Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Nuda v Praze zůstala za dveřmi (No. 7)
Nultý bod v sobotu uvedl pražskou premiéru malovického Divadla Continuo. Inscenace s názvem Sousedi se po Oběti z roku 2009 opět vrací k tématu druhé světové války. Tentokrát však není hlavní příběh, jasné sdělení či umělecky zpracovaná historie. Konkrétnosti a možná ani apelativnosti Oběti tedy nedosahuje. Je spíše metaforickou a hudebně poutavou koláží se střípky vzpomínek a citací.
Dřevěná stěna nese mnoho odkazů. FOTO ARCHIV CONTINUA
Continuo na scénáři spolupracovalo s pamětníky z jižních Čech, avšak konkrétních vzpomínek je zde poskrovnu. Zastiňuje je totiž silná hudební a vizuální složka. Navíc delší „prolog“ diváky připravuje na metaforické zobrazování a vyznění. Tvůrce inspirovala Eliotova Pustá země, jež reagovala na první světovou válku. A také věštkyně Sibyla, která po Apollónovi žádala tolik roků života, kolik zrnek prachu má v dlani. Neměla však také věčnou mladost, a tak si postupem času přála pouze zemřít. Však také motto Pustiny zní: Já totiž Sibylu viděl v Kumách na vlastní oči, jak visela v lahvičce, a když se jí hoši ptali: „Sibylo, co chceš?“ Odpovídala: „Zemřít chci!“ (Petronius: Satyricon)
V této fragmentární inscenaci se objevují také přímé citace z Eliotovy Pustiny, mezi nejsilnější patří snad:
Féničan Flébas, čtrnáct dní mrtvý,
zapomněl na křik racků, na vzdouvání
z hlubin, na moře
i na zisk a ztrátu…
Tématem se tak stává všeobecnější pomíjivost, smrt a paměť.
V inscenaci Sousedi se umírá často… FOTO ARCHIV CONTINUA
Milníky, kterých se diváci chytají, jsou přesto části srozumitelnější či nám bližší – tedy vzpomínání na léta 1943 -53, které provázalo složité soužití Čechů a Němců v okolí Malovic (ale také kdekoli jinde). Tyto pasáže (často vyprávěné a následně ostatními herci předváděné) jsou propojovány s výstupy koní (hrají je herci v maskách, ale i bez nich). Nejjasnější a nejsilnější je asi paralela s dobytčákem, ve kterém koně odjíždějí na porážku a lidé do koncentračních táborů. Ale také dostihy, kde hlasité fandění může připomínat mnohé – třeba i olympiádu v Berlíně v roce 1936. A to je největší síla inscenace, asociace, kterých bude mít divák požehnaně, mu dovolí dosadit si vlastní příběh o pomíjivosti.
Zcela mimořádná je scéna Martina Jandy – především veliká dřevěná stěna, která má mnoho funkcí. Je stodolou, vlakem i popravištěm mladé Němky. A ze které po silnějším nárazu opadávají latě až do konce představení. Jejich rachot je opravdu silnou významotvornou součástí. Depresivnost umocňují také zlověstné, pochmurné masky Heleny Štouračové. Objeví se zde maska smrti, německých vojáků i maškary. Masopust – tedy období před půstem – napomáhá celkovému vyznění inscenace. Je to brutální, smutná groteska.
Zlověstné masky Heleny Štouračové. FOTO ARCHIV CONTINUA
Propojování různých zdrojů a vyjadřovacích prostředků (syntéza fyzického, velice expresivního divadla, výrazných masek a hudebních výstupů) je obdivuhodné. Z šestice herců vyniká Alessandro La Rocca (také autory hudby, jež pracuje s nejrozličnějšími lidovými písněmi českými i zahraničními) a Ivo Jurečka (hlavní aktér inscenace Oběť). Celek však nakonec působí trochu utahaně, nebo spíš místy nechtěně zpomaleně a málo poutavě. Navíc má asi tři konce… Přesto si Sousedi zaslouží pozornost.
Hodnocení: @@@ a 1/2
Divadlo Continuo: Sousedi. Režie Pavel Štourač, kostýmy a masky Helena Štouračová, scéna Martin Janda a Continuo, hudba Alessandro La Rocca a Continuo. Premiéra 28. dubna na Švestkovém dvoře v Malovicích.
Komentáře k článku: Nuda v Praze zůstala za dveřmi (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
