Spílání grantovému systému

Bavíme se těsně po premiéře vaší inscenace Spílání publiku. Jako byste se jí symbolicky loučili s Divadlem Komedie…

Máte pravdu. Myslím, že jsme autora vyložili v tomto smyslu čitelně a jasně. A zcela v jeho duchu, sám Handke jednou napsal, že si přeje, aby se s jeho texty zacházelo při interpretaci svobodně, jako by byl již čtyři sta nebo pět set let po smrti. Svou interpretací jsme akcentovali rozporuplnou mnohoznačnost hry. Nehrajeme si jen s očekáváním diváků, přemýšlíme i o sobě, bilancujeme, střílíme do vlastních řad.

Proč jste se rozhodli k tak radikálnímu gestu?

Čekali jsme půl roku na to, že radní pro kulturu splní svůj slib a vyřeší situaci naprosto nedostatečného financování našeho divadla. Divadla, které si – dle jeho slov – podporu zaslouží, protože si vždycky říkalo a říká jenom o to, co skutečně potřebuje. Znovu jsme vysvětlili, na co při současném nastavení grantu v roce 2010 chybí prostředky. Znovu jsme zdůvodnili původní rozpočet předložený s žádostí o poskytnutí příspěvku na roky 2010–2013. Pan radní od března, kdy jsme mu oznámili, že za stávajících podmínek musíme předčasně ukončit naše působení v Divadle Komedie, zaujímal jednoznačný postoj: nechce, aby Praha přišla o Divadlo Komedie pod naším vedením, je si vědom nutnosti navýšení grantu. Před několika dny nám sdělil, že řešení této záležitosti není v jeho silách, protože by toho mohli využít zastupitelé, kteří stojí za divadelními podnikateli a jejich žádostmi o podporu z veřejných zdrojů. Máme dál čekat? Kolik měsíců, nebo dokonce let? Jen abychom usnadnili pražské ODS předvolební kampaň? Máme být závislí na tom, jak dopadnou volby?!

Takže spíláte a odcházíte?

1. září jsem ze zmíněných důvodů navrhl radnímu pro kulturu ukončení naší činnosti k 31. 7. 2012. Vyzval jsem ho k vyhlášení výběrového řízení, které do června roku 2011 stanoví nového provozovatele Divadla Komedie. Je to čistý řez, který může Praze jenom prospět. Konečně se věci dají do pohybu.

Co byste, kdybyste byl radním pro kulturu, udělal jako první?

Především je třeba si ujasnit jednu věc: scény, jejichž působení je finančně zajištěno poskytnutím čtyřletého grantu, vytvářejí pouze dojem kontinuity provozu původních příspěvkových organizací zřizovaných magistrátem. Vyvolávají zdání zajištěné existence divadel, která fungují jako dřív a jsou stále pevnou součástí kulturní struktury města. Ale ono to tak není. Divadlo Komedie je toho dobrým příkladem: bývalá příspěvková organizace – respektive její důležitá část – byla degradována na úroveň žadatele o podporu z veřejných prostředků. Svými žádostmi svého bývalého zřizovatele vlastně jen obtěžuje. Obtěžuje ho stejně jako někteří notoričtí žadatelé z řad divadelních podnikatelů. Rozlišování těchto subjektů a stanovení priorit je první, co by se mělo vyřešit. Mělo by být jasně dané, že výrobny takzvaných zájezdovek, muzikálů a zábavy pro turisty na veřejné prostředky nikdy nedosáhnou.

A jako aktivní divadelník. Jak se díváte na daný stav a průběh transformace?

Pro mě je dnes zásadní otázkou, která divadla zůstanou v přímé vazbě na městský rozpočet a budou reprezentovat základní vybavení divadelní Prahy. Mluvím o divadlech, která budou v ideálním případě podrobena pravidelné kontrole a jejichž umělecká vedení se budou muset v pravidelných cyklech znovu ucházet o svou funkci. Kdo se neobhájí, odejde a udělá místo novému, lepšímu, méně opotřebovanému vedení. Další zásadní otázkou je, v jakém režimu budou fungovat ostatní divadla – a samozřejmě i to, jaké prostředky uvolní magistrát na podporu jednorázových projektů, které představují šanci na oživení a budoucí obnovu kulturního dění. Mám jistou obavu: pokud bude model nastaven tak, že budou z celého systému vyjmuta – a tedy magistrátem „hájena“ – některá divadla, například Divadlo na Vinohradech, Divadlo Minor a třeba Hudební divadlo Karlín, a všechna ostatní se ocitnou v pozici žadatelů o granty, vznikne prostředí pro středoevropský divadelní prostor dosti nestandardní. Na princip repertoárového divadla nelze jen tak naroubovat praktiky – v minulosti mnohdy netransparentních – grantových řízení, ve kterých se až příliš odrážely zájmy představitelů politické výkonné moci. Pakliže má transformace vést ke zlepšení současného stavu, nesmí udělení víceletého grantu být bráno jako udělení milosti. Jedná se o bazální formu podpory živé kultury, o základní postup – nic víc, nic míň!

Typ divadla, o jehož péči i v Komedii usilujeme, potřebuje jistotu kontinuálního vývoje. Na solidní přípravu a rozvoj umělecké činnosti je především zapotřebí čas, minimálně roční předstih, spíše však dvou a víceletý. A s tím vykonavatelé dosavadní grantové praxe nepočítali. To pak stálo a stojí město i divadla dobré jméno i peníze. Ty peníze, které se mimo jiné dnes tak úzkostlivě snaží šetřit.

Jak vidíte budoucnost stávajícího grantového systému?

Jestli nově nastavený systém bude v budoucnosti fungovat, ukáže právě a jen čas. Pro tento okamžik lze konstatovat, že v případě Divadla Komedie selhal. Ukončení působení našeho souboru v Divadle Komedie může mít v této souvislosti v několika ohledech zcela pozitivní dopad: připomene nevolitelnost strany, která mj. i v kulturní politice monopolně válcovala všechny ostatní a musí nést plnou politickou odpovědnost za své dosavadní jednání, bude důkazem možnosti obměny divadelní soustavy zevnitř, povede k dalším jednáním o podobě grantového systému. Svým specifickým koncem nabídne současná Komedie ještě jednou podnět k společenskému diskursu.