Divadelní noviny > Burza Kontext
SPD: Kdo může být arbitrem umění?
1. Kdo je vaším kandidátem na post ministra kultury? Neprosadíte-li svého kandidáta, jakým způsobem budete po volbách kontrolovat práci ministerstva?
V tuto chvíli nemáme žádné kandidáty na ministry – je dost hloupé abychom porcovali medvěda, který běhá po lese. Máme samozřejmě ve svých řadách i mezi přáteli a partnery osobnosti, které bychom na ministerstva případně prosazovali. Pokud bychom skončili v opozici tak samozřejmě nemůžeme mít pod kontrolou žádné ministerstvo – můžeme maximálně vládě nabízet vlastní řešení, případně ji kritizovat v parlamentu a interpelovat minstry.
Samozřejmě je tu i jistá šance že se najde slušný ministr, který s opozicí komunikuje a je ochotný vzít dobré myšlenky i od poltické konkurence. Ale to je velmi velmi vzácný ideál.
2. Podporujete dosažení 1% ze státního rozpočtu na kulturu bez výdajů na církve?
Ano – vyrovnání s církvemi by mělo být jednak položkou mister štva financí protože jde o účetní záležitost.
Pokud jde o investice do kultury máme v programu trochu revolučnější model než plošné navyšování procent na dotace.
V prvé řadě budeme prosazovat, aby nejen v kultuře ale u většiny dotací, které jdou na nějaký investiční záměr, výměnou ministerstvo získalo podíl na tržbách podpořeného projektu – pokud tedy podpoří stát film, knihu, umělecká díla, musí dostat odpovídající procento z případných tržeb za něj. Pochopitelně jiný kapitola jsou čistě nevýdělečné projekty nebo prostá údržba a rekonstrukce památek. I když i tady bychom měli oddělit památky komerční a nekomerční – máme tu památky, které generují třeba z turismu velké zisky a pokud je inkasují soukromé komerční subjekty je otázka zda by výměnou za podporu se neměly o zisk podělit s tím, kdo do nich investuje.
Rádi bychom skutečně pojali kulturu jako velmi dobrou investici – nejen do obecné kulturnost naší země, která je třeba a která přináší následný další profit – jako je třeba divadlo ale i přímo do projektů které mají velký přímý okamžitý ekonomický potenciál – podpora českého výtvarného umění, hudby, kvalitního filmu který má potenciál i v zahraničí (jako kdysi naše kinematografie) je skutečně velmi dobrou a výhodnou investici.
Tady by měl být náš stát aktivnější – a místo tisku přihlouplých inzerátů, které mají v zahraničí čířit jméno naší země je daleko lepší a výhodnější podpořit kvalitní divadlo, film, export a prezentaci české hudby nebo výtvarného umění.
Bohužel tady plně selhává jakákoli koordinace kultury a ministerstva pro místní rozvoj.
A zmínka o kvalifikovaných lidech mi připomíná také, že MK pak v jeho institucích pracují kvalifikovaní ale velmi podhodnocení lidé. Jsou tam jen díky tomu, že jsou fandové ale stát by je měl umět dobře ohodnotit.
3. Plánujete zachování MKČR i jeho agendy?
(Model pro veřejnou správu – pozn. red.) Neselhává jen u podpory a propagace aktivního umění, ale bohužel selhává i ochrana památek – devastaci sledujeme přece denně v přímém přenosu – v posledních 25 letech bylo zničeno víc památek, než za dobu 2. světové války a komunismu dohromady. Památkové úřady jsou absolutně netečné vůči každodennímu ničení cenné architektury – a samozřejmě jsme jedna z mála zemí, která ignoruje existenci nehmotných památek – viz poslední návrh zákona z pera min kultury.
Neznáme do detailu stávají kompletní agendu ministerstva, ale rozhodně je třeba nejen zachovat stávající rozsah – mimo zmíněnou administraci restitucí – ale je třeba posílit roli ministerstva jako garanta rozvoje a propagace kultury a ochrany památek.
4. Považujete za dostatečné cíle Státní kulturní politiky 2015 – 2020? Budete její znění konzultovat s kulturní veřejností?
Pod zmíněná hesla se vejde cokoli a popravdě vše, včetně rozvoje živé kultury, která je přece zásadní, by přece už dnes měla být podstatou práce ministerstva to, že tomu mnohde není, je dané velkou nepružností, zkostnatělostí ministerstva, které uvyklo tomu, že slouží v podstatě jen k přerozdělování peněz kulturním institucím. Čest výjimkám, které také jsou.
5. Podporujete investice do kulturní infrastruktury?
Viz odpovědi výše – ano, důležitá je podpora živých projektů, které pomáhají pozvedat aktuální kulturnost – omluvte mne za to divné slovo.
Nejde samozřejmě jen o budování galerií a divadel – ta už velké části máme a mnohá města mají supermoderní multifunkční prostory a plochy – kam spadly řádově miliardy, ale obtížnější je vdechnout jim život dostat tam lidi – to je ta živá kultura kterou chceme.
Město Svitavy má nejslavnější romskou kapelu v ČR – Točkolotoč – investovalo desítky milionů do nejrůznějších kulturních staveb včetně deseti milionů za vykácení starého parku, ale není schopno přispět či investovat dvacet třicet tisíc do desky Točkolotoče nebo podpory jejich koncertů, které by městu přinesly daleko větší profit a slávu. Nemluvě o podpoře skvělých pracovitých a talentovaných cikánů, kteří navzdory talentu žijí jako invalidní důchodci pod hranicí bídy. I to je ale ukázka jak mnohým chybí kultura v jejich výchově. Nemáme mecenáše kultury a vzdělání ale naopak parazity na dotacích, které následně skutečné kultuře chybí.
Samozřejmě chápu, že provize z šíleného kácení parku byla asi větší než nulový korupční potenciál v případě cikánské kapely.
6. Legislativa pro sektor kultury je nedostatečná. Podporujete vznik nezbytných zákonů?
Ano – celkově potřebuje naše legislativa v každé oblasti hloubkový audit – a následné zjednodušení a zpřehlednění.
7. Podporujete vznik novely Zákona o Státním fondu kultury a vyřešení problémů finančních zdrojů pro Státní fond kultury?
Viz výše – je třeba analýza audit stavu jak legislativy, tak i praxe a následné systémové řešení
8. Zasadíte se o zvýšení transparentnosti Ministerstva kultury a způsobu sestavování jeho rozpočtu?
Opět jsme u potřebné analýzy stávajícího stavu -nalezení systémových řešení – tj. od struktury přes priority až po následnou změnu legislativy a realizaci
Ano, samozřejmě je třeba zjednodušit ztransparetnit strukturu shodnout se na cílech, které min kultury prosazuje a následně to přetavit do jednoho zákona o kultuře.
Faktem ovšem je, že ne vše, hlavně v kultuře, by mělo automaticky procházet výběrovým řízením a to proto, že něco prostě může být předem danou prioritou – například kdyby se město Zlín rozhodlo využít renomé své rodačky Evy Jiřičné na přestavbu města tak asi není možné dělat výběrové řízení na architekta – ten je prostě daný.
Stejně jako Vy v divadle asi těžko budete dělat otevřené výběrové řízení na hlavní roli v nějakém dramatu – to je přece věc uměleckého záměru režiséra.
Ale každému zprůhlednění říkáme ano. Občané mají právo vědět kam, a proč jejich peníze jdou a odpovědní správci peněz musí každý tok umět kvalifikovaně zdůvodnit.
9. Garantujete ochranu svobody tvorby umělců a tvůrců a vytváření podmínek pro využívání této svobody?
Bohužel zaujatost z komise složené z lidí nikdy neodstraníte – každý máme nějaký vkus nějaké preference.
Takže je to otázka na hledání nějakých systémových řešení, kdy by po splnění nějakých kritérií byl nějaký předem daný nárok na podporu – tak jako ho mají některé významné kulturní instituce financované státem nebo třeba školy.
I malé okresní divadlo je svého druhu škola, vzdělávací instituce a rozhodovat o tom zda mu přispějeme nebo dle toho nakolik umí vyplňovat formuláře a vyběhávat granty je dost tristní protože to nijak nevypovídá o kvalitě a jeho kulturnímu přínosu.
Ale opět to je skutečně téma k přemýšlení a hledání systémových transparentních řešení.
Svoboda tvorby má skutečně dvě roviny – lidskoprávní – ta je daná, a pak ekonomická.
Ovšem stát nemůže dávat každému umělci tolik aby byl nezávislý na okolí. Tolik peněz nemáme navíc asi zřejmě každý by se okamžitě stal umělcem. Nějaké síto tady být musí, protože prostě na všechny se nikdy nedostane.
O tom jak to síto nastavit je třeba diskutovat a přemýšlet. Hašek nikdy nedostal jedinou literární cenu – tj. obdobu dnešních grantů – a pravda drtivá část těch co je dostali je dnes v zapomnění spolu s jejich díly. Hašek je dodnes nejčtenější český autor na světě – utěšit nás může, že nepochybně pomáhal propít Zeyerovu cenu svému příteli Zdenkovi Kudějovi, který navzdory literárním cenám je dnes prakticky neznámý.
Historie ukazuje, že takzvaní odborníci se velmi často pletou – a to platí všude – viz výroky francouzské a britské akademie věd o tom že není možné, aby létal stoj těžší vzduchu nebo že lidé se udusí, když pojedou vyšší rychlostí atd. nebo vzpomeňme na pořádky impresionismu a moderního umění ve Francii a tehdejší „odbornou” kritiku.
Za velkou část pokroku v technice i kultuře vděčíme těm, co nedali na odborníky – teď babo raď – kdo vlastně může být arbitrem umění?
10. Budete koordinovat činnost MKČR s dalšími sektory?
Nepochybně – jak jsem zmínil výše – koordinace prakticky neexistuje, přestože je to tristní chyba – případně je také otázkou zda místní rozvoj mám vůbec třeba spravovat propagaci země v zahraničí – obraz naší země venku je odraz úrovně naší kultury a pokud to má na starosti nekreativní technokrat tak ti vždy skončí u nákupu inzerce, která pochopitelně obraz naší země v podstatě nijak nevytváří a neposiluje.
Zpracoval Jaroslav Novák
Svoboda a přímá demokracie – SPD
///
Úvodní dopis Platformy uměleckých profesních organizací s přesným zněním otázek a komentářů k nim najdete zde:
Komentáře k článku: SPD: Kdo může být arbitrem umění?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
