Spamalot
Dnes je „kultovní“ skoro každý. Monty Pythoni byli ale první. Jejich Létající cirkus, poprvé vysílaný 1969–1974, navždy změnil tvář televizní zábavy. Předtím, než odvysílali slavný skeč, v němž Eric Idle coby pracovník pohřební služby nabízí pozůstalým kromě kremace a pohřbu do země taky možnost svou matku sníst a pak ji do hrobu vyzvracet, se BBC chlubila, že obsah svých pořadů nikdy předem nekontroluje. To skončilo. Jejich filmy včetně Svatého Grálu (1974) byly v některých zemích (Irsko, Norsko) zakázány. Čas oponou trhnul a tentýž Eric Idle, který byl nejmuzikálnějším členem skupiny a již tehdy psal, často spolu s Johnem Du Prez, všechny jejich písničky, už nemá moc nápadů, moc peněz a ani kouska pankáče v sobě, využil starý příběh jejich artušovského filmu pro nový, již notně zkrotlý muzikál Spamalot.
Ten se stal hitem a pak ho uvedli v Čechách. Což je mimochodem příběh velmi podobný tomu, co se stalo s Producenty Mela Brookse. V režii Romana Meluzína a dramaturgii Jiřího Untermüllera, který si také zahrál ústřední postavu krále Artuše, jsme tak viděli echtovní české lidové rajtování na cynickém, leč distingovaném britském humoru. Monty Pythonovský humor je nepřenositelně zakotven v televizní estetice přelomu šedesátých a sedmdesátých let, což se v inscenaci nerespektuje. Je britský a přenos do českých poměrů mu uškodí. Je – nebo býval – podvratný, nikoli podbízivý. Hraje se s kamennou tváří, nikoli rozjásaným ksichtem. Gagy, což platí obecně, jsou založeny na přesném timingu, což se v dotyčné inscenaci nestalo snad ani jednou. Slavné skeče, jako dialog o vlaštovkách, krvelačný králíček nebo rytíři říkající Ni, vyšly naprázdno snad z principu.
Zachraňuje to muzika, což je ostatně v muzikálu zvykem. Zejména sborová čísla vycházejí perfektně včetně jejich parodického efektu a mě napadá spásná myšlenka: kdyby škrtli všechny činoherní pasáže a nechali jen ty hudební, mohla to být skvělá podívaná. Tedy… kdyby texty překládal někdo jiný. Překlad Adama Nováka lze pokládat za krajně problematický, přeložit slavnou píseň Always Look on Bright Side Of Life jako Uvědom si, jak krásné je žít, je jednoduše skandální.
Jiří Untermüller v roli Artuše působil jako jediný z herců, kdo tak trochu tuší. Ale jestliže na Broadwayi tu roli hrál Tim Curry, jsme přece jenom někde úplně jinde. Ten sice nemá s Monty Pythony nic společného a jeho humor je výrazně odlišný, ale je to ostřílený, výrazný a charismatický komik. Upřímně řečeno, udělat na jevišti Monty Pythony patří k velmi náročným úkolům, který rozhodně přesahuje současné možnosti plzeňského Divadla J. K. Tyla.
Komentáře k článku: Spamalot
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
