dramaturgie Felicitas Zürcher | Premiere am 31. Mai 2014.

///

Zhlédnutá německá představení, o nichž jsem v tomto miniseriálu psal, mi potvrdila domněnku, že německé divadlo není jen to, co nám nabízí PDFNJ. V Německu se na významných scénách stále hraje i interpretační divadlo udržující si pevnou (a skvělou), byť moderní divadelní formu. I tak jsem zvědav a těším se, co nám PDFNJ nabídne letos. Jen si myslím, že by občas stálo za to přivézt i tyto – ve výkladu – tradičnější inscenace. Ukázaly by současné německojazykové divadlo v plastičtější – a o nic méně kvalitní – podobě.

• Autor: Jan Grulich
• Publikováno: 18. října 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Soukromý FDNJ 2015 (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ