Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Spectacula mezi šašky a královnami (No. 5)

    Předposlední den Spectacula nabídl dvě představení zahraničních loutkářů, jejichž tvorbu ovlivnila (ať už přímo nebo nepřímo) zkušenost z pražské DAMU, přivítal nizozemského loutkáře Dudu Paivu, který je na ostravském festivalu stálým hostem už několik let, španělskou dámu, která vdechuje život bílým plastovým taškám, a z české produkce přinesl představení Čert tě vem Divadla Alfa Plzeň.

    FOTO MICHAL DRTINA

    Až z kanadského Québecu přijelo do Ostravy L´Illusion, Théatre de marionnettes. FOTO MICHAL DRTINA

    Vábení hlubin a kořenů

    Až z kanadského Québecu přijelo do Ostravy L´Illusion, Théatre de marionnettes. Sehrálo zde představení Ondin o mladém rybáři, kterého ryba stáhne do hlubin oceánu, aby mohl poznat, co se děje na mořském dně. Mládenec se promění v podivnou bytost a objevuje taje podvodního světa. S mořem sroste natolik, že se mu už nechce zpátky na zem, ale přeci jen ho tam cosi táhne: dívka Meluzínka. Společně nakonec plují daleko, předaleko, až tam, kde se moře setkává s nebem.

    FOTO MICHAL DRTINA

    Společně nakonec plují daleko, předaleko, až tam, kde se moře setkává s nebem. FOTO MICHAL DRTINA

    Tento jednoduchý příběh pojala režisérka Sabrina Baran spolu s výtvarníky Josée Bergeron-Proluxem a Isabelle Chrétien a muzikantkou Maryse Poulin především pocitově, obrazivě. Na scéně vytvořili jednoduchou konstrukci z větví omytých mořem, na ni zavěsili látku, s níž mohli díky jemným lankům na dálku hýbat a vytvářet tak dojem podmořského světa. Výraznou součástí celé produkce byla živá hudba (hraná na bubínky, příčnou flétnu, perkuse, harfičku, strunné i jiné nástroje), která se samplováním zmnožovala a dotvářela snovou atmosféru. Kanadští tvůrci nabídli divákům krásné, světlem zbarvené obrazy loutek plujících v moři a víceméně rezignovali na příběh. Nebáli se pracovat s pomalým časem, divadelní obrazy vytvářeli skoro až posvátně, divákům nabídli jakýsi „koncert pro oko, ucho a duši“. Je otázkou, kdy jsou takové produkce ještě uměním a kdy už se stávají kýčem. Pro ranní rytmus festivalového dne skoro na konci přehlídky bylo však představení québeckého divadla příjemným zážitkem, který na diváka nekladl žádné velké intelektuální nároky.

    Není bez zajímavosti poznamenat, že L´Illusion theatre založil v roce 1979 v Montrealu se svou ženou Claire Voisard český loutkář Petr Baran, který ještě před tím, než v roce 1976 absolvoval loutkářskou katedru DAMU, krátce působil v tehdejším Krajském divadle loutek v Ostravě; jeho dcera režisérka a herečka Sabrina Baran se tak na letošním Spectaculu alespoň na chvíli vrátila na místa, kde má její rodina část svých kořenů.

     Kontrabas z plastového kýble a dřevěných hrábí a jiné lahůdky

    FOTO MICHAL DRTINA

    Pro ztvárnění loutek používali ljubljanští herci vařečky, metličky, sítko, hrnce a další předměty z kuchyně. FOTO MICHAL DRTINA

    Slovinský loutkář Matija Solce vystudoval herectví na DAMU a v roce 2004 získal cenu Alfreda Radoka v kategorii Talent. Ve své práci zúročuje nejen zkušenosti z pražského studia, ale také dovednosti získané od rodičů – loutkářů a zážitky z koncertování své kapely Fekete Seretlek. To vše se výrazně projevilo v inscenaci Muzikanti z Brém, kterou coby režisér připravil pro Lutkovno gledališče Ljubljana. S diváky v sále hlediště nejdříve rozmlouval starý flašinetář (Zvonimir Urbič), který je pak vyzval, aby vstoupili do jeho flašinetu. Lidé prošli na jeviště a ocitli se tak v srdci flašinetu, kde s nimi začali komunikovat čtyři muzikanti (Martina Maurič Lazar, Gašper Malnar, Miha Arh, Polonca Kores). Dávali dětem hádanky, ptali se, jaký zvuk vyluzuje zvíře, které právě předvádějí, a od tohoto zvuku se odvíjely zpívané čtyřhlasy, které byly později vystřídány různými popěvky (patrně dětskými říkankami). Pro ztvárnění loutek používali vařečky, metličky, sítko, hrnce a další předměty z kuchyně, a velmi tvůrčím způsobem tak dokázali dětem představit hlavní hrdiny pohádky: osla, psa, kočku a kohouta. Herci do své hry šikovně zapojili publikum, které si v Ostravě dokázali rychle získat. Postupně pak rozehrávali příběh známé pohádky, od něhož se trochu odychýlili, aby nechali divákům nahlédnout za okna domů brémské ulice. To už se hrálo maňásky za paravánem, který uprostřed obrovského flašinetu vznikl. Na konci představení došlo i na marionety, které připomínaly dřevěné hračky. Inscenace byla plná skvělých nápadů (od loutkářských přes hudební až po herecké „vychytávky“), herci hráli velmi přirozeně a výborně komunikovali s publikem, které se na závěr nechalo nadšeně vyvést zpátky do hlediště s tím, že všichni půjdeme zpívat do světa. Škoda jen, že tvůrci nepracovali víc se samotným příběhem, ale i tak se jednalo o inscenaci po všech stránkách hodně zdařilou.

    Tanec s igelitkami

    Postupně pak autorka, výtvarnice a herečka Malgosia Szkandera rozehrávala další a další sáčky. FOTO MICHAL DRTINA

    Výtvarnice a herečka Malgosia Szkandera zahrála v úvodu krásnou baletní etudu tanečnice již vytvořila z obyčejných mikrotenových sáčků. Její nohy vodila palci nohou. FOTO MICHAL DRTINA

    Velmi slibně začalo představení Bag Lady The Bag Lady Theatre ze španělské Segovie. Dáma si vyzula štekle, zjistila, že má na obou palcích díru na punčoše, a zahrála krásnou baletní etudu tanečnice již vytvořila z obyčejných mikrotenových sáčků. Její nohy vodila právě těmi holými palci nohou. Postupně pak autorka, výtvarnice a herečka Malgosia Szkandera rozehrávala další a další sáčky. Nafukovala je, dávala jim různé tvary, milovala se s nimi, tančila mezi nimi, šlapala po nich a nakonec z nich vyhrabala loutku Japonky v kimonu, která spáchala harakiri. Zbývalo už jen sesbírat všechny použité (mrtvé) bílé tašky do černého pytle a utřít slzu dalším bílým sáčkem. Přestože Malgosia Szkandera je výborná animátorka a navíc tanečnice, celé představení se rozpadlo do vzájemně nepropojených výstupů různých postaviček, a nepřineslo tak bohužel jednolitou, konsistentní inscenaci.

    Zeus a Hádes prodáni do Sýrie

    FOTO MICHAL DRTINA

    Dudu Paiva Company naabídla několik kapitol ze života řeckých bohů. FOTO MICHAL DRTINA

    Podobně dopadlo představení Bestiář amsterodamské Duda Paiva Company, které diváky zavedlo na večerní show naplněnou zábavou řeckých bohů. Přestože herci a tanečníci Mart Müürisepp, Ester Natzijl a Ilija Surla skvěle animovali loutkové manekýny v životní velikosti a předváděli s nimi skutečně neuvěřitelné a překvapivé kousky, zůstalo jen u velkolepé show, která fascinovala především technologií loutek a loutkářskými nápady (např. hlava Dia v nadživotní velikosti, v níž se ukrývala herečka, která ji mistrovsky animovala), nikoli však svým obsahem, zobrazujícím několik kapitol ze života řeckých bohů. Dudu Paivu v Ostravě velmi dobře znají, na Spectaculu hraje pravidelně (prvně v roce 2005), a dokážou tak ocenit jeho práci – byla to první standing ovation na tomto festivalu.

    FOTO MICHAL DRTINA

    Přestože herci a tanečníci skvěle animovali loutkové manekýny v životní velikosti a předváděli s nimi skutečně neuvěřitelné a překvapivé kousky, zůstalo jen u velkolepé show. FOTO MICHAL DRTINA


    Komentáře k článku: Spectacula mezi šašky a královnami (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,