Spectacula mezi šašky a královnami (No. 1)
Ve znamení masek, nadživotních loutek, bubnů a akrobacie se nesl první den X. ročníku bienále mezinárodního loutkářského festivalu Spectaculo Interesse, který pořádá Divadlo loutek Ostrava. Šest festivalových dní divákům nabídne třicet inscenací dvaceti pěti souborů ze třinácti zemí tří kontinentů. Včerejší první den – v neděli 22. září – se představil jednak domácí soubor se svou novou inscenací a hosté z Polska.
Loď nového věku přivábila diváky
Festival, který neprojde ulicemi, jako by nebyl. Také Ostravští zahájili Spectaculo okázale. Na Masarykově náměstí v neděli odpoledne vypukl nejdříve Bubenický karneval v podání BumBumBandu XL, tedy přibližně třicetičlenné kapely bubeníků a perkusistů, kteří do ulic vpochodovali ve žlutých reflexních vestách. Jejich víření a rej udělaly výborné entrée pirátské bárce Míja, lodi nového věku, nabízející komediantsko-artistické „mecheche“.
Pirátská bárka Míja, loď nového věku, nabízející komediantsko-artistické „mecheche“.FOTO MICHAL DRTINA
Tým artistů společnosti Cirkus trochu jinak pod vedením principála Václava Pokorného předvedl velmi solidní žongléřská a artistická čísla. Posádka pirátské lodi, která „nemá směr, nemá cíl, ale kam dopluje, je vždy správně“, rozproudila svůj nový cirkus šarvátkou kvůli ženě. Jak už to bývá, postupně se piráti začali trumfovat, co který z nich umí, v čem je kdo lepší, a nakonec se podařilo vyhecovat i toho největšího „ožralu“, který se ukázal jako velmi schopný akrobat: dokázal se udržet ve stoji na rukou na čtyřech na sebe zdánlivě nahodile naskládaných židlí. K vrcholným číslům lodi Míja, kterou tvořila konstrukce jakýchsi rozeklaných výsuvných ramen „jeřábu“ na kolečkách, patřila akrobacie na šále, překvapivé kousky „ryby chycené v síti“ a také principálovo provazochodectví. Každopádně se týmu „lodi nového věku“ podařilo diváky v Ostravě příjemně naladit a Spectaculo důstojně zahájit.
Masky třikrát jinak
Jednou z podob loutkářského umění je divadlo s maskami. Masky se objevily ve všech třech inscenacích zahajovacího dne Spectacula a divákům dokázaly, že mohou být využity jak v pohádce (Zlatovláska Divadla loutek Ostrava, režie Václav Klemens, výprava Klára Fonová), tak v komorním one-woman představení (Svatí ze sídliště Teatru Ad Spectatores, Wroclaw, režie a výprava Agata Kucińska), i v okázalé pouliční ohňové podívané (Poema o Slunci a Měsíci Teatru Klinika lalek, Wroclaw).
Masky jako součást show
Masky pomáhají hercům vyvolat dojem, že jsou diváci přítomni velkému magickému, snad až nadpozemskému obřadu. FOTO MICHAL DRTINA.
Masky často evokují jakýsi magický riutál a právě v tomto smyslu je využil režisér Wiktor Wiktorczyk ve své autorské básni v prostoru, Poemě o Slunci a Měsíci, věnované slunci a měsíci, světlu a tmě, dnu a noci, ženě a muži. Noční Masarykovo náměstí nejprve obsadila obrovská kouřící dračí hlava umístěná na kolech od starého „zámeckého“ kočáru, která posléze ze svého rozevlátého látkového těla vyslala do světa herce. Jejich role animátorů draka se změnila ve chvíli, kdy si každý našel svou masku a vznikl tak náhle rej vesnických postav: dívek, chlapa, baby a snad i jistých duchovních, kteří tančí kolem plápolajícího ohně. Na vše dohlíží slavnostně odhalené boží oko; pečlivě sleduje i příchod mystických postav (opět tvořených maskami), které připomínají sochy moai. Masky hercům v této noční podívané pomáhají vyvolat dojem, že jsou diváci přítomni velkému magickému, snad až nadpozemskému obřadu, který ve svém důsledku přináší dobré plody: ženě a muži dítě a vesničanům (i přítomným přihlížejícím) životadárný chléb. Poema o Slunci a Měsíci sice chtěla nastolit rovnováhu ve vesmíru, ovšem zbyla z ní spíš jen okázalá show u ohníčku doprovázená bohužel převážně reprodukovanou hudbou.
Na počátku byl beton…
Betonová realita měst se režisérce jeví jako asketická poušť: rodí svaté, mučedníky a mystiky. FOTO MICHAL DRTINA
Masku ve své inscenaci Svatí ze sídliště inspirované Lidiou Amejko využila i režisérka, výtvarnice a zároveň herečka Agata Kucińska. S její pomocí ztvrátnila postavu misionářky Apollonie, která má potřebu pomáhat, a tak pracuje v bordelu… Maska umožnila herečce nabídnout divákům pohled do tváře životem omleté ženy, která je jednou ze „svatých ze sídliště“. Betonová realita měst se režisérce jeví jako asketická poušť: rodí svaté, mučedníky a mystiky, mj. i poustevníka Egona, který se rozhodne, že na sebe vezme všechny hříchy z televizních seriálů a všemožných pořadů. Agata Kucińska využívá převážně různé typy manekýnů, aby jejich pomocí vyjádřila hlubší problém všemožných zásluh, které sami sobě připisujeme, i podivnou realitu, kterou skýtá jeden dům panelového sídliště. Možná jen jazyková bariéra způsobila, že celkový záměr inscenace se ztrácel kdesi za dobře animovanými loutkami, v příšeří spoře osvětlené scény a ve víření kovových štětek na virblu v provedení Sambora Dudzińského. Představení Svatí ze sídliště však znovu potvrdilo, že jedna zručná animátorka dokáže loutkami nastolit vážné téma, vyjádřit se k němu s nadhledem a utáhnout hodinovou produkci pro dospělé publikum.
Festival, který neprojde ulicemi, jako by nebyl. Také Ostravští zahájili Spectaculo okázale. Na Masarykově náměstí v neděli odpoledne vypukl nejdříve Bubenický karneval v podání BumBumBandu XL, tedy přibližně třicetičlenné kapely bubeníků a perkusistů, kteří do ulic vpochodovali ve žlutých reflexních vestách. FOTO MICHAL DRTINA
Komentáře k článku: Spectacula mezi šašky a královnami (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
