Až příliš nevzrušivý Soumrak bohů
Činohra Divadla J. K. Tyla v Plzni zahájila novou sezonu už na konci srpna premiérou divadelní adaptace Viscontiho filmu Soumrak bohů, přeloženou kvůli koronavirové pandemii z března. Scénář, na němž se kromě Viscontiho podíleli Nicola Bedalucco a Enrico Medioli, pro divadlo adaptoval Vladimír Čepek.
Světelný design, hudba, kostýmy i scéna napomáhají k vytvoření vyhrocené atmosféry Německa třicátých let, ale velké jeviště napětí spíše pohlcuje FOTO IRENA ŠTĚRBOVÁ
Film přibližuje dobu první poloviny třicátých let minulého století, kdy se k moci dral Adolf Hitler a s ním spojená nacistická ideologie. Visconti na příkladu rodiny bohatých majitelů oceláren von Essenbeck ukazuje, jak nové společenské a politické poměry dokázaly osudově zasáhnout do životů lidí. Předloha sama o sobě slibuje pozoruhodnou podívanou, nastudování v režii bývalé šéfky souboru Natálie Deákové však kýžený výsledek neposkytuje.
Velkým problémem je už to, že se inscenace odehrává relativně v hloubi jeviště, jaksi distancovaně od diváků, čímž víceméně komorní příběh ztrácí na síle. Je to zároveň jeden z možných faktorů, proč bylo na premiéře mnoha hercům špatně rozumět, zvlášť když byli otočeni zády k hledišti. Deficit byl patrný nejen u nováčka souboru Matyáše Darnadyho, ale překvapivě i u takových ostřílených hráčů, jakými jsou Zuzana Ščerbová, a dokonce i Martin Stránský. Až se nabízí otázka, zda je Velké divadlo pro tento titul vhodným prostorem.
Potíž je také v tom, že režie nedokázala vybudovat přesvědčivé dramatické situace a spolu s herci vytvořit barvitější charaktery postav. Je to viditelné například ve ztvárnění ambivalentní figury Martina von Essenbeck, skýtající velkou škálu možností výkladu. V Plzni se ale v podání Matyáše Darnadyho objevuje jen ve dvou základních polohách, aniž by byl vykreslen jeho postupný přerod od zakřiknutého až nesmělého chlapce ve fanatika v nejzrůdnější deviantní podobě. Také spousta dalších postav ustrnula v popisné rovině. Například Vladimír Pokorný je coby Aschenbach veden pouze ke zhmotnění pokud možno co největšího zla, podobně je tomu u Zuzany Ščerbové. Některé figury jsou zase jen načrtnuty jako v případě Konstantina von Essenbeck Zdeňka Hrušky. Paradoxní přitom je, že Deáková v přibližně stejné době vytvořila v pražské MeetFactory inscenaci Serotonin s výstavními hereckými výkony, jimž dominuje Jan Hájek v hlavní roli.
V plzeňském Soumraku bohů se nepodařilo vytvořit ani adekvátní vyhrocenou atmosféru období nástupu nacismu. Pokouší se o to světelný design Antonína Pflegera, hodně napomáhají kostýmy Jany Smetanové, jenže i přes několik zajímavých symbolů, jako je například nasvícení rodiny u stolu do obrazu Poslední večeře, působí výsledek poněkud nevzrušivě. Jakub Kudláč sice napsal emotivní muziku, jenže její živé provedení přímo na jevišti se přebíjí s dotočeným podkresem. Umístění hudebníků těsně před diváky navíc přispívá k tomu, že je některým hercům v určitých momentech hůře rozumět, a zároveň posiluje výše zmiňovaný odstup jeviště od hlediště.
Z inscenace je patrné, že celý tvůrčí proces značnou měrou poznamenala svízelná situace, do níž se v první polovině tohoto roku (nejen) divadla dostala. Protahované dozkušování již rozpracované inscenace, odložená premiéra, již navíc provázely vysoké teploty, nepříliš klimatizovaný prostor divadla a nezvyklý pohled na orouškovaný sál – nic z toho rozhodně neskýtá tvůrčí, herecký ani divácký komfort. Čelíme situaci, na kterou si divadelní svět bude ještě dlouho zvykat.
Divadlo J. K. Tyla v Plzni – Luchino Visconti, Nicola Badalucco, Enrico Medioli a Vladimír Čepek: Soumrak bohů. Překlad filmu Irena Novotná, režie Natália Deáková, dramaturgie Marie Špalová, scéna Lukáš Kuchinka, kostýmy Jana Smetanová, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 25. srpna 2020 ve Velkém divadle.
Komentáře k článku: Až příliš nevzrušivý Soumrak bohů
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
